Slovenčina
Jak jej pojmenovat? Nestor českých nábytkářů? Nevím. Známe se víc jak čtvrt století, vždycky byl o kousek dál. Vždycky jsem si ho vážil, jako svého staršího mentora. Přestože mnohdy jsem s ním nesouhlasil a vedl pře, nikdy nepřekročil hranici korektnosti.
Vystudoval, byl v praxi v brněnském družstvu Dyha Brno, vydupal z ničeho Ústav nábytku na Mendelově univerzitě, zhmotnil tak představu o komplexním vzdělávání nábytkářů od výroby, technologie, materiálů až po design. Vychoval nižší tisíce odborníků. Vedle akademického světa byl u zakládání Asociace českých nábytkářů, Klastru českých nábytkářů. Soudní znalec, autor mnoha publikací, odborných článků, norem. Až příliš velkorysý chlap, vždy ochotný pomoci, poradit, vysvětlit. Člověk, který si vždy udržel zdravý selský rozum a ten stavěl nad univerzitní akademismus. Odborník, který musel odejít ze zaměstnání, které stvořil, rozvíjel a miloval, prý pro „nadbytečnost“.
Byl jsem za ním na předpolí Vysočiny v dědině za Tišnovem. Tiše jsme oslavili jeho sedmdesátku hovorem, kávou, zmrzlinou a melounem. Při odchodu mi řekl:
„Myslím, že o člověku vypovídá zahrada. Je to o respektu nároků všech aktérů, kterým se snažím maximálně vyhovět, aby se všechny byliny a dřeviny mohly cítit dobře.“
Ing. arch. Martin Kovařík, Ph.D.
