odborná témata

Stavby s vůní dřeva 2020 – 2. část aneb Vertikální zahrady

OT_SsVD
Základním segmentem návrhu je sedmipodlažní dům s byty, z nichž každý má v patře svoji zahradu, a také s různými prostory občanské vybavenosti
pf 2021 banner 728 x 90 CZ
pf 2021 banner 350 x 90 CZ
pf 2021 banner 728 x 90 CZ
Sdílejte článek snadno se svými přáteli.

V minulém elektronickém vydání Dřevařského magazínu (eDM 11/2020) jsme představili dvě z pohledu odborné poroty a hlasující veřejnosti nejlepší soutěžní práce letošního 8. ročníku studentské soutěže Stavby s vůní dřeva 2020 v kategorii „Dřevěné stavby – malé“. Spolu s nimi zde pak samostatný prostor získal ještě z druhé soutěžní kategorie „Dřevěné stavby – velké“ hlasující veřejností oceněný projekt Penzión Harhaj Veroniky Strončekové ze Stavební fakulty Žilinské univerzity v Žilině. Z kategorie velkých dřevěných staveb pak nelze opomenout zejména odbornou porotou oceněný projekt obytné čtvrti Vertikální zahrady, vytvořený studentkou Ateliéru architektury IV na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze Adélou Koubovou.

Univerzalita urbanismu

Odbornou porotou oceněný projekt bytového komplexu Vertikální zahrady, který v rámci své semestrální práce vytvořila studentka Ateliéru architektury IV na VŠUP v Praze Adéla Koubová (současná absolventka 6. ročníku magisterského studijního programu Výtvarná umění v oboru Architektonická tvorba), se snaží reagovat na celkový problém růstu populace a s ní spojený růst měst. Projekt, navržený s cílem vytvořit ve městě přírodu a přispět tak ke snižování CO2 v atmosféře, charakterizuje univerzalita. Jeho základní segment v podobě sedmipodlažního domu, jenž obsahuje byty, z nichž každý má v patře svoji zahradu, a také různé prostory občanské vybavenosti, je možné použít buď samostatně či v rámci jedné ulice, anebo může vzniknout „neomezeně“ velká čtvrť. A to taková, kde si člověk a příroda jsou rovni, kde dochází k pozitivní kolizi města a přírody.

OT_SsVD

„Mojí snahou bylo vytvořit čtvrť, kde hlavním prostředkem přesunu je chůze, respektive kde každá ulice je místem setkání, místem socializace a nejkratší a nejpřímější cestou. Ulici střídá řada domů, terasovitých, porostlých zelení. Řadu domů střídá zeleň (zelený pruh), jejíž část vytváří soukromé zahrady a zbytek je veřejný prostor. Někdy je to spíše les, který protínají klikaté cestičky. Zelený pruh je příroda, která si roste, jak se jí zachce, ale zároveň je štědrá a umožňuje volný pohyb všem obyvatelům, nejen lidem. Dům je střetem architektury, geometrické a přesné, s přírodou, nahodile pravidelnou. Ulice je prostor lidí, ale i tam proniká příroda, která je krásná a inspirující,“ říká Adéla Koubová o svém projektu, k jehož vytvoření se nechala do jisté míry inspirovat myšlenkami Ebenezera Howarda (1850–1928), anglického urbanisty a zakladatele hnutí zahradních měst, jehož cílem bylo omezit odcizení lidí a společnosti od přírody. „Idea Sira Howarda reaguje na stav měst a společnosti po průmyslové revoluci. Myšlenka mého projektu reaguje na stávající problém, jímž jsou nejen klimatické změny, ale i rapidně rostoucí počet lidí ve městech,“ upřesňuje autorka.

Princip a dispoziční řešení domu

Základ jí výše popsaného prototypu tzv. univerzálního urbanismu, aplikovaného v Praze na brownfieldu kousek od metra Kolbenova a založeného na principu skládání malých částí ve větší, tvoří modul o průřezu cca 3×3 m a světlé výšce 2,6 m. Parter každého sedmipatrového domu (o půdorysu 20,46×20,46 m a celkové výšce po atiku 24,84 m), který směřuje do ulice, je tvořen spojením 1.NP a 2.NP a nabízí velkorysý veřejný prostor pro občanskou vybavenost a další služby. V daném případě např. kavárnu se zázemím a ateliér, který může sloužit jako kreativní prostor pro umělce či jako kancelář pro menší firmu apod. V části 1.NP a 2.NP, směřující do zeleně, se nachází tzv. co-livingový (kolektivní) byt s přilehlou soukromou zahradou pro lidi preferující skupinové soužití. V další čtyřech patrech, které počínaje 2.NP směrem do zeleně postupně ubíhají a vytvářejí terasy pro větší či menší zahrádky (od 30 m2 do 7 m2), se nachází vždy dvojice jedno až čtyřpokojových bytů s obytnou plochou 40–135 m2. V posledním patře jsou poměrně malé byty s obytnou plochou 30–40 m2, které rovněž disponují zahrádkami s plochou 7 m2 a 32 m2. Poslední zahrada, přístupná všem obyvatelům domu, je situovaná na střeše.

„Fasáda domu směrem do ulice vytváří úplně jinou atmosféru, nežli je tomu v prostoru ‚zeleného pruhu‘. Domy při pohledu z ulice tvoří komplexní hmotu jasně vymezující uliční čáru a definující prostor vyhrazený pro lidi s jasnou geometrií, která se v určitých momentech střetává s přírodou. Těmito momenty jsou výklenky – balkóny a mezery dělící jednotlivé domy, kde opět proniká autentická příroda,“ doplňuje autorka s tím, že jednotlivé byty jsou situovány tak, aby byly přístupné přímo z vertikálního jádra, jehož rozměry jsou uzpůsobeny rozměrům základního modulu. Toto jádro je tvořeno jednoramenným betonovým schodištěm a jedním výtahem a s ohledem na jednotlivé byty řešeno tak, aby nevytvářelo chodby.

Řešení co-livingového bytu

Návrh vlastního dvoupodlažního kolektivního bytu (s obytnou plochou 212 m2) klade důraz na velkorysé sdílené prostory, jejichž středem v 1. NP (přízemí) je kuchyně s jídelnou a dřevěné schodiště vedoucí do dalšího patra bytu. Na tento centrální prostor z jedné strany navazuje společný obývací pokoj a z druhé strany knihovna, přesněji řečeno společný prostor tzv. „chill zone“ či místa pro diskuzi. Za obývacím pokojem a na protilehlé straně za knihovnou je umístěna dvojice pokojů vzájemně propojených společnou koupelnou s WC. V přízemí je ještě vstupní hala s WC určeným pro uživatele sdílených prostor. Součástí patra, přístupného jak po zmíněném dřevěném schodišti z přízemí, tak také z centrálního jádra samostatnou vstupní halou, je společná studovna s přístupem na terasu a druhá menší kuchyně, využitelná při posezení na protilehlé terase. Nechybí zde ani úložný prostor, prádelna a další koupelna s WC, určená především pro obyvatele dvou pokojů, sousedících přímo se vstupní halou 2.NP.

Nosná konstrukce a skladba stavby

Vlastní nosná konstrukce domu je navržena jako těžký dřevěný skelet, přiznaný z interiéru a vytvořený masivními lepenými svislými BSH sloupy a vodorovnými nosníky (průvlaky a stropnicemi) s profilem 400×400 mm v pravidelném rastru 3,25 metru. Na tomto skeletu jsou v případě obvodového pláště zvenčí zavěšeny stěnové panely, které jsou z exteriérové strany opatřeny 20 mm silným dřevěným fasádním obkladem na laťovém roštu (40×60 mm) 40 mm široké větrané mezery. Dále následuje difuzně otevřená pojistná hydroizolační fólie, nosné KVH hranoly 40×140 mm s vloženou dřevovláknitou izolací tl. 140 mm, OSB deska tl. 18 mm, parozábrana, laťový rošt 60 mm široké instalační předstěny s vloženou dřevovláknitou izolací a sádrovláknitá deska tl. 12,5 mm opatřená 5 mm silnou omítkou.

Skladba střechy je ve většině případech řešena tak, aby splňovala požadavky pro zelenou střechu. Skeletový rám je z horní strany zaklopen CLT panely o tloušťce 80 mm s vnitřní pohledovou plochou, potaženými parozábranou. Dále následuje 200 mm silná tepelně izolační vrstva ve spádu 1°, opláštěná hydroizolačními pásy. Na nich je položena geotextilie z PP vláken plnící funkci ochranné a akumulační vrstvy a poté drenážní a akumulační vrstva v podobě nopové fólie. Tato tzv. filtrační vrstva s tloušťkou 20 mm je zasypána 255–290 mm vysokou vrstvou zeminy osázené vegetací.

Skladby podlah se liší podle využití a umístění – v přízemí (tzv. na terénu) nebo v patrech. U terénových podlah v případě vstupního jádra, kavárny a ateliéru je pochozí vrstvou upravená betonová stěrka. Pod ní je nátěrová hydroizolace, betonová mazanina se sítí o tl. 104 mm a 250 mm silná tepelná izolace EPS položená na hydroizolaci železobetonové základové desky. V co-livingovém bytě většinu podlahové plochy v přízemí tvoří pochozí vrstva z 25 mm silných palubek, položených na dřevěném roštu s akustickou izolací, dvou 18 mm silných a křížem položených OSB deskách a tepelné izolaci EPS. V podstatě stejnou skladbu v horních partiích mají i bytové podlahy v patrech (s výjimkou koupelen a kuchyní), jejichž základ tvoří stropní pohledové CLP panely tl. 80 mm a na nich uložená 150 mm vrstva akustické izolace.

Tytéž CLP panely jsou požity i jako základ stěnových výplní vertikálního schodišťového jádra, kde současně tvoří i jeho pohledovou plochu. Dalšími vrstvami směrem do prostoru kavárny, ateliéru a bytů jsou zdvojená akustická izolace s celkovou tloušťkou 250 mm a sádrovláknitá deska s tenkovrstvou omítkou.

Vnitřní příčky jsou navrženy jako rámové konstrukce vyplněné 130 mm silnou zvukovou izolací a opláštěné OSB a dřevovláknitými deskami s tenkovrstvou omítkou.

Foto: archiv Adély Koubové

Sdílejte článek snadno se svými přáteli.

Nastavit odběr novinek

Please enable the javascript to submit this form

cs_CZČeština