Zrušení hromadných akcí je připravilo o bezmála tři čtvrtiny odbytu

Sdílejte článek snadno se svými přáteli.

V roce 2010 se Alena a Bohumil Šťastní z Nových Domků na Jihlavsku při návštěvě příbuzných zhlédli v závěsném houpacím křesle. Zatoužili pořídit si vlastní, ale v našich obchodech prodávané výrobky z dovozu je svojí kvalitou příliš nepřesvědčily, a tak si je zhotovili sami. Vyvinutou vlastní výrobní technologii postupně zdokonalili do té míry, že jejich závěsná křesla, vyráběná pod značkou ALEBO, směřovala donedávna na trh ve stovkách kusů ročně. A to až do nástupu letošních protikoronavirových opatření, která manžele připravila o stěžejní odbytová místa v podobě všech zrušených tuzemských veletrhů, výstav, festivalů, slavností, řemeslných jarmarků či poutí.

Iniciátorem výroby křesel ALEBO je dvaašedesátiletý vyučený truhlář a poté absolvent SPŠ Volyně Bohumil Šťastný, rodák z Děčína. Svojí vystudovanou profesí v oboru nábytkářství se ve svém rodišti živil nejprve jako zaměstnanec jednoho z místních podniků a od roku 1992 jako OSVČ ve spolupráci se dvěma kolegy truhláři ve společně pronajaté a zařízené dílně. V roce 2003 se po operaci páteře při následném léčebném pobytu v lázních seznámil se svojí současnou manželkou Alenou, která vedle hlavní vykonávané profese (učitelka angličtiny na SŠ) využívala coby OSVČ svoji zálibu v ručních pracích a věnovala se podle sezóny buď malování kraslic nebo strojnímu pletení čepic. Do paní Aleny se B. Šťastný natolik zamiloval, že kolegům v Děčíně zanechal téměř veškeré vybavení, a ještě téhož roku se za ní přestěhoval do Jihlavy. Zde pak po dobu několika měsíců pokračoval příležitostnými pracemi ve svém oboru pro potřeby několika místních či okolních truhlářských firem. V dalších šesti letech se jeho pracovištěm stala kabina kamiónu. V té době také spolu s manželkou v nedalekých Nových Domcích zakoupili a postupně rekonstruovali starý zchátralý domek se zahrádkou, jejichž prostory dnes využívají kromě bydlení i pro svoji současnou výrobní činnost.

Co bylo impulzem?

„V roce 2010 jsme se u švagra na chalupě houpali v jeho starém závěsném křesle s dřevěnými područkami, zavěšeném ke stropu pomocí několika různě vedených šňůr. Skýtalo velmi příjemné sezení, ale švagr si nepamatoval, kde ho koupil. Protože jsme chtěli mít něco podobného v naší nové pergole, prohledali jsme celý tuzemský trh, ale nenašli jsme nic, co by splňovalo naše požadavky na kvalitu a vzhled. U švagrova křesla nám totiž vadil hlavně zvolený způsob upevnění sedacího prvku, kde zavěšovací šňůry byly protaženy kovovými průchodkami, které se při větším zatížení a častém používání vytrhávaly. A tak jsme si nakonec s manželkou a kamarádkou, která si jej také zamilovala, podobné křeslo vyrobili,“ vzpomíná Bohumil Šťastný na první kus křesla z řady ALEBO. Pro zhotovení horní rozpěrné tyče, vymezující jeho užitnou šířku, tehdy použili zakoupenou a upravenou násadu k lopatě a područky jim udělal známý truhlář. Už v této podobě se však křeslo líbilo nejen jim samotným, ale i širokému okruhu rodinných příslušníků, kamarádů a známých, z nichž někteří si u nich posléze objednali i několik kusů najednou.

Co následně rozhodlo?

Povzbuzeni tímto zájmem začali manželé Šťastní, nejprve ve volných chvílích při zaměstnání, doma takříkajíc na koleně stříhat látky, šít potahy, do nich na míru řezat výplně z PU pěny, zhotovovat bukové područky a rozpěrné tyče, splétat bavlněné šňůry a na ně zavěšovat hotové čalouněné prvky. Ty jsou prošitím rozděleny na tři různě dlouhé části tvořící sedák, opěrák a podhlavník. Alena při tom vymyslela speciální způsob pro přivazování zavěšovacích šňůr, kdy výše zmíněné problémové kovové průchodky nahradila šňůrovými poutky, všitými do potahu čalounění pěti kolmo vedenými řadami stehů. Bohumil vyřešil nový způsob zavěšování. S takto zdokonaleným sortimentem se už v létě 2010 rozhodli zajet za kamarádem do Plzně a zkusit svá houpací křesla nabídnout na místním tržišti. Z 20 přivezených kusů zde prodali 18 a tak podobnou „misi“ zopakovali téhož roku v Brně na vánočních trzích, kde se jim podařilo udat rovné tři desítky. Díky přímému způsobu prodeje začala být jejich ruční výroba rentabilní, a proto začali vážně zvažovat možnost věnovat se své dosavadní zálibě naplno formou hlavní výdělečné činnosti.

Úspěch prodeje je daný předchozím vyzkoušením

S realizací této myšlenky začal B. Šťastný již v následujícím roce 2011 poté, co se po zimním úrazu na lyžích nemohl vrátit do zaměstnání a začal se plně věnovat výrobě, která s výjimkou použití speciálních šicích strojů, umožňujících sešívání i více vrstev těžkých potahových látek, probíhá ručně. Manželka Alena, která v té době ještě na plný úvazek učila angličtinu, se do práce zapojovala v odpoledních hodinách a po večerech a věnovala se hlavně rozměřování a stříhání látkových dílců a následnému šití potahů. On sám se pak mimo ostatních s výrobou spojených prací a kompletace křesel zabýval také jejich prezentací a prodejem. Když se pak po dvou letech počet prodaných křesel vyhoupnul přes 200 za rok, bylo nutné hledat pomocníky, které v případě potřeby zaměstnávají většinou formou dohody o provedení práce. Mimo truhláře, který Šťastným od počátku dodává bukové područky a rozpěrné tyče, začali spolupracovat také s čalouníkem. Ten pro ně zhotovuje výplně sedáků a opěráků z PU pěny, shora opatřené polyesterovým vatelínovým (hypoalergenním) rounem. Dále pak s jedním vazačem (zavěšovačem) a dvojicí šiček, které pro Alenu šijí základní potahové „pytle“, opatřené příslušným počtem všitých šňůrových poutek. Díky tomu se jejich současný roční prodej pohybuje kolem 500 kusů křesel, vyráběných s různými typy potahových látek, na která zákazníkům poskytují tříletou záruku. Součástí všech typů je podnožka na podepření nohou, polštářek pro lepší oporu hlavy, zavěšovací karabina s pojistkou a expediční taška vlastní výroby. Doplňkovým vybavením je proutěný košík na odložení různých věcí, nepromokavá pláštěnka při umístění křesla v exteriéru, řetěz pro prodloužení výšky zavěšení a obal podnožky. Necelou čtvrtinu z křesel Šťastní prodávají prostřednictvím vlastních webových stránek s e-shopem. Většinu produkce pak prodávají v období od března do října a před Vánocemi na bezmála třech desítkách veletrhů, výstav, festivalů, slavností a řemeslných jarmarků.

„Do našich křesel si lidé musí sednout a zhoupnout se v nich, aby na vlastní kůži pocítili, jak je to uvolňující a příjemné. To na první pohled není vidět, a proto přes e-shop nakupují většinou ti, kdo si již křeslo na nějaké akci vyzkoušeli a nějakou dobu se rozhodovali anebo ti, kdo jej znají od známých apod. V neposlední řadě také návštěvníci veletrhů se specifickými požadavky na druh potahové látky, kterou jsme na dané akci neměli, nebo požadující širší nebo delší na zakázku zhotovené křeslo atd.,“ pochlubila se mi A. Šťastná koncem února v Brně na veletrhu Mobitex s tím, že kromě něj a pražského veletrhu For Garden či českobudějovické výstavy Hobby pravidelně nabízí svá křesla také např. na zahradnických výstavách v Lounech, Litoměřicích, Liberci, Věžkách a Kroměříži. Dále i např. na Borůvkobraní v Borovanech u Třeboně, selských slavnostech v Holašovicích, v rámci Slováckého roku v Kyjově a dalších. To ještě netušila, že výše zmíněný Mobitex letos bude pro ně na několik dalších měsíců poslední prodejní akcí, a že se tak budou muset spoléhat pouze na internetový prodej. „Kromě toho, že průběžně vyřizujeme zpožděné objednávky z Brna, kontaktujeme naše dřívější i nové zákazníky s nabídkou i na sociálních sítích, že stále tvoříme a jestli tudíž nepotřebují další křeslo či některé doplňky. A to s velkou slevou a často i s bezplatným doručením,“ svěřil se mi počátkem května při návštěvě firmy B. Šťastný s tím, že letos pravděpodobně budou muset prodloužit prodejní sezónu až do prosince o některé vánoční trhy, které letos již chtěli vynechat.

Zájemci o křeslo z řad čtenářů mohou využít speciální slevový kód DM-720 pro 15% slevu a dopravu zdarma, který je platný 1 rok. (www.houpejse.cz)