dřevostavby reportáže

Z opraváře klarinetů stavitelem srubů a klasických roubenek z řezaných prvků

Jiří Kraus
Jiří Kraus
JAF Holz - nabytkovedilce.cz
JAF Holz - nabytkovedilce.cz
JAF Holz - nabytkovedilce.cz

Na souboru únorových veletrhů Střechy Praha, For Pasiv a For Wood, které letos ještě stihly proběhnout v Praze – Letňanech, byla na posledně jmenované výstavě letos poprvé k vidění malá, ale pro nejednoho z návštěvníku zajímavá expozice s označením „ŠUMAWOOD – Dřevostavby na Šumavě“. Patřila vyučenému výrobci a opraváři dřevěných klarinetů Jiřímu Krausovi z Běhařova na Klatovsku, který při výkonu své profese zatoužil zpracovávat objemnější kusy dřeva a spolu s kamarádem tesařem se pustil do stavby srubů a roubenek z řezaných a vzájemně tepelně izolovaných profilů.

Čtyřiačtyřicetiletý Jiří Kraus se po základní škole vyučil na někdejší SPŠ a SOU hudebních nástrojů Kraslice v oboru výroba a opravy hudebních nástrojů se specializací na klarinety. Po vyučení se své profesi nějaký čas věnoval, přičemž šlo hlavně o servis a opravy klarinetů. „Byla to velmi zajímavá práce, která se mi s ohledem na velký podíl ruční práce i líbila a v té době mě hodně bavila. Ale pro uživení by to tehdy chtělo věnovat se širšímu spektru nástrojů, včetně smyčcových, na které jsem bohužel neměl specializaci,“ vzpomíná Jiří Kraus, který se pak několik let, jak sám říká, hledal a vystřídal několik různých zaměstnání. A to až do doby kolem roku 2004, kdy u rodičů v Klatovech pomáhal při sestavení malého zahradního srubu, přičemž zjistil, že snad konečně našel obor, který by ho nejen opravdu bavil, ale i uživil.

„Neprodleně jsem proto v našem regionu začal hledat firmu, zaměřenou na srubové a roubené stavby z řezaných (nelepených) prvků, která by mě zaměstnala. To se mi podařilo, a tak jsem mohl po dobu cca 6–7 let na různých jejích zakázkách do sebe postupně vstřebávat veškerou potřebnou teorii a praxi. Především pak problematiku spojenou se sesycháním dřeva a klesáním staveb, na ni navazující rozměření a vytvoření rohových spojů, způsob vsazování oken a dveří a v neposlední řadě i možné utěsnění a zateplení spár mezi jednotlivými konstrukčními prvky obvodových stěn,“ dodává J. Kraus, který se v roce 2012 v rámci této činnosti osamostatnil a začal ji vykonávat jako OSVČ.

Začal kanadskými sruby…

Jiří Kraus jakožto tesař „samouk“, podniká vždy v tandemu s některým z okolních vyučených tesařů. Při našem setkání v první únorové dekádě letošního roku měl na kontě asi 20 srubů a 7 roubenek, což je při 2–3 ročně zrealizovaných stavbách takřka srovnatelné i s některými většími českými firmami stejného zaměření. Sruby, kterými svoji živnostenskou dráhu odstartoval, zhotovuje ze smrkové kulatiny se středovým průměrem od 35 do 45 cm. Nakoupené kmeny jsou následně ručně odkorněny a před vlastní výstavbou se ještě pomocí elektrického hoblíku zbaví lýka a vykrátí na požadované délky. Poté se na jednotlivých kládách vytvoří motorovou pilou a úhlovou bruskou tzv. sedla neboli speciální spoj pro dosažení rohových vazeb nosných stěn nebo vazeb pro spojení nosných stěn se stropními kládami. Pro podélné spasování jednotlivých kmenů (ve stěně) na sebe je každý kmen shora opatřen cca 70–90 mm širokou drážkou ve tvaru písmene „V“. Zespodu jsou všechny kmeny, s výjimkou spodních základových, opatřeny speciálním cca 160–190 mm širokým vyprofilováním ve tvaru písmene „W“, jehož středový čep při montáži zapadá do horních „V“ drážek kmenů pod nimi. Okraje „W“ drážky dosedají přesně na povrch spodního kmene (přitlačené váhou stavby) a jsou opatřeny těsnící komprimační páskou. Mimo to jsou tyto vzájemně protilehlé drážky vyřezány (vyfrézovány) s určitou rozměrovou vůlí, přičemž takto vytvořená dutina je při montáži vyplňovaná tepelnou izolací z ovčí vlny. Ta se rovněž ve spojení s těsnicími páskami používá také k izolování rohových vazeb.

„U tohoto způsobu podélné fixace mají kmeny při sesychání a potažmo při sedání stavby tendenci v horní části prasknout. Ve spodní části se naopak ještě více sevřou, čímž se styčná plocha mezi sousedními kmeny ještě více utěsní,“ vysvětluje J. Kraus s tím, že zkrácené kmeny v místech stavebních otvorů ve výšce stěny fixuje ocelovými „T“ profily. Jsou zapuštěny (s určitou vůlí) ve svislých koncových drážkách, v případě oken mezi horním a spodním uzávěrem, u dveří pak prochází až k podlaze. Na tyto profily pak zvenčí navazují svislé prvky speciálních dilatačních (obložkových) rámů pro vlastní upevnění oken a dveří. Pro konstrukci krovu zpravidla používá kulatinové profily, na přání zákazníka i hraněné.

…k nimž postupně přidal i klasické roubenky

Pro stavbu roubenek J. Kraus používá řezané smrkové hranoly o průřezu 300×300 mm, respektive 300×240 mm (šířka x výška). Z nich skládané stěny po délce ztužuje svislými hranolky (80×80 mm), vtloukanými do otvorů vzdálených cca 3–4 m od sebe. Kratší konstrukční prvky, přerušené stavebními otvory pro okna a dveře, fixuje proti nežádoucímu posunutí do stran ocelovými „U“ profily šířky 80 mm v kombinaci s dřevěnými sloupky (pro upevnění oken a dveří), začepovanými s určitou vůlí do spodního a horního uzávěru. Technologické spáry mezi roubením včetně rohů utěsňuje, podobně jako u srubů, komprimační páskou a 40 mm silnou minerální tepelnou izolací (v technologických spárách deskovou, v rohových spojích izolací v rolích vkládanou do vyfrézovaných dutin). Izolované spáry jsou z obou stran uzavřené vloženým (svislým) lištovým perem. Pro tento účel mají hranoly roubení mimo zkosených hran ještě zespodu vyfrézovanou dvojici drážek, shora pak z vnitřní strany rovněž drážku a zvenčí polodrážku kvůli nežádoucímu zatékání.

„Izolaci aplikujeme průběžně před každým dalším vloženým kusem roubení. Při tom nejprve na horní plochu spodního hranolu (do polodrážky a drážky) vložíme lištová pera, která ve svislé poloze zafixujeme hřebíky a vnější pero ještě z vnitřku zatmelíme. Mezi ně pak vkládáme nařezané pásy izolace, do které zhruba po metru až dvou umísťujeme (kolmo k perům) 30 mm silné lišty. Poté kolmo na každou z nich shora přisponkujeme dvojici úzkých dřevěných 5 mm silných distančních podložek. Ty se při sesychání rohových spojů a potažmo klesání stavby zatlačí do horních hranolů, které tím pádem neleží na perech, ale na těchto lištách vymezujících po celé délce spáry stejnoměrnou tloušťku izolace. V rozích navíc přidáváme k izolaci ještě komprimační pásky a ve vzdálenosti cca 15 mm od vnějšího pera ještě svisle ‚zařezanou‘ 5 mm silnou překližkovou destičku, čímž maximálně eliminujeme možné zafoukávání či zatékání vody dovnitř objektu,“ upřesňuje J Kraus a dodává že s ohledem na představenou konstrukci jsou rohové spoje při montáži fixovány vrutem, aby hranoly co nejvíce seděly u sebe.

Veškeré výrobní operace jak u roubenek, tak i srubů jsou prováděny v místě stavby s pomocí ručního elektrického nářadí a autojeřábu. A to při průběžném ošetřování konstrukčních prvků proti dřevokaznému hmyzu a houbám čirým přípravkem Dřevosan. Průměrná doba stavby se tak pohybuje kolem tří měsíců. „Na staveniště, kde během týdne přebývám v karavanu, odjíždím vždy v pondělí brzy ráno, abych nejpozději v 7:00 mohl začít pracovat. Poté zpravidla končím až se setměním, nicméně ve čtvrtek už kolem 14:00. Máme doma s manželkou 2 malé dcerky, a proto se snažím si jich alespoň trochu užít, než mi vyrostou,“ s úsměvem uzavřel Jiří Kraus náš rozhovor.

Foto: autor a archiv výrobce

Značky

Nastavit odběr novinek

Please enable the javascript to submit this form

cs_CZČeština
sk_SKSlovenčina cs_CZČeština