Stavby s vůní dřeva 2020 – 1. část

Sdílejte článek snadno se svými přáteli.

V říjnovém elektronickém vydání Dřevařského magazínu (ZDE) jsme přiblížili průběh slavnostního vyhlášení vítězů 8. ročníku studentské soutěže Stavby s vůní dřeva 2020, pořádané jako jeden ze stálých projektů Nadace dřevo pro život. V soutěži, letos vypsané na téma „Dřevo je život“, se mezi sebou „utkalo“ 43 studentských projektů, z toho 8 v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ a 35 v kategorii „Dřevěné stavby – velké“. Hodnotnými cenami od Nadace, udělenými za technickou úroveň a nápaditost řešení, byla „ověnčena“ čtveřice architektonicky a konstrukčně zajímavých děl, ztvárněných dvěma studentkami z Česka a dvěma studentkami ze Slovenska.

Do soutěže se letos zapojilo 50 česko-slovenských studentů bakalářských a magisterských studijních programů z 8 českých a 6 zahraničních fakult (ze Slovenska, Dánska a Finska). U jimi přihlášených 43 soutěžních děl, vytvořených až na výjimky v rámci jejich závěrečných nebo diplomových prací, odborná porota hodnotila výtvarné zpracování návrhu, technickou kvalitu díla a v neposlední řadě, stejně jako hlasující veřejnost, také jeho originalitu.

Dom na móle

Nejlepším soutěžním dílem 8. ročníku „Staveb s vůní dřeva“ v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ se z pohledu odborné poroty stal projekt víkendové relaxační chaty v Jizerských horách s názvem Dom na móle, zpracovaný Bc. Martinou Kocurišinovou z Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci. Chata, představující netradiční spojení navzájem odlišných funkcí mola a bydlení, je situovaná na okraj nejvýše položené přehrady v ČR Černá Nisa, kde slouží především k úniku před každodenním stresem a ruchem velkoměst.

„Jednou z priorít pri navrhovaní bolo pre mňa zaoberanie sa výhľadmi do krajiny. Objekt je navrhnutý tak, aby ponúkal maximálne výhľady pri každej činnosti a taktiež získaval maximum slnečných lúčov v každej hodine počas dňa a v každom ročnom období. V neprítomnosti obyvateľov dom ‚hybernuje‘, dokáže sa úplne uzatvoriť vďaka okeniciam a vytvoriť jednoliaty nenápadný celok. Jediným neuzavretým kruhovým otvorom na vstupných dverách ‚okom‘ dokáže stále sledovať a kontrolovať okolie. No po príchode obyvateľov sa vie objekt úplne prispôsobiť a ako puk kvetu otvoriť podľa ich potrieb. ‚Oko‘ domu – kruhový tvar, je prvok, ktorý sa v dome zámerne opakuje pri pre mňa dôležitých a kľúčových detailoch,“ říká Bc. Martina Kocurišinová na adresu 5,2 m vysoké stavby o půdorysu 4×5 m, umístěné v mělké části nádrže na ocelovo-dřevěném molu o půdorysu 4×9 m.

Prvním z těchto prvků jsou kulatinové výřezy zapuštěné do dna a tvořící přístupovou cestu na molo. Dalším je kruhové okno („oko”) domu, které je nositelem původní funkce mola a umožňuje průhled přes celý dům na vodní nádrž. Ve vnitřní (zadní) části mola, tvořící za objektem terasu, je pak kruhový otvor pro ohniště, které spolu s kruhovým krbem v odpočinkové části objektu symbolizuje teplo domova.

Navržená chata je umístěna na dřevěné konstrukci mola s nášlapnou vrstvou z terasových prken ze sibiřského modřínu. Terasa je nad vodní hladinu vynesena ocelovým roštem na podpěrných pilotech s antikorozní povrchovou úpravou. Zmíněné ohniště tvoří plechový lavor vsazený do ocelové skruže, který je s ohledem na požární bezpečnost mírně oddilatovaný od dřevěné konstrukce terasy.

Samotný objekt chaty, navržený jako dvoupodlažní, je pomyslně rozdělený na dvě části – pracovní v přízemí a oddychovou v patře. V přízemní části o půdorysu 4×4 m se vstupními dveřmi objektu vchází (z mola) do kuchyně s jídelnou (s podlahovou plochou 2,3×3,6 m), z níž se pak celoprosklenými posuvnými dveřmi vchází na terasu. Kolmo na kuchyň je napojena 0,6 m široká chodba se vstupem do prostoru koupelny se sprchovým koutem a WC a za ním umístěnou technickou místností. Z druhé strany chodby jsou dveře do sauny. U čelní stěny chodby je upevněn žebřík k přístupu do 2.NP, který pak prochází dál kolem tzv. vyvýšeného podlaží až k prosklenému vikýři v ploché střeše.

Ve 2.NP o půdorysu 4×5 m je na předsunuté straně (směrem na terasu) ve výšce 3,05 m vytvořeno místo (plocha) pro výhled na jezero. Na protilehlé straně za stropním přístupovým otvorem ve výšce 3,7 m je vytvořeno výše zmíněné vyvýšené podlaží o půdorysu 1620×2200 mm, na němž je umístěno dvoulůžko a pod ním šatník a policová stěna.

Z konstrukčního hlediska jde o dřevostavbu s nosnou konstrukcí obvodových stěn tvořenou lepenými hranoly o tloušťce 120 mm s vloženou 120 mm silnou deskovou dřevovláknitou izolací. Konstrukce je zvenčí opláštěná 3 mm silnou průvzdušnou membránou odolnou vůči UV záření. Na ni navazuje větraná mezera vytvořená horizontálními a vertikálními latěmi (18+40 mm), zaklopenými 18 mm silnými (svislými) fasádními profily ze smrkového dřeva s opáleným povrchem. Z vnitřní strany je konstrukce potažena 3 mm silnou parozábranou a zaklopena OSB deskami o tloušťce 18 mm. Skladbu ploché střechy tvoří dřevěná nosná konstrukce z lepených hranolů o tloušťce 150 mm v kombinaci s 18 mm silnými OSB deskami. Na ni pak zvenčí navazuje 3 mm silná parotěsná izolace, pojistná 5 mm hydroizolační vrstva, tepelná izolace o tloušťce 100 mm a 5 mm silná hlavní hydroizolační vrstva.

S ohledem na to, že objekt je navržen pro krátkodobé užívání, jsou řešeny i veškeré energie. Elektřina pro svícení je získávána ze střešního solárního panelu a akumulována v autobateriích umístěných v technické místnosti. Vaření je zabezpečené plynovým vařičem s propanbutanovou bombou, přičemž k tomu potřebnou pitnou vodu si majitelé musí dovážet. Užitková voda pro umývání a sprchování je získávána zadržováním dešťové vody ve sběrné nádrži o objemu 50 l umístěné na střeše, odkud samospádem zásobuje koupelnu. Použitá voda je odváděná do přehrady, načež obyvatelé se tak musí obejit bez mýdla a šamponů. Toaleta je chemická. Dům je vytápěn kruhovým typizovaným krbem na dřevo, umístěným ve 2.NP na plechovém podstavci tloušťky 5 mm.

Bufet v Orlických horách

Hlasující veřejnosti se v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ nejvíce líbil objekt horské útulny s názvem Bufet v Orlických horách, navržený studentkou Fakulty architektury na ČVUT Praha Michaelou Térovou. Jí navržená chata se šesti pro ni charakteristickými trojúhelníkovými štíty, které společně se soklem slouží k uskladnění palivového dříví, je situovaná pod vrchol Velké Deštné v Orlických horách.

„Jde o pozemek s plochou 900 m², který se nachází na křižovatce čtyř turistických cest v nadmořské výšce 1105 m n.m. Nyní zde probíhá výstavba nového horského bufetu, který jsem projektovala společně s panem Ing. arch. Josefem Mádrem a loňskou vítězkou této kategorie Bc. Terezou Krákorovou,“ upřesňuje Michaela Térová (s odkazem na DM 11/2019) situaci kolem své 7 m vysoké stavby o půdorysu 9×22 m, kterou s ohledem na klimatické podmínky a absenci inženýrských sítí navrhovala jako tzv. ostrovní dům.

Navržený objekt je tvořen třemi částmi – útulna, vlastní bufet se zázemím horské služby a technické zázemí objektu. Tyto části jsou vzájemně propojeny vstupními lávkami z pororoštu a protíná je koridor na ose objektu, začínající vstupem do útulny. Hlavní prostor bufetu jakožto centra všeho dění je umístěn na osovém kříži celého objektu. Tento střed navíc podtrhuje vnitřní kruhové ohniště s otevřeným krbem a modulovým sezením, které lze rozmístit po celém prostoru bufetu. Obsluha hlavního prostoru je zajištěna z výdejního okénka z prostoru zázemí horské služby. Tento prostor je částečně podsklepen z důvodu uskladňování potravin a nápojů. Horská služba zde má také podkroví, které slouží k příležitostnému přespání. Ve třetí části se nachází sklad dřeva a technická místnost. Jako sklad dřeva jsou zároveň řešeny i štítové trojúhelníkové stěny, jak exteriérové, tak i interiérové.

Z konstrukčního hlediska jde o dřevostavbu založenou na betonových základových pasech o tloušťce 500 mm a částečně na 300 mm silné desce sklepního monolitického železobetonového stěnového systému. Nosnou konstrukci objektu tvoří dřevěný krov ve tvaru „A“ sestavený z dřevěných lepených BSH nosníků o průřezu 400×180 mm, které se směrem k hřebenu rozšiřují do průřezu 900×180 mm. Tyto z interiéru přiznané nosníky jsou zvenčí zaklopeny 24 mm silnou pohledovou překližkou, která je v místě centrálního bufetu potažena parotěsnou PVC fólií. Na ni navazuje systém kovových pozinkovaných držáků 60×220 mm s 220 mm silnou vrstvou minerální tepelné izolace a dále pomocné krokve 60×80 mm s další 80 mm vrstvou minerální izolace opláštěné pojistnou hydroizolační fólií. Poté následuje větraná mezera vytvořená kontralatěmi (40×60 mm), zaklopenými 24 mm silnou OSB deskou a na ni upevněnou střešní (fasádní) krytinou z 0,5 mm silného antracitového falcovaného plechu. V místech střešních oken jsou pro zachování celistvosti stavby přes ně umístěny kouřové skleněné tabule.

Podobnou skladbu jako střecha, respektive podélné stěny objektu mají i stěny štítové se základem z dřevěných sloupů o průřezu 140×200 mm, osazených ve vzdálenosti 850 mm od sebe. U krajních částí objektu se liší především provedením obvodového pláště, který tvoří úložný prostor na palivové dřevo do krbu.

Podlaha objektu je z důvodu vysokých sněhových závějí, které se tu pravidelně v zimě objevují, vyvýšena o 0,8 m nad okolní terén. Tento výškový rozdíl je u vstupů překonáván pomocí již zmíněných lávek s protiskluzovou povrchovou úpravou.

Vzhledem k absenci inženýrských sítí na pozemku objekt využívá hlavně srážkovou vodu, která je jímána ze střechy do čtyř v zemi umístěných akumulačních nádrží o objemu 5 m³. Pitná voda je dovážena a skladována v akumulační nádrži v zemi vedle chaty o objemu 9 m³. Odpadní splaškové vody jsou jímány do zemního septiku, napojeného na 2 biologické zemní filtry a vsakovací nádrž. Hlavním zdrojem tepla je centrální krb na dřevo, nacházející se v hlavním prostoru bufetu. Elektřina je vytvářena tenkovrstvými fotovoltaickými panely s celkovou plochou 110 m², umístěnými na JV straně sedlové střechy objektu ve sklonu 55°.