Stavby s vůní dřeva 2019 (1. část)

V DM 10/2019 jsme přiblížili průběh slavnostního vyhlášení vítězů 7. ročníku studentské soutěže Stavby s vůní dřeva 2019, pořádané jako jeden ze stálých projektů Nadace dřevo pro život. V soutěži, letos vypsané na téma „Dřevo nás chrání“, kdy o vítězích spolu s odbornou porotou rozhodovala také široká veřejnost, se mezi sebou „utkalo“ 38 studentských projektů, z toho 13 v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ a 25 v kategorii „Dřevěné stavby – velké“. Hodnotnými cenami od Nadace, udělenými za technickou úroveň a nápaditost řešení, byla „ověnčena“ čtveřice architektonicky a konstrukčně zajímavých děl, ztvárněných třemi studentkami a pěti studenty.

Do soutěže se letos zapojilo 58 studentů bakalářských a magisterských studijních programů z 9 fakult vysokých škol z České a Slovenské republiky. U jimi přihlášených 38 soutěžních děl, vytvořených až na výjimky v rámci jejich závěrečných nebo diplomových prací, odborná porota hodnotila výtvarné zpracování návrhu, technickou kvalitu díla a v neposlední řadě, stejně jako hlasující veřejnost, také jeho originalitu. Každému ze soutěžících se pak dostalo od odborné poroty tzv. zpětné vazby, proč jeho práce byla ohodnocena tak, jak byla. Autoři čtyř celkově nejlepších děl mimo to již tradičně získali od Nadace a partnerů soutěže řadu hodnotných cen.

Horský bufet pod Velkou Deštnou

Nejlepším soutěžním dílem 7. ročníku „Staveb s vůní dřeva“ v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ se z pohledu odborné poroty stal projekt horské chaty v Orlických horách s názvem Horský bufet pod Velkou Deštnou, zpracovaný Terezou Krákorovou z Fakulty architektury na ČVUT Praha. Jí navržená chata, situovaná 10 m pod vrchol Velké Deštné (1115 m n.m.), by zde měla nahradit stávající objekt horské služby tradičního tvaru „A“, který by se měl v blízké budoucnosti demolovat a nově realizovat. „Nový objekt bude provozován horskou službou, tak jako je tomu dnes, která zde pobývá v nejvytíženějších dnech roku, což je o víkendech, svátcích a prázdninách. Bude sloužit veřejnosti jako bufet za přítomnosti horské služby a v případě potřeby i jako útulna před nepřízní počasí,“ říká Tereza Krákorová na adresu 6,3 m vysoké stavby nepravidelného půdorysu, kterou s ohledem na klimatické podmínky a absenci inženýrských sítí navrhovala jako tzv. ostrovní dům. A to s cílem vytvořit lehce zapamatovatelný orientační bod se zázemím s odpovídající kapacitou a službami, který se stane součástí krajiny a bude pomocí architektonického výrazu a hmotových proporcí odrážet celkový charakter a vysokohorský ráz Orlických hor. Z tohoto důvodu proto do návrhu nové stavby převzala z původního objektu tvar štítů, který nově doplnila o anorganický plášť sestavený rovněž z ploch trojúhelníků. „Hmota objektu působí jako minerál. Jako kámen, jenž je sám součástí přírody a hor a jehož podoba a tvar byly zjednodušovány na jednotlivé plochy. Rovněž trojúhelníkovými plochami jsou tvořeny i vnitřní nosné stěny, které navazují na vnější plášť, do něhož zapadají svými hranami,“ upřesňuje autorka s tím, že stejný hmotový systém lomených ploch je pak použitý i pro venkovní sezení, u něhož je využito vyvýšeného terénu poblíž objektu. Do jeho hmoty, jež svým tvarem umožňuje výhled do údolí, jsou integrovány stojany na jízdní kola.

Z dispozičního hlediska se jedná o částečně podsklepený objekt s částečně provedeným podkrovím. Podzemní podlaží slouží ke skladování potravin a 2.NP, respektive podkroví k potenciálnímu přespání horské služby či ve své druhé části jako útulna k nouzovému přespání veřejnosti. V 1.NP se nachází hlavní prostor občerstvení pro veřejnost s hygienickým zázemím, dále zázemí horské služby a technická místnost. Součástí 1.NP jsou tři venkovní kryté prostory tvořící závětří s převážnou orientací právě na závětrnou stranu, bránící zavíjení vstupů sněhem. První prostor předchází hlavnímu vstupu pro veřejnost dovnitř objektu společně se vstupem do útulny. Druhý tvoří krytý vstup pro horskou službu s plochou na skladování dřeva, s přístupem od parkovacího místa, a třetí tvoří chráněný prostor letního výdejního okna.

Z konstrukčního hlediska jde o dřevostavbu založenou na betonových základových pasech a částečně na desce sklepního monolitického železobetonového stěnového systému. Základem obvodového pláště jsou nosné CLT panely s tloušťkou 90 mm (stěny) a 160 mm (střecha) s vnitřní pohledovou plochou. Panely jsou zvenčí vyztuženy lepenými KVH hranoly 40×240 mm (à 625 mm), mezi nimiž je vložena 240 mm silná minerální tepelná izolace. Na ni navazuje laťový rošt 40×60 mm se 40 mm silnou vrstvou přídavné tepelné izolace opláštěné pojistnou hydroizolační fólií. Poté následuje větraná mezera vytvořená kontralatěmi (40×60 mm), zaklopenými 25 mm silnou OSB deskou, která je zvenčí potažena separační fólií. Fasádní a střešní krytinu tvoří 0,7 mm silný měděný plech, spojovaný na dvojitou stojatou drážku 25 mm. Takto vytvořená „skořápka“ vnějšího pláště (s U_N = 018 W/m²K) je tzv. uzavřena do sebe, čímž zabraňuje případnému úniku tepla rozsáhlejšími prosklenými plochami a v interiéru tak soustředí pozornost zejména na její lomené stěny. Efekt lomených stěn je podpořen směrem denního světla, přiváděného čtyřúhelníkovými střešními okny se sklopnými okenicemi, které brání přímému letnímu vysokému slunci a v zimě zamezují zapadání oken sněhem. Podlaha objektu je z důvodu klimatických podmínek vyvýšena o 0,55 m nad okolní terén a tento výškový rozdíl je u vstupů překonáván pomocí ramp z pororoštu s protiskluzovou povrchovou úpravou. V hlavním prostoru pro návštěvníky se nachází sezení, které je koncipováno formou víceúrovňových sedacích lavic (ze smrkové biodesky) pro cca 20 lidí. Jedná se o tři výškové stupně o výšce 40 mm, které přiléhají k obvodovým stěnám pláště, reagují na jejich tvar a využívají jejich náklonu, v jehož směru se stupňují. V samotném středu místnosti se nachází hlavní otopné těleso – krb na biomasu. Lavice, jež jediná nepřiléhá k okolním stěnám, je pro změnu využita jako úložný prostor pro palivové dřevo, zároveň odděluje komunikační uličku výdejního okna od klidného posezení a může sloužit i jako barový pult. V lavicových stupních jsou zároveň integrovány stolečky, které přináší prostoru funkční variabilitu a dle potřeby umožňují více míst na sezení či naopak jejich vyklopení.

Oáza

Hlasující veřejnosti se v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ nejvíce líbil relaxačně-informační objekt Oáza, navržený trojicí studentů Fakulty stavební na VUT Brno Ondřejem Králem, Petrou Neklapilovou a Markétou Kubitovou. Předmětem jejich projektu je 4150 mm vysoká stavba pavilonu kruhového půdorysu o vnějším průměru 13,7 m, jehož vnější vzhled kontrastuje s prostředím, do kterého bude zasazen – betonovou džunglí velkoměsta. A to nejen opláštěním obvodové konstrukce dřevěnými lamelami proměnlivého průřezu, ale především korunou stromu tyčícího se nad objektem, který kromě vztahu s vnitřním prostředím působí podle autorů i jako určitá ekologická živá reklama.

Z dispozičního hlediska je stavba členěna na dva vzájemně propojené kruhové prostory (vnější a vnitřní), soustředěné kolem centrálního válce s již zmíněným vzrostlým stromem. Vnější tzv. informativní okruh, který je pojednán minimalisticky, slouží k prezentaci jak vlastní stavby a myšlenky projektu, tak různých ekologických témat. Podlaha tohoto prostoru je vytvarována do příjemného zvlnění, které navodí pocit pohybu v nepravidelném přírodním terénu a zároveň poskytne kontrast proti chůzi na betonu a jiných městských površích. Vnitřní okruh je navržen tak, aby napodobil klidné prostředí lesa. Ve středu útulného prostoru je vzrostlý strom zasazen do proskleného válce, který skýtá pohled jak na jeho kořenový systém, tak i ve spodní části umístěný rezervoár dešťové vody používané k jeho zavlažování. Kolem celého prostoru jsou umístěné anatomicky tvarované sedací prvky, na kterých si návštěvník může užít odpočinku se sluncem dopadajícím na něj nepravidelnými světlíky ve stropní konstrukci.

Ze stavebního hlediska je stavba navržena tak, aby se dala umístit kamkoliv do veřejného prostoru na zpevněnou plochu. Její nosná konstrukce, vytvořená z masivních smrkových sloupů a lepených vazníků vzájemně spojených ocelovými úhelníky, vruty a styčníkovými deskami, je založena na betonových kvádrech. K její stabilizaci, hlavně proti povětrnostním vlivům, slouží mimo jiné také provedení a materiálová skladba izolované podlahy, zejména pak mezi konstrukci nasypaná vrstva zhutněného štěrku. Vnější okruh nosné konstrukce je tvořen 12 sloupy obdélníkového o průřezu 120/200 mm, vnitřní okruh potom 12 sloupy o průřezu 120/260 mm. Na ně jsou uloženy střešní vazníky proměnlivého průřezu 120/160–270 mm, vytvářející mírný spád střechy směrem ke středu, kde jsou napojené na prstenec z lepeného dřeva, který obepíná skleněný válec. Vnější obvodová stěna objektu je tepelně a zvukově izolovaná mezi sloupy vloženou minerální vatou. Ta je zvenčí potažena laminovanou polypropylénovou textilní fólií, zakrytou fasádními lamelami z neošetřeného sibiřského modřínu, upevněnými na laťovém roštu (z profilů 40×60 mm). Pro vnitřní opláštění obvodové stěny je navržena 19 mm silná akustická ohebná překližka, stejně jako pro oboustranné opláštění vnitřní stěny mezi oběma okruhy. Povrch stěn informativního okruhu je upraven epoxidovou stěrkou tmavě šedé barvy, ve vnitřním okruhu je obložen dřevěnými prkny se zakomponovaným mechovým porostem. Skladba zvlněné podlahy informativní zóny je tvořena OSB deskou, tepelnou izolací a dřevěnou konstrukcí z prvků 50/75–575 mm, na kterých jsou uložena pochozí podlahová prkna 24×200 mm. V relaxační zóně je pochozí vrstvou mulčovací kůra. Stropní podhled vnějšího okruhu je tvořen záklopem z prken 24×200 mm, ve vnitřním prostoru pak dřevěnými kónickými prvky střídanými prosklenými otvory. Skladba střechy je navržena jako běžná vegetační střecha s parotěsnou, tepelněizolační, hydroizolační, separační, drenážní, filtrační a vegetační vrstvou. Konstrukce skleněného válce je tvořena vysokopevnostním vrstveným sklem, přičemž v dolní části je umístěna retenční nádrž o objemu 5,5 m³.

Autor: Ing. František Novák
Kontakt: novak.sd@tiscali.cz
Foto: archiv oceněných studentů