Slovenčina
V letošním roce slavíme 100 let od založení prvního společného státu Čechů a Slováků. K tomuto výročí je pořádána řada kulturních akcí a výstav, vysíláno množství televizních či rozhlasových pořadů, které se snaží připomenout známé, ale také oživit mnohdy zapomenuté příběhy lidí, kteří naši historii psali. Řadu takových najdeme i v naší branži. Ve stejném roce, kdy vznikla Československá republika (a dost možná i v souvislosti s jejím vznikem), se např. začala psát historie výroby dřevěných hoblíků a dalšího truhlářského nářadí v malé obci Čistá (okres Rakovník) – v současnosti provozované společností PINIE Lubná. Historie této výroby je dnes již z velké části zapomenuta, což pro nás byla velká výzva, abychom se pustili do vlastního pátrání.
Historie „hoblíkárny“ v Čisté
1918–1939
Speciální továrnu na výrobu nářadí pro dřevoprůmysl v Čisté u Plzně v roce 1918 na pozemku za stodolou svého rodinného domku č. p. 13 založil a postupně vybudoval Emil Kauders (1874–1944). Firma nesla název S. Kauders a používala registrovanou ochrannou známku „ESKA“. Název i značka pravděpodobně odkazovaly na Emilova otce Samuela Kauderse (1844–1916). Ve 30. letech v továrně pracovalo zhruba 50 lidí včetně jediného syna Kaudersových Josefa (1910–1993). Firma své zboží úspěšně prodávala i na zahraničních trzích a zřejmě úzce spolupracovala i s některými zahraničními výrobci. Např. německý sběratel a majitel malého muzea historického truhlářského nářadí Wolfgang Jordan na svých webových stránkách uvádí: „Dosud dochované historické hoblíky ESKA jsou velmi podobné těm, které ve Vídni vyráběla firma Joh. Weiss & Sohn. Mají stejné číslování a ilustrace hoblíků v katalogu firmy S. Kauders z roku 1924 jsou totožné s ilustracemi v katalogu firmy Weiss z té doby. Takže musela existovat úzká spolupráce mezi oběma společnostmi. Další podrobnosti nejsou známy.“ Zmiňovanou firmu Joh. Weiss & Sohn založil roku 1820 bavorský tesař Johann Baptist Weiss, který emigroval do Vídně v roce 1809. V historických pramenech lze dohledat informace o tom, že v roce 1914 společnost zaměstnávala zhruba 600 pracovníků, avšak v roce 1918 ztratila většinu svého bývalého domácího trhu kvůli pádu rakousko-uherské říše – zejména na trzích v Československu, Maďarsku a Jugoslávii. Emil Kauders zřejmě využil nově vzniklé situace na trhu po rozpadu monarchie a převzal část sortimentu firmy Joh. Weiss & Sohn včetně katalogového značení do svého výrobního programu. Zda tak učinil na základě úzké spolupráce či jiného vztahu, se lze pouze dohadovat.
1939–1950
Po březnu 1939 byl majetek Židů na území tzv. protektorátu (včetně Sudet) nacisty konfiskován. Konfiskace zasáhla i všechny židovské „právnické osoby“, od drobných s. r. o. až po průmyslové giganty a bankovní domy. Konfiskace se nevyhnula ani rodině Kaudersů. V lednu 1942 byli spolu s ostatními židovskými obyvateli obce deportováni do Terezína a odtud v roce 1944 do koncentračního tábora v Osvětimi. Odtud se v květnu 1945 jako jediný přeživší člen rodiny vrátil pouze Emilův syn Josef Kauders, který továrnu, jakožto dědictví po rodičích, opět převzal a obnovil výrobu. Rodinný podnik však vedl pouhé čtyři roky.
1950–1992
Po roce 1948 přišla další „konfiskace“ a 40letá éra socialismu. V březnu roku 1950 převzaly nad firmou S. Kauders, továrna nástrojů zn. ESKA v Čisté národní správu Československé závody dřevozpracující, národní podnik a zatímním vedením závodu byl pověřen dosavadní mistr Antonín Ekl. Ještě téhož roku, k 1. říjnu 1950, byla firma znárodněna a začleněna do národního podniku ZADREV se sídlem v Olomouci s oficiálním názvem ZADREV, n.p., závod Čistá. Od ledna 1952 přešel závod do národního podniku Hamiro Příbram a od 1. ledna 1953 byl přidělen do správy Okresního průmyslového kombinátu Plasy.
V padesátých letech v továrně pracovalo na jednu směnu 30–40 lidí a hoblíky z Čisté se vyvážely takřka do celého světa. Zhruba od šedesátých let pak čistecká „hoblíkárna“, jako jediná svého druhu v tehdejším Československu, působila pod hlavičkou Okresního průmyslového podniku (OPP) Rakovník. Josef Kauders v roce 1968 s celou rodinou emigroval do USA.
V roce 1989 se z OPP Rakovník v rámci tehdejší socialistické „přestavby“ stal Podnik místního hospodářství, s.p. Rakovník. Po pádu socialismu resp. po roce 1991 byl jeho majetek postupně zprivatizován. O navrácení zabaveného majetku v Čisté požádal v roce 1991 také Josef Kauders. Vzhledem ke svému věku (81 let) a trvalému pobytu v USA však o provozování podniku již neměl zájem a do celého restitučního procesu vstupoval se záměrem továrnu prodat. V roce 1992 ji za 15 mil. Kč koupila firma Pinie, spol. s r.o., se sídlem v Brně, jejímž vlastníkem byl Stanislav Veselý.
Rok nato, 18. července 1993, Josef Kauders, poslední majitel rodinné firmy S. Kauders, ve svém bydlišti v New Yorku umírá.
1992–2001
Nový majitel továrny navázal na předchozí činnost a s původní technologií pokračoval ve výrobě hoblíků pod značkou Pinie. Měsíční produkce se pohybovala řádově v desetitisících kusů. V roce 1995 se Stanislav Veselý rozhodl odejít do důchodu a vedení firmy předal dceři Radce Klikové. V důsledku shody několika nepříznivých a vzájemně působících okolností (ekonomická recese, zastaralé výrobní technologie a nekalá konkurence) ale začal odbyt firmy postupně klesat, až se na přelomu let 1998–1999 propadl téměř na nulu. Firma se z tohoto propadu nedokázala vzpamatovat, a přestože jí z původního úvěru 15 mil. Kč zbýval doplatit už jen poslední milion, byla nucena výrobu ukončit, propustit zaměstnance a v roce 1999 rozhodli spoluvlastníci o její likvidaci.
Areál firmy v roce 2001 získala společnost Dynal, výrobce plastových oken. Strojní zařízení, zásoby dřeva včetně rozpracované výroby a značku Pinie® od správce konkurzní podstaty zakoupila nově založená společnost KOVO Lubná, spol. s r.o. a stala se tak pokračovatelem výroby hoblíků značky Pinie. V roce 2006 v souladu se značkou mění svůj název na PINIE Lubná, spol. s r.o.
Výroba dřevěného truhlářského nářadí v továrně založené Emilem Kaudersem, které v Čisté dodnes neřeknou jinak než „hoblíkárna“, tak po 80 letech definitivně skončila a svoji novou historii začala psát v asi 12 km vzdálené obci Lubná.
PINIE Lubná
Nová éra výroby dřevěných hoblíků značky Pinie v Lubné se tedy začíná psát rokem 2001. Majitel společnosti KOVO Lubná Jindřich Pergler se v rámci svého podnikání v kovovýrobě již předtím věnoval mj. výrobě nůžek na střihání plechu, které prostřednictvím velkoobchodů prodával do prodejen s nářadím, takže v rámci České republiky dokázal získat i zakázky na dřevěné hoblíky. Kromě toho si ve vlastní režii mohl vyrábět i některé kovové části hoblíků. Díky tomu a za pomoci některých bývalých zaměstnanců firmy Pinie v Čisté se výroba opět pomalu rozjela. Museli ale kompletně obnovit a modernizovat výrobní technologie, protože původní jednoúčelové speciální stroje, z nichž mnohé pocházely ještě z období první republiky, již nevyhovovaly nárokům současné produkce z hlediska konkurenceschopnosti. Byly to stroje určené často jen na jednu operaci, takže než byl hoblík obroben do konečné podoby, musel projít několika pracovišti. Postupně je proto vystřídala dvě 5osá CNC obráběcí centra a další moderní stroje. Hoblík je díky tomu kompletně opracován na jedno upnutí, což výrazně šetří čas i mzdové náklady, redukuje nepřesnosti a eliminuje chybovost vlivem lidského faktoru. Firma má rovněž dvě robotická pracoviště. Současný strojní park tvoří povětšinou stroje pořízené po roce 2010.
Zhruba od roku 2003, kdy po ukončení studia do firmy nastoupil syn majitele Ing. Marcel Pergler, se firma začala aktivně účastnit zahraničních veletrhů, hlavně v Německu, Rusku, Itálii a USA. Díky tomu se značka začala prosazovat i na zahraničních trzích, kde má k dnešnímu dni cca 80 odběratelů (velkoobchodů a prodejních řetězců) v asi 25 zemích. Export dělá 90–93 % celkového prodeje a firma se stala největším výrobcem dřevěných truhlářských hoblíků na světě (200–250 tis. ks za rok). Nářadí ale nevyrábí pouze pod svojí značkou. Zhruba polovinu produkce dodává několika zahraničním odběratelům, kteří zboží distribuují pod svojí značkou. Jedná se např. o hoblíky pro řetězec OBI, který je prodává pod značkou Emil Lux, hoblíky pro značky Black&Decker nebo SUKI.
Posun do kategorie hobby a návrat k řemeslu
Klasické dřevěné hoblíky z truhlářských dílen vytlačuje moderní elektronářadí, a tak zatímco výrobní sortiment před 50 a více lety tvořily desítky různých typů hoblíků v mnoha rozměrových a tvarových variantách, dnes má PINIE Lubná ve svém výrobním programu (vedle dalšího sortimentu) 9 typů hoblíků v několika rozměrových variantách. Výrazný nárůst zájmu o ruční nářadí firma ale zaznamenává v kategorii hobby. „Jsem v kontaktu s několika řemeslníky, kteří pro zájemce pořádají truhlářské kurzy. Tyto zájmové činnosti jsou ve světě hodně populární. Účastní se jich hlavně lidé, kteří jsou zaměstnaní v kancelářích a chtějí se od své práce odreagovat nějakou tvůrčí manuální činností a práce se dřevem je v této oblasti velmi rozšířená. Tito lidé jsou pro nás velmi důležití, protože pokud ve svých kurzech používají naše nářadí, získávají nám tím další potenciální zákazníky. A tím, že své kurzy propagují na internetu např. prostřednictvím výukových videí, dělají nám bezplatnou reklamu neskutečné hodnoty,“ říká Marcel Pergler a dodává, že právě díky rozvoji hobby-truhlařiny se firma vrací např. i k výrobě hoblíku „kocoura“. „K ručnímu nářadí se ale pomalu začíná vracet i stále více profesionálních truhlářů – řemeslníků, kteří se zabývají individuální zakázkovou výrobou nábytku z masivního dřeva, u něhož je zákazníky stále více ceněn podíl ruční práce. A tomu samozřejmě odpovídá i cena takového výrobku. No a samozřejmě typickými uživateli ručního nářadí jsou restaurátoři a umělečtí truhláři,“ doplňuje.
Specifika výroby hoblíků
„Výroba hoblíků začíná jako každá dřevařská výroba od zpracování kulatiny, kterou si pro naši výrobu sám vybírám a nakupuji tak, aby byla co nejkvalitnější a s předpokladem co největší výtěžnosti. Samozřejmě důležitým faktorem je i cena. Naší výhodou je to, že dokážeme využít i relativně velmi krátké kusy dřeva. Nejvíce používáme buk (na horní části) a habr (na spodní kluznou plochu), a to převážně z tuzemských lesů. Nemáme vlastní pořez, takže si ji necháváme řezat. Máme ale vlastní sušárny, takže sušení již probíhá u nás pod naším dohledem. Před zavezením do sušárny se řezivo nejdříve půl roku předsouší přirozeným způsobem. Sušárny pracují v plně automatickém režimu a díky tomu, že máme i automatickou kotelnu (na spalování vlastního dřevního odpadu), tak celý proces sušení je od začátku do konce kontinuální a tedy kvalitní. Vzhledem k tomu, že ve výrobě používáme až 15 dimenzí řeziva, od tl. 18 mm až po 85 mm, tak se doby jednotlivých sušicích cyklů dost liší. Ty nejsilnější fošny se v komorách vysouší až 3,5 měsíce. Řezivo sušíme na vlhkost 10 %, abychom mohli garantovat u našich výrobků vlhkost do 12 %. Vysušené řezivo pak skladujeme ve vytápěném skladu při teplotě 20–26 °C (podle ročního období). Stejné klimatické podmínky jsou i ve výrobních halách a v expedičním skladu, takže dřevo během celého výrobního procesu jen minimálně pracuje,“ představuje nám Marcel Pergler hlavní specifika výroby hoblíků a na naši poslední otázku, zda vyvíjí i nějaké nové výrobky, odpovídá, že dnešní doba není příliš nakloněna experimentům. „Naše současná výrobní kapacita je plně vytížena a my nestíháme uspokojovat požadavky zákazníků na standardní sortiment. Přesto ale různé specifické požadavky zákazníků vnímáme a děláme si na ně svůj názor. Jednou možná přijde doba, kdy se nám budou hodit,“ uzavírá s úsměvem náš rozhovor.
(Za pomoc při pátrání po historických faktech děkuji internetu, Státnímu okresnímu archivu v Rakovníku, Wolfgangu Jordanovi a Ing. Radce Klikové)
Autor: Radomír Čapka
Kontakt: radomir.capka@gmail.com
Foto: archiv autora
