Albertina není jen muzeum – slavnostní komnaty (2. část)

Vídeňská Albertina, jedna z nejvýznamnějších sbírek umění na světě, sídlí v paláci, který získala od svých rodičů nejmilejší dcera císařovny Marie Terezie – Marie Christina se svým mužem Albertem von Sachsen-Teschen. Kromě rozsáhlé sbírky uměleckých objektů nevyčíslitelné hodnoty stojí za pozornost i slavnostní komnaty.

20 interiérů je svědkem bytové kultury členů nejvyšší habsburské společnosti. Jsou umístěny v prvním patře a přístupné přes vestibul zdobený dvěma kandelábry výšky 2 metry, všechny jsou průchozí. Po vestibulu následuje místnost s krbem s dominantou překrásné biedermeierovské vitríny se zrcadly. Jsou v ní uloženy busty významných obyvatel tohoto paláce, jako kdyby chtěli zvát hosty k návštěvě luxusních interiérů.

Oválný kabinet

Marie-Christine a Albert neměli děti a obrovský majetek potřeboval dědice. Adoptovali proto už v roce 1791 svého synovce, již 20ti letého knížete Karla, třetího syna knížete Leopolda II. S ním nastoupila nová generace obyvatel paláce a majetek zůstal v rukou Habsburků.

Oválný kabinet je další místnost slavnostních komnat. Arcikníže Karel, adoptivní syn Marie-Christiny, nechal tuto místnost po smrti své ženy Henriette von Nassau-Weilburg v roce 1829 znova vytapetovat. Vzor tapet pochází z továrny Spörling und Rahm, která se proslavila už v období biedermeieru svými technikami. Pro Karla navrhla vzor „Schweinfurter Grün“. Intenzivní zelená barva vznikla příměsí jedovatého arzénu. Tapety byly ručně vyrobeny soutiskem 7 vrstev. V tomto období byl tento způsob dokončení stěn tak požadovaný, že původní tapety byly po šetrném sejmutí znova prodány. Za pozornost stojí šatní skříň princezny Henrietty. Rafinovaný půdorys kopíruje oválný tvar místnosti. Svědčí tak o vysoké úrovni řemesla vídeňské manufaktury známé svým čistým designem a umožňující plně pocítit dobovou atmosféru.

Pracovna knížete Karla

V letech 1822–1829 tento prostor obývala princezna Henrietta. Po její smrti místnost začal používat Karel zprvu jako pracovnu, později díky její klidné orientaci i jako ložnici. V této místnosti se představují v celé parádě exkluzivní materiály a dekory včetně empírových nábytkových objektů z roku 1823 od Josefa Danhausera.

Karel se věnoval otázkám etiky, morálky, ctnosti a náboženství a zanechal po sobě řadu nařízení, jak se mají vojensky vychovávat jeho synové nebo reformu habsburské armády. Kladl rovněž důraz na obsáhlé přírodovědecké a humanitní vzdělání a podporoval inovatívní učební plány a liberální smýšlení pedagogů. Mezi nimi byl i právník a botanik Ludwig Ritter von Köchel, ten svému tehdejšímu žákovi, Karlovu synovi arci­knížeti Albrechtovi, věnoval svůj v roce 1862 publikovaný seznam Mozartova díla („Köchel-Verzeichnis“). Arcikníže Karel ve své pracovně v roce 1847 zemřel obklopen svou rodinou. Císař František Josef I. „Lvovi z Aspen“ (porazil zde v roce 1809 Napoleona) nechal z vděčnosti postavit v Hofburgu jezdeckou sochu.

Přijímací salon

Karlova o 26 let mladší manželka Henriette byla kalvínka. Její sňatek s katolíkem Karlem byl prvním tohoto druhu na habsburském dvoře. Ze šťastného manželství vzešlo 6 dětí.

Přijímací salon princezny Henriette von Nassau-Weilburg zprostředkovává autentický obraz francouzského klasicismu, který oba manželé obdivovali. Žluté tapety však odpovídají spíše biedermeieru. Velká zrcadla s konzolami pochází z Laeken, dominantou interiéru je garnitura s křesly a canapé. Celý interiér ale ovládá plátno dokumentující vítězství Karla u Aspen (Johan Peter Krafft). Porážka Napoleona I. znamenala obrat v evropských dějinách.

Audienční salon

Audienční sál arciknížete Karla a princezny Henriety von Nassau-Weilburg vznikl v letech 1822 a 1823. Výrazná barva potahu stěn podtrhuje reprezentativní význam prostoru. Od potupné porážky rakouských vojsk v lombardském městě Magenta vojáky Napoleona III. v roce 1859 se však členové dvora vyvarovali spojování barvy s tímto geografickým místem a magentu nazývali jednoduše „červená“.

Múzy v kulatých stropních medailonech představují umění ve službách míru, zatímco výjevy z bitevního pole u Aspen, kde Rakušané pod vedením arciknížete Karla zvítězili v roce 1809 nad Napoleonem I., symbolizují válku. Empírové nábytkové objekty (garnitura se židlemi, 2 sekretáře, komoda), noblesní parkety z citronovníku, mahagonu a palisandru, keramická kamna s bohatým dekorem, něžná výmalba stropu a stěn, zlacení v lesku i matu, to vše svědčí o vysoké úrovni řemeslníků a mimořádném vkusu investorů. Vrcholným uměleckým objektem jsou tři velká zrcadla pocházející ze zámku v Laeken.

Dva sekretáře audienčního pokoje z mahagonového dřeva a javoru zdobené aplikami ze zlaceného bronzu obsahují četné tajné schránky. Čedičové busty na sekretářích byly vyrobeny v anglické manufaktuře Jossiaha Wedgwooda stejně jako busta, dílo Iniga Jonese. Patří do obrovské sbírky uměleckých objektů Alberta ze Sachsen-Teschen.

Čajový salon a žlutý salon

V 17. a 18. století patřilo k dalšímu rozšiřování znalostí vyšší šlechty cestování po Evropě, nejčastěji do Itálie. Arcikníže Albert se svojí ženou v roce 1776 podnikl tzv. Grand tour. Navštívili nejznámější muzea a umělecké sbírky, studovali antické a moderní stavby, nevynechali ani přístavy, hospodářské podniky a vojenská zařízení. Jako představitelé evropské šlechty byli několikrát přijati papežem Piem II.

Zatímco Christine dle přání své matky ve Florencii, Modeně, Miláně a Neapoli pozorovala rodinný život v rodinách svých sourozenců a studovala módní trendy, věnoval se její manžel, vášnivý sběratel, moderním umělcům jako byl Hackert, Mens či Piranesi. U slavného anglického malíře Johana Zoffanyho objednal dokonce portrét své ženy, který zdobí žlutý salon. Alberta zajímaly i přírodní úkazy. Vyšplhal se na Vesuv a byl ohromen z vodopádu u městečka Tivoli. Také tyto přírodní úkazy si nechal namalovat.

Funkce obou sousedících místnosti – čajového a žlutého salonu byla v roce 1867 knížetem Albrechtem vyměněna. Rekonstrukce zahrnula i vybudování nové příčky, nové podlahy, táflování i částečné přemístění dekorací. Žlutý salon sloužil jako prostor pro večerní zábavu šlechty, speciálně Albert a Karel tu po divadle nebo večeři rádi hráli karty a billiard. Na rozdíl od dalších 23 her, které spadaly do repertoáru šlechty, nebyly u billiardu žádné riskantní sázky. Žlutý salon je vybaven replikami původního zařízení ve stylu francouzského empíru: konzoly, garnitura s křesly a canapé jsou harmonicky spojeny se staršími předměty, jako jsou zlacené řezby panelů z hruškového dřeva, původem ze zámku v Laeken.

Slavnostní komnaty Albertiny obsahují tak velké množství mobiliáře, že by byla škoda nenavštívit i jejich druhou polovinu, obsahující takové skvosty, jako Zlatý kabinet nebo Kabinet múz, které představíme v další části.

Zdroj: tiskové materiály Albertina

Autor: doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Kontakt: kanicka@mendelu.cz
Foto: autorka