Řemeslné vzdělávání dříve a nyní

Zdieľajte článok jednoducho so svojimi priateľmi.

Od raného středověku se v Evropě ustálil proces řemeslnické kvalifikace, v němž si mistři řemeslníci, kromě členů svých rodin, vybírali cizí učedníky, které za finanční odměnu vyškolili, a dále absolventy bez praxe, tzv. tovaryše, kteří zvyšovali produktivitu jejich práce. Zkušený mistr se věnoval činnostem vyžadujícím nejvyšší kvalifikaci, zatímco učňové připravovali materiály a základní výrobní technologie. Tovaryši vykonávali rutinní a snazší práce, a tak získávali potřebné znalosti, zpravidla 3–4 roky praxe mimo místo, v němž se vyučili. (Zdroj: Wikipedie)

Řádné třístupňové vzdělávání řemeslníků, v zemích české koruny od první poloviny 14. století až do poloviny 19. století, organizovaly řemeslné cechy. Cechy převzaly na sebe cenovou politiku, kontrolní funkci, organizačně technické a sociální zabezpečení. Cechy zavedly jednotné pracovní normy, cechovní pravidla (pořádky) závazné pro výkon práce (například úroveň tovaryšských zkoušek, mistrovské výrobky) a do značné míry i garantovaly minimální kvalitativní úroveň výkonu řemesla. Avšak s rozvojem průmyslové výroby v 19. století se cechy snažily zakazovat strojní výrobu a svobodné podnikání, a proto byly zákony zrušeny, v Čechách v roce 1852.

Bez systému vzdělávání a zavedených pořádků začala evropská řemeslná výroba upadat a následně organizaci vzdělávání řemeslníků převzal stát. „Tedy obec Volyňská byla první v Čechách, která nahlížíc potřebu školy průmyslové na návrh Vojtěcha Majera v zasedání zastupitelstva městského dne 3. září 1864 o zřízení takové školy jednohlasně se usnesla“, čteme v zakládací listině dnešní VOŠ a SPŠ ve Volyni. Rozhodnutí založit školu učinili zastupitelé města roku 1864 na základě stížností na zanedbanost a pokleslost českého řemeslnictva a žádostí obyvatelstva o zakládání řemeslných škol. V roce 1864 měla škola název „Jednotřídní průmyslová škola ve Volyni“. Úkolem školy bylo vzdělávat a vychovávat nejprve dorost různých oborů a později si ve škole vzdělání doplňovali i dospělí řemeslníci ze širokého okolí.

Tři stupně řemeslného vzdělávání truhlářů/stolařů v Československé republice do roku 1945 můžeme sledovat v dokumentech, které autorce zapůjčili potomci dvou autorčiných bývalých spolupracovníků ve Vývoji nábytkářského průmyslu v Brně, později přejmenovaném na Výzkumný a vývojový ústav nábytkářský. Leopold Umlášek a Ladislav Bednář, tatínek doc. Ing. Daniely Tesařové, PhD., současné vedoucí Ústavu bydlení, designu a nábytku Mendelovy univerzity v Brně, byli narozeni v roce 1908 a oba, složením Mistrovské zkoušky v letech 1942 a 1944, získali ve zralém věku 34/36 let, titul Mistr řemesla.

K Mistrovskému titulu (glejtu), který opravňoval nositele k založení vlastní živnosti, vedla dlouhá cesta. Nejprve 3 roky trvalo učení v některé mistrovské dílně, s výučním listem se přecházelo pracovat do jiné truhlářské firmy. Zachovaly se dokumenty, že oba v 18 letech, na doporučení svých pánů výučních, složili před příslušným Společenstvem, tovaryšské zkoušky. Ty je opravňovali k vykonávání řemesla v další nábytkářské firmě, ale ne k založení živnosti.

K přihlášce na mistrovskou zkoušku u Zemského úřadu pro zvelebování živností v Brně, který rovněž pořádal přípravné kurzy, musili tovaryši Leopold Umlášek i Ladislav Bednář přiložit vysvědčení od svého mistra. Zachovalo se Vysvědčení z 6. března 1944 od firmy B. BOŽÁNEK, ATELIERY A TOVÁRNA PRO VNITŘNÍ ZAŘÍZENÍ sídlící v Brně na Tř. Reinh. Heindricha 28 (dnešní Lidická 28) ve znění: „VYSVĚDČENÍ, kterým p. Leopoldu Umláškovi, nar. 9. XI. 1908, bytem v Brně – Tuřanech dosvědčujeme, že u nás zaměstnán jako stolař a sice od 24. VI. 1935 dosud. Jmenovaný se specialisoval na výrobu sedacího nábytku, v kterémžto oboru se znamenitě osvědčil. Vyzná se ve všech stolařských pracích dokonale a můžeme jej klasifikovati jako velmi schopného a spolehlivého pracovníka. Toto vysvědčení bylo vystaveno k mistrovským zkouškám. Razítko, podpis“.

Před mistrovskou zkouškou absolvovali uchazeči celou řadu kurzů – kreslířských, účetních, povrchové úpravy, obsluha nových strojů aj. Z vysvědčení o mistrovské zkoušce vystaveném Zemským úřadem pro zvelebování živností – česká sekce v Brně, Komise pro mistrovské zkoušky při českém odboru zemského úřadu na zvelebování živností v Brně, vystaveném 6. února 1942 se dozvídáme, že pan Ladislav Bednář, stolařský tovaryš, obstál při mistrovské zkoušce ze stolařství, které se podrobil před komisí, která se skládala z předsedy a tří členů, a nabývá proto práv dle §114a Živnostenského řádu.

Pan Bednář si živnost ani nestačil založit. Poválečné nové státní zřízení v Československu zrušilo i společenstva, mistrovské zkoušky i živnosti.

Současnost

Po roce 1989 se v Československu vytvořila nové nábytkářské spolky, nejprve pro velké firmy Asociace českých nábytkářů, v roce 1998 Cech čalouníků a dekoratérů a truhlářů pro celou Československou republiku, a pro všechny české nábytkáře Klastr českých nábytkářů.

Cech čalouníků a dekoratérů a truhlářů, z.s. již desetiletí usiluje o obnovu mistrovských zkoušek. Ne proto, aby bránil podnikání, ale proto, aby zajistil spotřebitelům jistotu kvality a bezpečnosti výrobků. Cech již 14 let spolupracuje s příslušnými organizacemi na přípravě systému Mistrovských zkoušek a na vytváření Národního systému kvalifikací. Autorka je předsedkyní Sektorové rady pro dřevozpracující a papírenský průmysl.

Mistrovskou zkoušku, zákon, schválila vláda ČR na svém jednání dne 23. 8. 2021. Pokud po volbách přijme uvedený zákon nová vláda, vzešlá z říjnových voleb a zákon projde celým legislativním procesem, je naděje, že v roce 2022 budou v ČR noví mistři 52 řemesel. V našem oboru jsou to řemesla: čalouník-dekoratér, truhlář nábytkář, stavební truhlář.