Designblok 2021 POST CORONAVIRUS

Zdieľajte článok jednoducho so svojimi priateľmi.

Festival designu Designblok je akce, která v Česku nemá obdoby. Podobné události také existují v Miláně, Kolíně nad Rýnem či v Paříži, ale tady jde spíš o alternativu k právě probíhajícím nábytkovým salónům. „Týden designu“ organizují i naši sousedé v Rakousku.

Pražský Designblok je ale „svůj“. Letos se konal v budově bývalého kláštera Gabriel Loci na Smíchově a nosným tématem bylo Štěstí. Jako hlavní cíl si vytyčil medializaci designu, jako pojmu, který je u nás často nadužíván. Není divu, v předchozím politickém systému se u nás anglickým termínům zrovna netleskalo. Používané povolené výrazy jako průmyslové návrhářství zdaleka nepostihovaly široký záběr a dvojakost významu tohoto fenoménu. V dnešní době je už ale podle mého názoru tak trochu „předesignováno“.

Mám pocit, že právě Designblok dává příležitost lépe se orientovat v této složité hybridní disciplíně, jež v sobě zahrnuje jak návrh, tak tvar hotového produktu, který vzniká na základě myšlenky tvůrce – designéra a jeho akční rádius se pohybuje od webdesignu až po lokomotivy. Ve sféře hmotného světa nenajdeme produkt, který by neměl nějaký design. To nám dává jistotu, že dokud bude existovat hmotné prostředí a naše civilizace, bude existovat i design, a dokonce pravděpodobně získá další významy. Už dnes hovoříme o bodydesignu nebo fooddesignu a to ještě ani nevíme, co v tomto směru udělá umělá inteligence.

Z toho pohledu jsou pro mne pojmy jako designový nábytek, designové oděvy, designové nádobí atd. matoucí. Protože mají všechny nějaký design, je pojem design designu nesmysl. Jde jen o to posoudit, zda je příslušný design dobrý či není. A to se děje hodnocením podle nejrůznějších kritérií, která dávno naformulovaly ty nejchytřejší hlavy z celého světa. Nesmí to ale být moc akademické, protože jedním z hodnoticích kritérií je právě srozumitelnost designu a jeho významná role v životě všech jedinců. A tady může dojít ke generačnímu rozporu. Pro mladé lidi je srozumitelné něco, čemu senioři rozumět nemusí, protože neudrželi krok s digitálním světem. Mladí lidé zase netuší, co je polaroid nebo prakl. Vždyť používají robotický vysavač a fotografují telefonem.

Designblok s těmito pojmy hravě pracuje. Dotýká se i dalších problémů designu včetně věčného i vděčného dilematu, zda jde či nejde o umění. Právě zde lze rozpor doložit konkrétními příklady obou možností, třeba působivou instalací textilní návrhářky Liběny Rochové dokumentující přesah módní tvorby do umění, na straně druhé atraktivními objekty sériové výroby.

Struktura výstavy byla již osvědčená léty praxe, i když jistou komplikaci znamenalo určité omezení pohybu z důvodu respektování pandemických pravidel. Kvůli komplikované dispozici staré budovy bylo také dost těžké odhadnout čas nutný k návštěvě všech expozic, a tak většina lidí musela odjíždět s pochybností, zda něco nepřehlédla. Z toho důvodu nelze ani tyto informace považovat za vyčerpávající a uvedená fotodokumentace představuje průřez konceptuální tvorbou, produkty sériové výroby, soutěžními exponáty a realizacemi škol, volných tvůrců či tvůrčích týmů se záběrem od nábytku a bytových doplňků až po oděvní tvorbu, hračky či šperky. Nechyběla zde ani služba právníka či nabídka odborné literatury a časopisů.

Designblok pokračoval i extramuros. V budově Uměleckoprůmyslového muzea proběhly dvě skvělé výstavy. Výstava Masters představila mistrovské produkty českých firem (TON, Brokis, Moser, Modernista atd.) vzniklé spoluprací s nejlepšími odborníky. Každá firma mohla prezentovat pouze jeden produkt. Výstava Rodinné stříbro vzdala hold úspěšným rodinným firmám (Kaplan, Šesták, Petrof, LD sitting atd.).

V tomto roce přinesl Designblok i odpověď na otázku, zda je design exkluzivní doménou odborníků, nebo se mu může věnovat každý. Přišla ze strany čestných hostů, tvůrců hlavní instalace Designérie, pánů Coufala a Hermana (nositelů prestižního ocenění Czech grand design). Ti už v době lockdownu snili o tom, jak je možné design ještě více zpopularizovat a vtáhnout do procesu jeho tvorby co nejširší veřejnost. V prostoru Designérie zorganizovali řadu workshopů, jejichž účastníci si mohli vytvořit vlastní produkt, třeba lampu z netradičních materiálů, jako je tyčka od stanu či betonová tvárnice. Akce měla podnítit kreativitu a zájem o tuzemské produkty z tuzemských materiálů. Atmosféru tvůrčí dílny podpořil i mobiliář – otlučené lavice a stoly vyrobené z materiálu, který už dávno patřil do šrotu. Na vlně udržitelnosti se nesla i značná část exponátů.

Účastníky workshopů byli převážně zástupci mladé generace často je doprovázeli v kočárku i ti nejmladší. Bylo zde znát, že i když jsou hýčkáni překypujícími regály v obchodech s nabídkou zboží všeho druhu, vyhledávají často něco netradičního.

Kultura národa se projevuje také jeho zájmem o vlastní minulost, a tak je již řadu let vyhledávanou součástí Designbloku také kolekce produktů určených do aukce. Odborníci dobře vědí, že je to sektor, kam se vyplatí investovat a ti méně movití zase ocení možnost narazit občas na skutečnou perlu z historie designu. Tam letos jednoznačně patřily produkty Hanse Wagenfelda, absolventa Bauhausu, nebo oblíbené produkty Jindřicha Halabaly a Jana Vaňka.

Dlouhá léta pěstovaná prestiž festivalu designu je dotvářena atmosférou místa svého konání. Po instalaci v klasickém výstavním pavilonu, v opuštěném hotelu, administrativní budově, na palubě lodi, nebo ve staré továrně, kde kontrast starého a nového představuje další přídavnou hodnotu celé akce, má objekt Gabriel Loci něco navíc. Koncem 19. století ho totiž založila Gabriela Swéerts-Sporck jako středisko pro výchovu mladých šlechtičen. Edukativní poslání kláštera se tak přeneslo o 120 let později do jeho současného využití. Malá sondáž návštěvníků Designbloku to jednoznačně potvrdila.

Názory studentů
„Predtým som nebola na žiadnej výstave dizajnu, tak som nevedela, čo očakávať, ale bola veľmi zaujímavá. Miesto, na ktorom sa to konalo, úžasne dotváralo atmosféru a prepájalo minulosť s prítomnosťou. Páčilo sa mi, že sa tam prezentovali umelci z rôznych odvetví.“ Ľubica

„Designblok každý rok přichází s hlavním tématem, které protíná celou akci a zároveň se objevuje jako motiv v řadě instalací vystavujících. Po tématech Dětství, Svoboda, Sport, Budoucnost, Vášeň a jiné, určili organizátoři pro letošní 23. ročník téma Štěstí a já jsem ráda, že jsem měla to štěstí a mohla jsem ho navštívit se školou v rámci výuky. Je to zdroj inspirace pro mé budoucí navrhování.“ Petra

„Na Designblok jsem zamířil poprvé a musím říct, že toto místo pro mě bylo velice inspirativní. Člověk se může setkat s různými autory krásných designových kousků. Velmi mě překvapila jejich ochota předat co nejvíce informací o daném nábytku. Návštěva tohoto veletrhu ve mě vyvolala ještě větší touhu dokončit studium a začít vyrábět nábytek podle svých představ.“ Matěj

„Pro mne to byla 1. návštěva Designbloku. Byla velmi přínosná. Poznala, jsem různé procesy výroby, nové materiály, nové možnosti. Nejzajímavější bylo pro mne pochopení inspirace k danému produktu a autorovo sdělení. Určitě to nebyla moje poslední návštěva této výstavy.“ Olga

„Celkový dojem mám z Designbloku veľmi pozitívny. Ani som nevedel, že niečo také je. Mne osobne to otvorilo oči, čo sa týka štýlu, pretože v tejto dobe sa štýl vracia do starých čias. Veľa kúskov nábytku, čo som videl na Designbloku, je stálou súčasťou nášho doma v Bratislave a len ma táto výstava usvedčila v tom, že moja babička a mama majú skvelý vkus a skvelé oči pri výbere nábytku. Myslím, že tento dar mám aj ja, len ho ešte musím cibriť a vylepšovať, práve preto sa určite zúčastním aj Designbloku 2022.“ Peter

Design je fenomén, který pevně zakotvil v každém z nás, aniž bychom si to uvědomovali. Jelikož ovládá celé hmotné prostředí, dává každému možnost volby, jaké objekty pustit do svého soukromí. Jedním z oficiálních léků proti stresu je potřeba obklopit se krásou. Proto je třeba nevynechat ani jednu příležitost nahlédnout do kuchyně tvůrců tohoto fenoménu, jenž má tu neskutečnou sílu prostoupit všemi póry života každého z nás.