Chudý člověk ten, který za svou práci pouze peníze má

Když jsem se s Petrem Syrovátkou z Dolní Cerekve před 18 lety v rámci reportáže do Truhlářských listů setkal poprvé, byl spolumajitelem úspěšně se rozvíjející společnosti Truhlářství Syrovátka a Eglau. V hlavě mi z tehdejšího rozhovoru utkvěly některé jeho názory týkající se zásad úspěšného podnikání. Naše druhé setkání, tentokrát zcela náhodné, se uskutečnilo loni na veletrhu Wood-Tec. Už nebyl spolumajitelem ani majitel své někdejší firmy, přesto (anebo možná právě proto) oplýval dobrou náladou a optimismem. Za svými dřívějšími názory a postoji si však stojí, i když ovlivněn osobními a ne vždy pozitivními zkušenostmi na ně nahlíží trochu jinou optikou. Na delší rozhovor ale nebyl prostor, a tak jsem přijal nabídku na „pokračování“ reportáže o firmě, která je na trhu nepřetržitě již 25 let. Toho, co se za tu dobu změnilo, je opravdu hodně…

Šestnáct let růstu…

Petr Syrovátka, který letos v říjnu oslaví šedesátiny, rozjel svoji firmu v Dolní Cerekvi v roce 1994 poté, co se vrátil ze „zkušené“ v Rakousku, kde od prosince 1989 pracoval na různých dělnických i technických pozicích v nábytkářské firmě Eglau. Tam si osvojil nejen cenné zkušenosti z výroby, ale naučil se také hlavním zásadám podnikání v tržní ekonomice. V roce 1993 spolu s tehdejším zaměstnavatelem založili společnou firmu, v níž každý z nic měl 50% podíl. Byl to „sňatek z rozumu“. Rakouský společník vycítil příležitost k rozšíření svojí firmy do Česka a zajistil na tu dobu u nás nevídaný úvěr s 4% úrokem u rakouské banky, kde ručil svým majetkem. Díky tomu mohli ve velmi krátké době postavit zcela novou provozovnu a vybavit ji moderními technologiemi tak, aby již od počátku byli zcela soběstační prakticky ve všech oblastech výroby včetně sušení dřeva a dýhování. V srpnu 1994, kdy firma zahájila zkušební provoz, v ní pracovalo šest zaměstnanců. Postupně, jak přibývaly zakázky a rostla produkce, se ale tento stav zvyšoval.

V počátku svojí činnosti byla firma zcela závislá na zakázkách, které jí zajistil rakouský partner. Tato situace se ale s narůstající produktivitou a s tehdejším negativním vývojem na západních trzích v následujících dvou letech začala měnit, takže bylo nutno začít vyvíjet vlastní obchodní aktivitu na tuzemském trhu. Během relativně krátké doby se firmě podařil přechod od takřka výhradního exportu k téměř výhradnímu tuzemskému odbytu, doprovázený nárůstem produkce.

Ze své tříleté „praxe“ v Rakousku si Petr Syrovátka přinesl řadu ve své době velmi důležitých zásad. Např. to, že úspěch firmy stojí a padá s důvěrou zákazníka, nebo že dobré jméno se dá velice lehce ztratit, ale velmi těžce se získává zpět. Totéž podle něj platí i pro vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. Petr Syrovátka se řídí heslem svého otce, že Chudý člověk ten, který za svou práci pouze peníze má. Kromě spravedlivé mzdy je podle něj totiž důležitá i jistota a pracovní pohoda. Těmito zásadami se snažil po celou dobu svého podnikání řídit. A dařilo se mu to poměrně úspěšně plných 16 let.

…a pak přišel pád

„Bohužel vnější vlivy jsou někdy silnější než naše snahy. V roce 2010 i na nás dopadla tehdejší krize. Pokles zakázek a sílící tlak na ceny vedly k tomu, že jsme téměř nevydělávali. V té době jsme měli asi 30 kmenových zaměstnanců a kromě toho jsme zaměstnávali ještě cca 15–20 lidí na dohody. Bylo to psychicky i fyzicky velice náročné období,“ vzpomíná Petr Syrovátka na dobu, která na jeho do té doby „čistém štítě“ zanechala nesmazatelný šrám. „V té chvíli přišla nečekaná zpráva od spoluzakladatele a dlouholetého společníka firmy Ing. Franze Eglau, který se se svojí firmou v Rakousku dostal do finančních potíží a potřeboval vyplatit svůj 50% podíl. Později jsem svému bývalému společníkovi byl za tento krok vděčný, protože krátce na to jeho rakouská firma zbankrotovala, a nebýt tohoto kroku, stáhla by s sebou ke dnu i nás. Svým odchodem nás sice ochránil, nicméně nás to stálo nemalé peníze, které nám chyběly v období, kdy bylo méně práce a navíc jsme se kvůli platební neschopnosti našich odběratelů sami začali dostávat do druhotné platební neschopnosti. Začaly se zpožďovat výplaty zaměstnancům a pak jednoho dne v roce 2013 bez varování podalo šest zaměstnanců výpovědi z důvodu ‚nehrazení mzdy v souladu se zákonem‘. Vzápětí na to, aby si dlužné částky vynutili, podali na firmu insolvenční návrh. Tyto pohledávky jsme vzápětí uhradili a navrhovatelé vzali druhý den svůj návrh zpět. Tím bylo sice insolvenční řízení během několika dnů ukončeno, avšak na firmu to i přesto mělo negativní dopad. Na insolvenční návrh totiž okamžitě zareagovaly banky, dodavatelé, odběratelé. Najednou všichni chtěli zaplatit všechny pohledávky, i když ještě nebyly po splatnosti.“

V nejtěžší chvíli podal firmě Syrovátka1 pomocnou ruku jeden z jejích zákazníků – společnost HESONIT, pro kterou v minulosti realizovali několik různých zakázek a později se majitelé obou firem spřátelili. „V takových chvílích poznáte, kdo je váš skutečný kamarád, kdo to s vámi myslí dobře. Díky jejich finanční pomoci se nám podařilo firmu zachránit,“ doplňuje Petr Syrovátka.

Prvotní hořkost vystřídala sebereflexe

Po zastavení insolvenčního řízení se sice situace uklidnila, ale punc firmy, na kterou byl podán insolvenční návrh, jim natrvalo zůstal.

„V první chvíli jsem nemohl uvěřit, že se to stalo a všechna zloba za vzniklou situaci se ve mě obrátila směrem k oněm zaměstnancům, kteří to všechno dle mého tehdejšího přesvědčení způsobili,“ pokračuje P. Syrovátka s tím, že v té době vážně uvažoval o tom, že s podnikáním skončí. „Není jednoduché rozhodnout se, když 20 let budujete firmu, která roste a rozvíjí se, a pak najednou ze dne na den spadnete na dno, jestli začnete znovu od začátku nebo to vzdáte.“ Černé myšlenky ale rozptýlila psychická podpora od přátel a rodiny a díky tomu mohli v roce 2014 oslavit kulaté výročí – 20 let provozu.

„Když jsme bilancovali celou naši éru, tak jsem si uvědomil, že nejen za všechno dobré, ale i zlé ve firmě můžu já. Já jsem dopustil, aby zaměstnanci nedostali mzdu. Oni jen hájili svoje práva, když nedostali zaplaceno za odvedenou práci. A v tu chvíli jsem na celou záležitost začal pohlížet z opačné strany. Byl to zlomový okamžik, kdy jsem si uvědomil, že musím udělat všechno pro to, abych získal důvěru lidí zpět. Od svého dřívějšího společníka jsem se naučil, že důvěra se velice snadno ztratí, ale velmi obtížně se získává zpět, a tímto krédem jsem se řídil po celou dobu svého podnikání. A najednou jsem se v té situaci vlastní vinou ocitl sám. Důležité ale je, aby si to člověk uvědomil. Zakopnout a spadnout na zem není ostuda. To se může stát každému. Ale zůstat tam ležet a svalovat vinu na ostatní, to je ta největší chyba,“ přiznává Petr Syrovátka.

Syrovátka a Brokis

Následující tři roky (2014–2016) označuje Petr Syrovátka za období dřiny a odříkání. Podařilo se jim ale srovnat všechny finanční „nesrovnalosti“ a dostat se opět do černých čísel. A pak přišel další bod zlomu. „V té době náhle zemřelo několik mých přátel a známých, a já jsem si uvědomil, že ta firma živí několik rodin, a že její existence stojí a padá se mnou,“ říká P. Syrovátka. Tehdy se po poradě s rodinou rozhodl firmu prodat, a tím vytvořit pojistku pro zajištění její budoucnosti. Novým majitelem se v roce 2017 stala již zmíněná společnost HESONIT podnikatele Jana Rabella, pod kterou patří také společnosti BROKIS a Sklárna Janštejn. Spojení s touto „rodinou“ považuje Petr Syrovátka, který ve své bývalé firmě nadále působí jako její ředitel, za to nejlepší, co je mohlo potkat.

„Myslím si, že to spojení mělo na firmu pozitivní dopad. To, že jsme se spojili se silným kapitálem, přineslo velké zklidnění mezi zaměstnance. Jako by cítili, že je tady nějaká garance, že k podobné situaci již nedojde. Jako by s novým silným vlastníkem přišla i větší jistota a stabilita. A po pravdě řečeno, hodně se ‚ulevilo‘ i mně.

Takže když to všechno shrnu, toho, co se za posledních 18 let změnilo, je hodně. Zažili jsme mnoho dobrého, ale i špatného. A všechno nás to někam posunulo. I to dobré, i to zlé. Pro mě je ale důležité to, co se nezměnilo, co zůstalo stejné. Že i po těch letech jsme pořád tady, pořád nás klienti vnímají a chtějí od nás naši výrobu, při níž pořád klademe hlavní důraz na detail a na kvalitu řemeslného zpracování,“ uzavírá náš rozhovor dnes již bývalý, ale spokojený majitel společnosti Syrovátka s.r.o.

Autor: Radomír Čapka
Kontakt: radomir.capka@gmail.com
Foto: autor a archiv výrobce