Kvalita nábytku se mění. Jak nám mohou pomoci normy? I. část – Za všechno (ne)může levný dovoz!

O kvalitě, respektive nekvalitě nábytku nabízeného na našich trzích (českém i slovenském) se vedou diskuse nejen mezi odborníky z oboru, ale i mezi spotřebiteli na sociálních sítích, v diskuzních fórech či v médiích (k nejznámějším patří třeba pořad ČT Černé ovce nebo časopis dTest) a nezřídka bývá i předmětem vleklých soudních sporů. Tyto diskuse a spory mají jedno společné: zpravidla řeší nějakou konkrétní negativní zkušenost s výrobkem, který si zákazník pořídil – špatně provedený spoj rohové kuchyňské desky, do kterého zatekla voda, nestabilní židle či komoda, která se převrací, matrace, která se po půlroce proležela, čalouněná sedací souprava, na které povolily švy nebo popraskal potahový materiál, dveře, které se vytrhly ze závěsů atd. Této situaci ale (ve většině případů) bylo možné předejít. A to větším důrazem na kvalitu již ve fázi výroby, respektive jejího plánování.

Vedle levného dovozu z Polska či z Asie, k němuž se zákazník dostává buď napřímo, nebo zprostředkovaně přes obchodní řetězce, má na sníženou kvalitu nábytku nabízeného na našich trzích zásadní vliv několik faktorů:

• Za posledních 20 let se výrazně změnila nabídka a kvalita materiálů na trhu
• Tlak na ceny nutí výrobce používat materiály, které jsou buď méně kvalitní, nebo poddimenzované
• Chybějící kvalifikovanou pracovní sílu firmy nahrazují nekvalifikovanými zahraničními pracovníky
• Nejsou dodržovány, respektive jsou ignorovány požadavky norem, doporučené technologické postupy atd.

Výrobci jsou si těchto faktorů většinou vědomi a mohou případným problémům předcházet. Přesto se tak v praxi vždycky neděje. Případy, kdy dodavatel, respektive výrobce dodá zákazníkovi objednaný a zpravidla už i zaplacený nábytek poškozený, neúplný, v jiném provedení či kvalitě, než jakou oprávněně očekával, vedou k reklamacím nezřídka zakončeným správním řízením ČOI nebo vleklým a pro obě strany finančně i časově náročným soudním sporem. Ještě horší situace nastává v případech, kdy kvůli nesplnění bezpečnostních požadavků dojde k poškození zdraví uživatele.

V praxi se ale často setkáváme i s opačnými případy, kdy výrobce dodá zboží v požadovaném provedení a odpovídající kvalitě, nicméně zákazník trvá na tom, že výrobek jeho požadavkům neodpovídá a domáhá se – často neoprávněně – nápravy v podobě slevy apod.

Oba uvedené případy vykazují podobnost v tom, že ze strany výrobce byl podceněn význam technických norem. V prvním případě v neprospěch zákazníka, ale v obou případech v neprospěch výrobce.

V čem jsou pro nás normy přínosné a jak je používat?

Ačkoliv pro každého výrobce/prodejce platí obecná zákonná povinnost (Poznámka: V České republice tyto zákonné povinnosti ukládá Zákon č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků, na Slovensku Nariadenie vlády č. 404/2007 Z. z., o všeobecnej bezpečnosti výrobkov a Zákon č. 250/2007 Z. z. o ochrane spotrebiteľa) uvádět na trh jen bezpečné výrobky, většina nábytkových norem (až na výjimky) není závazná a řada výrobců to vnímá tak, že se jimi nemusí řídit, respektive je nemusí dodržovat. To je ale obecně rozšířený omyl, který si výrobce uvědomí často až v okamžiku, kdy po něm doložení splnění požadavků norem požaduje v lepším případě jeho odběratel/zákazník, v horším případě soud.

Zákon č. 22/1997 Sb. výslovně uvádí, že česká technická norma (ČSN) není obecně závazná. Z toho vyplývá, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena povinnost jejich dodržování.

Stejně jako všude jinde ve světě však existují případy, že povinnost dodržovat požadavky uvedené v českých technických normách vyplývá z jiného právního aktu, jako je:

• právní předpis (Např. právní řád České republiky obsahuje řadu předpisů, které stanoví přímo či nepřímo povinnost řídit se technickými normami – viz kapitola Povinné zkoušení. Lze proto doporučit, aby všechny podniky ve vlastním zájmu dodržovaly zejména ta ustanovení ČSN, která se týkají ochrany oprávněného zájmu, tj. zájem na ochraně života, zdraví a bezpečnosti osob a zvířat, majetku a životního prostředí)
• smlouva (Na normy se mohou odkazovat smluvní strany při specifikaci předmětu smlouvy. Normy tak mohou plnit např. roli preventivní ochrany výrobce proti „problematickým“ zákazníkům nebo zákazníka proti „problematickým“ dodavatelům. Ve smlouvě může být použita např. formulace „Zboží bude vyrobeno a namontováno v souladu s požadavky technických norem platných na českém/slovenském trhu v době uzavření smlouvy“.)
• pokyn nadřízeného
• rozhodnutí správního orgánu

Jak si ověřit, že výrobek splňuje požadavky norem?

Účelem technických norem je stanovení požadavků na vybrané výrobky potenciálně ohrožující oprávněný zájem, tzn. zdraví a bezpečnost osob, majetek, životní prostředí apod. Dodržování těchto požadavků výrazně snižuje riziko, že výrobce/dodavatel bude muset čelit oprávněným reklamacím či soudním sporům. Současně ale musí počítat s tím, že shodu s požadavky norem musí umět prokázat.

Jednou z možností je ověření vlastností výrobku prostřednictvím…