Slovenčina
U příležitosti stoletého výročí úmrtí Kolomana Mosera (*1868 – †1918), jednoho z největších vizionářů a zakladatelů vídeňské moderny, uspořádalo muzeum MAK výstavu „KOLOMAN MOSER, univerzální umělec mezi Gustavem Klimtem a Josefem Hoffmannem“. Výstava se noří hluboko do díla tohoto výjimečného umělce a pečlivě analyzuje jeho mnohostrannou činnost. Veřejnosti je představeno přibližně 500 exponátů, z nichž většina pochází z archivů MAKu. Jsou doplněny četnými výpůjčkami z privátních zdrojů. Mnohé jsou předvedeny na veřejnosti poprvé a možná i naposledy.
Moserovo dílo dodnes vyvolává úctu. Jako univerzální umělec ovládá malbu, grafiku, umělecká řemesla a zařizování interiérů stejně jako módu a choreografii. Gesmtkunstwerk propagovaný vídeňskou secesí používá skutečně mistrně. Je považován za jednoho z průkopníků vídeňské moderny a vedle Gustava Klimta a Josefa Hoffmanna patří k vůdčím uměleckým osobnostem tzv. vídeňského uměleckého jara.
Výstava je členěna do 5 kapitol. Pod titulkem Vídeň jako scéna umění se věnuje životní etapě mladého Mosera v letech 1860–1890. V tomto období zažívá rakouská metropole razantní společenský a hospodářský vývoj. Rostoucí vrstva velkoburžoazie skýtá nová pole působnosti. Moser vyrůstá s generací dynamických umělců, která může navázat na cennou tradici. Důležitý je pro něho především požadavek komplexního řešení architektury, malířství a sochařství při realizaci projektů od jednoho stolu. Prezentace raných prací Mosera, především jeho oleje a grafika nesoucí ještě prvky naturalismu, je konfrontována díly od Hanse Makarta, Franze Matsche, Gustava a Ernsta Klimtových a dalších vídeňských umělců.
Druhá kapitola výstavy (1886–1896) představuje mladého muže už jako svobodně tvořícího umělce. Svoje studia malby na Kunstgewerbeschule (1893–1895) u Franze Matsche financuje ze své činnosti ilustrátora knih a časopisů. Intenzivně spolupracuje s mladými kolegy, kteří jsou stále více nespokojeni s vídeňskou uměleckou scénou ovlivněnou naturalismem. Připojí se ke skupině Siebener-Club, jehož členy jsou již J. Hoffmann, J. Kotěra, B. Ohmann a K. Moser. V roce 1897 se skupina změní na sdružení Secession a veřejně projevuje odpor proti historismu a konzervativismu. Kresba Gustava Klimta inspiruje Mosera k novému lineárnímu vyjádření, ze kterého se později pod vlivem japonského umění vyvine tzv. vídeňské plošné umění.
„Jednota tvaru a funkce“ (1889–1895), třetí část výstavy, se věnuje architektovi a otci moderny – Otto Wagnerovi a jeho zásadnímu vlivu na Moserovu další cestu. Wagner kritizuje používání historických slohů a podporuje tzv. styl užitku: Nutzstil. Jednota tvaru a funkce – „form follows function“ – se stane krédem moderny. Wagnerovy myšlenky mají velký vliv na zakladatele hnutí Secession Gustava Klimta, Kolomana Mosera, Carla Molla, Josefa Hoffmanna a Josefa Maria Olbricha. Wagner je také osobou, která Mosera společně s Hoffmannem navrhne jako profesory na škole uměleckých řemesel (Kunstgewerbeschule) patřící k Rakouskému muzeu umění a průmyslu. Tzv. Secesionisté se ale posléze orientují na hnutí Arts and Crafts, které ve své tvorbě dává přednost uměleckým myšlenkám před funkcí.
Čtvrtý oddíl výstavy představuje Kolomana Mosera jako zakladatele Secese a univerzálního umělce. Pod vlivem Gesamtkunstwerku se věnuje módě, výstavnictví, scénografii i interiérovému designu. Ve spolupráci s jeho kolegy vznikají koncepty tvorby interiéru, které získají mezinárodní renomé jako vídeňské umění řešení prostoru – Wiener Raumkunst. Slavným příkladem je interiér paláce významného průmyslníka Nikolause Dumbhoye vzniklý v letech 1871–1898. Jeho pracovnu zařídí Hans Makart, Gustav Klimt hudební salon a Franz Matsch jídelnu.
Kolem roku 1900 dojde k markantní stylistické změně. Na Moserových návrzích teď dominuje ploché geometricky redukované tvarosloví a kvadratický dekor se stane jeho poznávacím znamením. Zrodí se tak Vídeňský styl. Koloman Moser založí v roce 1903 společně s Joseffem Hoffmannem a mecenášem umění a bankéřem Fritzem Waerndorferem tzv. Vídeňské dílny (Wiener Werkstätte), které umožní nekompromisní proměnu Gesamtkunstwerku. Tato oblast expozice představuje dechberoucí produkty. Jsou to nejen nadčasově krásné interiéry, ale i nábytek, bytové textilie, kovové doplňky, svítidla a produkty vytvořené z usně, nebo šperky. Sílící závislost na malém okruhu mecenášů ale přinutí Kolomana Mosera, aby v roce 1907 Wiener Werkstätte opustil.
„Kolo Moser“ nastartuje nové období své tvůrčí dráhy a do konce života z ní nevybočí. Poslední, pátá část výstavy, poskytuje pod heslem – „Abschied von der Einheit der Künste“ (rozloučení s jednotou umění) přehled Moserovy pozdní umělecké etapy. Vrací se k východisku své tvorby, k malbě. Výstava předvede více než 20 Moserových pláten, mimo jiné poprvé jeho dílo Mužský akt vzniklé v roce 1913, které je zapůjčeno z privátní sbírky.
Jako červená nit se expozicí vine bohatě ilustrovaná chronologie Moserova díla. Návštěvníci výstavy dostanou k lístku zlevněnou vstupenku na divadelní představení na vídeňské scéně Muzea divadla. Zde se mohou poprvé seznámit v plné šíři s další oblastí Moserovy tvorby – scénografií. Ta se vyvíjí v plné šíři – od děl pro intimní prostor kabaretů až po velké operní výpravy.
Kdo má zájem o aktivity tohoto univerzálního umělce a nestihl navštívit výstavu ve vídeňském MAKu, má možnost až do 15. září zajet do Mnichova. Výstava byla přemístěna do tamního muzea Villa Stuck a lze očekávat, že ani to nebude její poslední destinace. Komplexní Moserovo dílo je rovněž obsaženo ve výstavním katalogu.
Zdroj: textové materiály výstavy
Autor: doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Kontakt: kanicka@mendelu.cz
Foto: archiv autorky
