Úprk zahraničních firem z Číny

Kdo není v Číně, ten jako by nebyl. Tak to vypadá na pohled a tak to také do značné míry je. Růst objemu přímých zahraničních investic směřujících do země draka navzdory – anebo právě díky – globální krizi nikoho nepřekvapí. Co překvapit může, jsou ti, kdo se vydali proti proudu.

Firmy se stěhují zpět do Evropy nebo do Ameriky hlavně kvůli neustálému růstu nákladů v Číně. Kromě mezd zdražují třeba nájmy, ceny nemovitostí, logistika nebo materiál. Svou roli také hraje to, že se mnohé zahraniční společnosti nikdy pořádně nevyrovnaly se silnou státní regulací, nedostatečnou ochranou duševního vlastnictví nebo třeba kulturními a jazykovými bariérami. Navíc se stále častěji mluví o výhodách plynoucích z toho, že firmy mají všechny operace doma, a tudíž pod kontrolou. Tak totiž mohou do značné míry eliminovat rizika spojená například s rostoucí cenou ropy, výkyvy měnových kurzů, s hrozbou epidemie, jako byl SARS, nebo s přírodními katastrofami typu zemětřesení ve Fukušimě. Jednoduše tak omezují hrozby, které mohou narušit dodavatelský řetězec. V neposlední řadě je pak třeba brát v potaz množící se analýzy, které stěhování doporučují. Jedna z nich tvrdí, že už v roce 2015 vyjde výroba produktu určeného pro americký trh ve Spojených státech a v Číně nastejno. To vychází z předpokladu, že růst mezd v Číně bude pokračovat stávajícím tempem a v USA platy příliš neporostou. Analýza zároveň zohledňuje očekávané další posilování jüanu. I proto se z Číny do Ameriky stahuje například výrobce těžké stavební techniky Caterpillar, nábytkářská firma Sauder nebo společnost NCR, která vyrábí bankomaty. Co se Evropanů 
týče, návrat domů nedávno oznámil výrobce kytarových dílců, dánský T-Rex. Další firmy zřejmě přibudou. Masový úprk zahraničních firem z Číny se ale jistě nechystá. Už tak obrovský a přitom stále rostoucí trh je totiž jen jedním z mnoha lákadel, který země nabízí. Do Číny tak bude i nadále přicházet více firem než se z ní vracet. I tak má smysl ty, kteří odcházejí, dále sledovat.

Převzato z deníku E15 (autor: Aleš Červinka)