Slovenčina
„Truhlařina není byznys pro rychlé zbohatnutí. Je to řemeslo, které se musí dělat s láskou. Pro nás je truhlařina srdeční záležitost a na tom je postavena i naše firemní filosofie,“ říkají spolumajitelé firmy WOOD 4 EVER s.r.o. Ing. Monika Slabá a Jiří Rýznar a mluví přitom i za desítku svých spolupracovníků, s nimiž před rokem firmu zakládali. Zaměřují se na zakázkovou výrobu nábytku a interiérového vybavení z masivního dřeva. Jde jak o repliky starého nábytku, tak o klasický či moderní nábytek, ale i o další vybavení interiérů od podlahy až po střechu včetně oken a dveří. Nedávno svůj sortiment rozšířili o tzv. brutální rustik – styl, charakteristický „extrémně přírodním“ vzhledem založeným na použití dřeva s výraznými přirozenými vadami.
Tým s 20letou praxí
Společnost WOOD 4 EVER byla sice založena teprve před rokem, tvoří ji ale tým bývalých spolupracovníků s 20letou praxí v oboru truhlářské výroby, kteří do firmy kromě svého know how, vědomostí a zkušeností přinesli především lásku ke dřevu a k řemeslu.
Skutečné počátky současné firmy tak musíme hledat v roce 1998, kdy čerstvě vyučený truhlář Jiří Rýznar nastoupil do firmy Petra Schwaba, který se od roku 1989 zabýval renovacemi starého nábytku a jeho prodejem do Německa a Belgie. Louhování vykupovaného nábytku a jeho případné opravy probíhaly v objektu dřívějšího kravína v areálu bývalého zemědělského družstva v Novém Dvoře u Postřelmova. Nároky na opravy ale rostly a koncem 90. let se navíc ze strany zahraničních odběratelů začala zvyšovat i poptávka po replikách starého nábytku, což již vyžadovalo profesionální a kvalifikovaný řemeslný přístup. Objekt proto bylo nutné zrekonstruovat a vybavit truhlářskými stroji pro opracování masivního dřeva. Rovněž bylo nutné posílit zaměstnaneckou základnu, která se během následujících dvou let (od roku 1998) z původních dvou rozrostla na třicet.
V roce 2013 se Petr Schwab rozhodl svoji činnost ukončit a protože firmu neměl komu předat, provoz v Novém Dvoře zavřel. Jiří Rýznar následující dva roky pracoval mimo obor. V roce 2015 ho kontaktoval kamarád a bývalý spolupracovník s tím, že má investora, který by chtěl s původním týmem pracovníků výrobu obnovit. Ještě téhož roku s asi polovinou bývalých spolupracovníků výrobu rozjeli v pronajatých prostorách v Šumperku. V průběhu roku 2017 se do činnosti firmy zapojila Ing. Monika Slabá, která měla na starosti jednání se zahraničními obchodními partnery v Belgii. Na začátku roku 2018 se ale firma v důsledku špatného vedení a s tím spojených finančních problémů dostala do insolvence a zkrachovala. „V té době jsme měli velmi dobře nastartovaný zahraniční obchod díky dlouholetým a spolehlivým odběratelům z Belgie (ještě z dob fungování firmy P. Schwaba) a kvalitní sehraný pracovní tým. Proto nám i našim obchodním partnerům přišlo líto, že by ta spolupráce měla skončit, a tak jsme se s Jirkou Rýznarem rozhodli založit vlastní firmu a s původním týmem ve výrobě pokračovat,“ říká Monika Slabá a dodává, že jejich firemní filosofie je postavena na poctivém truhlářském řemeslu a na lásce ke dřevu. Tuto filosofii vtělili i do svého názvu – WOOD 4 EVER (dřevo navždy).
Výrobu ještě nějaký čas provozovali v původních pronajatých prostorách v Šumperku, které po zkrachovalé firmě převzali, a to až do února letošního roku, kdy se jim naskytla možnost vrátit se zpět do dřívější provozovny v Novém Dvoře. „Ten provoz byl od roku 2013 zavřený a nevyužitý. Pan Schwab, s nímž stále udržujeme přátelský vztah, chtěl areál prodat. Věděl, že pracujeme v pronajatých prostorách, tak nám ho nabídl. Požadovaná cena ale byla nad naše možnosti. Nakonec areál prodal svému příbuznému, který nám celý truhlářský provoz dlouhodobě pronajal s tím, že bychom ho časem odkoupili,“ navazuje na Moniku Slabou Jiří Rýznar s tím, že koncem letošního února se do Nového Dvora přestěhovali. Kruh se tak uzavřel. Po 20 letech se se svými spolupracovníky vrátil zpět do míst, kde spolu začínali.
Řemeslo není jen práce
„Chceme řemeslu vrátit jeho původní čest, hrdost a společenské postavení, které zde historicky vždycky mělo. Proto se našim zákazníkům snažíme ukázat, že dřevo je úžasný živý materiál, ze kterého lze vyrobit jedinečné osobité kousky, a to s vysokou precizností zpracování. Jsme zastánci používání starých poctivých postupů za pomoci moderních technologií, které jsou pro naše výrobky typické a od kterých jiní výrobci již dávno upustili. Jedná se např. o klasické ozubové spoje, svlaky apod.,“ vysvětlují unisono oba společníci.
Zda zvolili správnou cestu, měli možnost posoudit na základě reakcí návštěvníků veletrhů Mobitex v Brně a For Interior v Praze, kterých se letos poprvé zúčastnili na společném stánku Klastru českých nábytkářů.
„Zájem návštěvníků obou veletrhů o naše produkty nás velmi mile překvapil. Měli jsme také možnost získat zpětnou vazbu na náš záměr ‚nabízet poctivé řemeslo za rozumnou cenu‘, aby si zákazníci uvědomili, že ne vše, co je kvalitní, musí být drahé a ne vše, co je drahé, musí být kvalitní,“ říká Monika Slabá a dodává, že těm, kteří se tvářili nevěřícně, nabídli možnost osobní návštěvy u nich ve výrobě. „Řada z nich tuto nabídku přijala a přímo na místě jsme si domluvili konkrétní termín návštěvy. Není to nic neobvyklého. I v Belgii máme několik zákazníků, kteří nelitovali té vzdálenosti a času a přijeli se k nám podívat. U velkých obchodních řetězců zákazník tuto možnost nemá. Běžně děláme i to, že zákazníkům posíláme fotky z průběhu výroby jejich zakázky,“ doplňuje.
Větší pozornost veřejnosti na řemeslo by chtěli upoutat také novým projektem s názvem „Udělej si nábytek sám“, kdy umožní zájemcům z řad široké veřejnosti, aby si u nich ve firmě pod jejich dohledem mohli sami vyrobit svůj vlastní nábytek. „Jde nám o to, aby k němu získali trochu jiný vztah, než když si ho pouze koupí nebo nechají vyrobit. Aby si uvědomili, jak náročná ta výroba ve skutečnosti je a aby ocenili jednak svoji práci a jednak i ten materiál,“ upřesňuje M. Slabá s tím, že na výstavě v Praze se jejich záměr setkal s velmi pozitivními reakcemi zákazníků.
Vedle této iniciativy nabízí také studentům architektury a designu možnost výroby nebo pomoci s výrobou jejich návrhů, aby si jednak mohli ověřit, zda jejich návrh je vyrobitelný, a zároveň si mohli sami vyzkoušet, jak náročná ta výroba je. „Oni dnes často vymýšlí návrhy, které jsou zcela mimo reálné možnosti současné výroby. U nás si to mohou sami nebo s naší pomocí ověřit,“ doplňuje Jiří Rýznar.
Dřevo musí být cítit na dotek
„Dřevo musí být cítit na dotek. Jen tak vynikne jeho struktura, energie a originalita,“ říká jeden ze sloganů, kterými se firma snaží oslovit zákazníky na svých webových stránkách. V případě výrobků ze sukatého a popraskaného dřeva, pro které používají jednotné označení „brutální rustik“, platí tento slogan dvojnásob. Dokonce se nabízí otázka, do jaké míry koresponduje tento styl s jejich filosofií založenou na tradičním poctivém řemeslu, když na výrobu používají materiál, který se ještě donedávna používal maximálně jako palivo.
„Na našem přístupu k řemeslu to nic nemění. Stále klademe důraz na kvalitní zpracování, používáme tradiční metody, klasické truhlářské konstrukční spoje, jako jsou čepy, ozuby, svlaky apod. Co se ale změnilo, jsou materiály a přístup ke zdrojům. Uznávám, že staří mistři truhláři by dnes asi nevycházeli z údivu. Materiál, který se dříve používal jako palivo, je dnes používán pro výrobu a výrobky z něj jsou paradoxně ceněny více než výrobky z prvotřídního dřeva,“ vysvětluje Jiří Rýznar a pokračuje: „Rozdíl od klasické, tradiční truhlařiny spočívá v tom, že horší strana, která se dříve otáčela tak, aby nebyla vidět, se dnes naopak vystavuje. Lidé si začínají stále více uvědomovat, že dřevo je přírodní surovina, jejíž přirozenou součástí jsou i suky a trhliny. Zatímco ještě před pár lety nesměl být na pohledové straně ani souček, dnes naopak platí, že čím větší a hrubší suky, tím lépe. Díky tomu dosahujeme výrazně větší výtěžnosti a lepšího využití materiálu.“
Připouští ale, že po řemeslné stránce má zpracování tohoto „odpadního“ materiálu svá specifika. Hlavně z konstrukčního či statického hlediska. „Dřevo s prasklinami nebo s velkými suky, které často prochází napříč celým materiálem, má zcela jiné mechanické vlastnosti než zdravý rovnoletý materiál. Ty je pak třeba zajistit jiným způsobem. Např. hranoly pro nohy stolů lepíme ze dvou lamel vždy tak, aby proti suku na jedné lamele bylo zdravé dřevo druhé lamely,“ pokračuje J. Rýznar s tím, že tyto přirozené vady dřeva je nutné vnímat jako estetické prvky a z tohoto pohledu k nim přistupovat např. při sestavování spárovky na stolovou desku či přední plochy skříní. „Je to podobný proces, jako když se skládá dýha. Pečlivě vybíráme každý kus a kombinujeme je tak, aby vytvořily harmonický a esteticky vyvážený celek,“ dodává Jiří Rýznar na závěr našeho rozhovoru.
Autor: Radomír Čapka
Kontakt: radomir.capka@gmail.com
Foto: autor a archiv výrobce
