V minulém elektronickém vydání Dřevařského magazínu (eDM 11/2020) jsme představili dvě z pohledu odborné poroty a hlasující veřejnosti nejlepší soutěžní práce letošního 8. ročníku studentské soutěže Stavby s vůní dřeva 2020 v kategorii „Dřevěné stavby – malé“. Spolu s nimi zde pak samostatný prostor získal ještě z druhé soutěžní kategorie „Dřevěné stavby – velké“ hlasující veřejností oceněný projekt Penzión Harhaj Veroniky Strončekové ze Stavební fakulty Žilinské univerzity v Žilině. Z kategorie velkých dřevěných staveb pak nelze opomenout zejména odbornou porotou oceněný projekt obytné čtvrti Vertikální zahrady, vytvořený studentkou Ateliéru architektury IV na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze Adélou Koubovou.
Univerzalita urbanismu
Odbornou porotou oceněný projekt bytového komplexu Vertikální zahrady, který v rámci své semestrální práce vytvořila studentka Ateliéru architektury IV na VŠUP v Praze Adéla Koubová (současná absolventka 6. ročníku magisterského studijního programu Výtvarná umění v oboru Architektonická tvorba), se snaží reagovat na celkový problém růstu populace a s ní spojený růst měst. Projekt, navržený s cílem vytvořit ve městě přírodu a přispět tak ke snižování CO2 v atmosféře, charakterizuje univerzalita. Jeho základní segment v podobě sedmipodlažního domu, jenž obsahuje byty, z nichž každý má v patře svoji zahradu, a také různé prostory občanské vybavenosti, je možné použít buď samostatně či v rámci jedné ulice, anebo může vzniknout „neomezeně“ velká čtvrť. A to taková, kde si člověk a příroda jsou rovni, kde dochází k pozitivní kolizi města a přírody.

„Mojí snahou bylo vytvořit čtvrť, kde hlavním prostředkem přesunu je chůze, respektive kde každá ulice je místem setkání, místem socializace a nejkratší a nejpřímější cestou. Ulici střídá řada domů, terasovitých, porostlých zelení. Řadu domů střídá zeleň (zelený pruh), jejíž část vytváří soukromé zahrady a zbytek je veřejný prostor. Někdy je to spíše les, který protínají klikaté cestičky. Zelený pruh je příroda, která si roste, jak se jí zachce, ale zároveň je štědrá a umožňuje volný pohyb všem obyvatelům, nejen lidem. Dům je střetem architektury, geometrické a přesné, s přírodou, nahodile pravidelnou. Ulice je prostor lidí, ale i tam proniká příroda, která je krásná a inspirující,“ říká Adéla Koubová o svém projektu, k jehož vytvoření se nechala do jisté míry inspirovat myšlenkami Ebenezera Howarda (1850–1928), anglického urbanisty a zakladatele hnutí zahradních měst, jehož cílem bylo omezit odcizení lidí a společnosti od přírody. „Idea Sira Howarda reaguje na stav měst a společnosti po průmyslové revoluci. Myšlenka mého projektu reaguje na stávající problém, jímž jsou nejen klimatické změny, ale i rapidně rostoucí počet lidí ve městech,“ upřesňuje autorka.
Princip a dispoziční řešení domu
Základ jí výše popsaného prototypu tzv. univerzálního urbanismu, aplikovaného v Praze na brownfieldu kousek od metra Kolbenova a založeného na principu skládání malých částí ve větší, tvoří modul o průřezu cca 3×3 m a světlé výšce 2,6 m. Parter každého sedmipatrového domu (o půdorysu 20,46×20,46 m a celkové výšce po atiku 24,84 m), který směřuje do ulice, je tvořen spojením 1.NP a 2.NP a nabízí velkorysý veřejný prostor pro občanskou vybavenost a další služby. V daném případě např. kavárnu se zázemím a ateliér, který může sloužit jako kreativní prostor pro umělce či jako kancelář pro menší firmu apod. V části 1.NP a 2.NP, směřující do zeleně, se nachází tzv. co-livingový (kolektivní) byt s přilehlou soukromou zahradou pro lidi preferující skupinové soužití. V další čtyřech patrech, které počínaje 2.NP směrem do zeleně postupně ubíhají a vytvářejí terasy pro větší či menší zahrádky (od 30 m2 do 7 m2), se nachází vždy dvojice jedno až čtyřpokojových bytů s obytnou plochou 40–135 m2. V posledním patře jsou poměrně malé byty s obytnou plochou 30–40 m2, které rovněž disponují zahrádkami s plochou 7 m2 a 32 m2. Poslední zahrada, přístupná všem obyvatelům domu, je situovaná na střeše.
„Fasáda domu směrem do ulice vytváří úplně jinou atmosféru, nežli je tomu v prostoru ‚zeleného pruhu‘. Domy při pohledu z ulice tvoří komplexní hmotu jasně vymezující uliční čáru a definující prostor vyhrazený pro lidi s jasnou geometrií, která se v určitých momentech střetává s přírodou. Těmito momenty jsou výklenky – balkóny a mezery dělící jednotlivé domy, kde opět proniká autentická příroda,“ doplňuje autorka s tím, že jednotlivé byty jsou situovány tak, aby byly přístupné přímo z vertikálního jádra, jehož rozměry jsou uzpůsobeny rozměrům základního modulu. Toto jádro je tvořeno jednoramenným betonovým schodištěm a jedním výtahem a s ohledem na jednotlivé byty řešeno tak, aby nevytvářelo chodby.
Řešení co-livingového bytu
Návrh vlastního dvoupodlažního kolektivního bytu (s obytnou plochou 212 m2) klade důraz na velkorysé sdílené prostory, jejichž středem v 1. NP (přízemí) je kuchyně s jídelnou a dřevěné schodiště vedoucí do dalšího patra bytu. Na tento centrální prostor z jedné strany navazuje společný obývací pokoj a z druhé strany knihovna, přesněji řečeno společný prostor tzv. „chill zone“ či místa pro diskuzi. Za obývacím pokojem a na protilehlé straně za knihovnou je umístěna dvojice pokojů vzájemně propojených společnou koupelnou s WC. V přízemí je ještě vstupní hala s WC určeným pro uživatele sdílených prostor. Součástí patra, přístupného jak po zmíněném dřevěném schodišti z přízemí, tak také z centrálního jádra samostatnou vstupní halou, je společná studovna s přístupem na terasu a druhá menší kuchyně, využitelná při posezení na protilehlé terase. Nechybí zde ani úložný prostor, prádelna a další koupelna s WC, určená především pro obyvatele dvou pokojů, sousedících přímo se vstupní halou 2.NP.
Nosná konstrukce a skladba stavby
Vlastní nosná konstrukce domu je navržena jako těžký dřevěný skelet, přiznaný z interiéru a vytvořený masivními lepenými svislými BSH sloupy a vodorovnými nosníky (průvlaky a stropnicemi) s profilem 400×400 mm v pravidelném rastru 3,25 metru. Na tomto skeletu jsou v případě obvodového pláště zvenčí zavěšeny stěnové panely, které jsou z exteriérové strany opatřeny 20 mm silným dřevěným fasádním obkladem na laťovém roštu (40×60 mm) 40 mm široké větrané mezery. Dále následuje difuzně otevřená pojistná hydroizolační fólie, nosné KVH hranoly 40×140 mm s vloženou dřevovláknitou izolací tl. 140 mm, OSB deska tl. 18 mm, parozábrana, laťový rošt 60 mm široké instalační předstěny s vloženou dřevovláknitou izolací a sádrovláknitá deska tl. 12,5 mm opatřená 5 mm silnou omítkou.
Skladba střechy je ve většině případech řešena tak, aby splňovala požadavky pro zelenou střechu. Skeletový rám je z horní strany zaklopen CLT panely o tloušťce 80 mm s vnitřní pohledovou plochou, potaženými parozábranou. Dále následuje 200 mm silná tepelně izolační vrstva ve spádu 1°, opláštěná hydroizolačními pásy. Na nich je položena geotextilie z PP vláken plnící funkci ochranné a akumulační vrstvy a poté drenážní a akumulační vrstva v podobě nopové fólie. Tato tzv. filtrační vrstva s tloušťkou 20 mm je zasypána 255–290 mm vysokou vrstvou zeminy osázené vegetací.
Skladby podlah se liší podle využití a umístění – v přízemí (tzv. na terénu) nebo v patrech. U terénových podlah v případě vstupního jádra, kavárny a ateliéru je pochozí vrstvou upravená betonová stěrka. Pod ní je nátěrová hydroizolace, betonová mazanina se sítí o tl. 104 mm a 250 mm silná tepelná izolace EPS položená na hydroizolaci železobetonové základové desky. V co-livingovém bytě většinu podlahové plochy v přízemí tvoří pochozí vrstva z 25 mm silných palubek, položených na dřevěném roštu s akustickou izolací, dvou 18 mm silných a křížem položených OSB deskách a tepelné izolaci EPS. V podstatě stejnou skladbu v horních partiích mají i bytové podlahy v patrech (s výjimkou koupelen a kuchyní), jejichž základ tvoří stropní pohledové CLP panely tl. 80 mm a na nich uložená 150 mm vrstva akustické izolace.
Tytéž CLP panely jsou požity i jako základ stěnových výplní vertikálního schodišťového jádra, kde současně tvoří i jeho pohledovou plochu. Dalšími vrstvami směrem do prostoru kavárny, ateliéru a bytů jsou zdvojená akustická izolace s celkovou tloušťkou 250 mm a sádrovláknitá deska s tenkovrstvou omítkou.
Vnitřní příčky jsou navrženy jako rámové konstrukce vyplněné 130 mm silnou zvukovou izolací a opláštěné OSB a dřevovláknitými deskami s tenkovrstvou omítkou.
Návrh bytového komplexu Vertikální zahrady, situovaný v Praze na brownfieldu kousek od metra Kolbenova… …inspirovaný myšlenkami realizací zahradních měst anglického urbanisty Ebenezera Howarda Půdorys přízemí domu s dispozicí 1. NP co-livingového bytu, kavárnou a ateliérem Půdorys a dispoziční řešení 2. NP Příčný řez prototypového sedmipodlažního domu Konstrukční schéma hlavní nosné skeletové konstrukce Axonometrický pohled do přízemí domu Axonometrie 2. NP Detail konstrukční skladby obvodové stěny, střechy pod bytovou zahradou a méně zatěžované podlahy v bytech od 2.NP výše Konstrukční skladby veškerých v domě navržených stěn včetně příček… …a podlah včetně terénových Pohled do centrální části přízemí kolektivního bytu – kuchyně s jídelnou a přístupovým dřevěným schodištěm do patra
Foto: archiv Adély Koubové