Slovenčina
Milí přátelé designu, pokud jste až do dneška netušili, kde je v Česku muzeum nábytku, nevěšte hlavu. Já jsem to také zjistila poměrně nedávno. Rozsah sbírek mne ale překvapil, ne-li dokonce zaskočil. Kdybych to byla bývala věděla dřív, bývala bych sem jezdila co nejčastěji i se studenty. Muzeum je totiž dokonalou učebnicí designu nábytku a nabízí různé souvislosti, které historii tohoto fenoménu činí srozumitelnější.
Kamenice nad Lipou je vlídné městečko, jehož dominantou je zámek. Vyrůstá ze skály přímo v rohu náměstí, z druhé strany ho omývá velký rybník a všechno vypadá tak trochu jako v pohádce. Dokonalá předloha pro Ladovy kresby. Skutečným klenotem zámku je 700–800 let stará lípa v anglickém parku.
Klasicistní zámek v Kamenici nad Lipou vyrůstá přímo ze skály nad rybníkem
První šlechtické sídlo tu stálo už ve 13. století. Od té doby prošlo řadou přestaveb a poslední klasicistní podobu získalo z rozhodnutí majitele Jakuba Rudolfa Geymüllera ve stylu klasicismu. Za minulého režimu zde byla dětská ozdravovna.
Zásadním zlomem bylo rok 1998. Tehdejší ministerstvo kultury předalo zámek do správy Uměleckoprůmyslového muzea v Praze s cílem zbudovat zde depozitáře. Během nutné rekonstrukce byly v prvním patře objeveny fragmenty renesanční výmalby, což zámku pochopitelně přidalo na atraktivitě. Projekt depozitářů nahradilo zbudování výstavních prostor, které umožňují důstojnou a komplexní prezentaci nábytku, jakou nebylo možné v pražském objektu Uměleckoprůmyslového muzea zajistit.
Expozice Muzea nábytku
Autorem projektu expozice nábytku je Karel Lapka. S ohledem na historický význam zámku se musel plně přizpůsobit dispozičnímu řešení. To nabízelo několik průchozích sálů přístupných z chodby. Vznikl tak přehledný okruh přes sály a chodbou zpět. Logicky se nabízí instalace exponátů podle doby vzniku.
Expozice v prvním sále je nazvána Počátky a zdroje nábytkového designu s podkapitolami Biedermeier, Počátky industrializace, Historismy a Světová výstava v Paříži v roce 1900. Následuje prezentace období Průmyslová revoluce v nábytkářství s tématy Ohýbaný nábytek a Vegetabilní secese. Třetí sál je zaměřen na Geometrickou secesi, Modernu a představuje také hnutí Arts and Crafts, čtvrtý sál dokumentuje Kubismus a Rondokubismus, následuje Funkcionalismus a Dekorativismus v 5. sále zahrnující vedle evropského Art-déco také Konstruktivismus a Purismus. Svoje místo mají v šestém sále exponáty z revolučního období Organického designu s podtitulkem Plasty v interiéru a Skandinávský a Italský design. Následuje sedmé téma – Design po 2. Světové válce se zdůrazněním poválečné přestavby a úspěšných let Šedesátých. Sedmdesátá léta jsou prezentována jako doba racionalismu a posledním tématem je osmý sál s exponáty Osmdesátých a Devadesátých let se zvýrazněním Postmoderny, Minimalismu a několika zástupců nábytku vzniklého po roce 1989. Cesta zpět vede chodbou s medailony ikon současného designu včetně jejich prací.
Instalace nábytku má svá specifika. Výstavní plocha je omezená. Karel Lapka proto využil prezentaci v regálech, jak ji známe z Kolína či Milána. Zásadním problémem tohoto uspořádání je komplikované pořizování fotodokumentace, fotit lze na základě uhrazeného povolení. Umístění produktů v horních řadách ale zkresluje, špatně se čtou popisky a občas se tu vyskytne jako rušivý element konstrukční prvek regálu.
Dalším výstavním prvkem, který využívá celou světlou výšku sálu, je kovový sloup, na kterém jsou jednotlivé židle zavěšeny. Vtipně tak zvětšuje výstavní plochu, do které vnáší i kus dynamiky.
Systematické členění exponátů podle jednotlivých časových či stylových období činí z muzea v Kamenici dokonalou studnici informací. Volba exponátů umožní každému přehled problematiky, která sice popisuje minulá období, pro citlivého člověka však může znamenat nepřeberný zdroj inspirace. Domnívám se proto, že tento objekt zasluhuje mnohem větší medializaci. Vždyť nábytek se týká naprosto všech.
Muzeum hraček
Dokonalou třešničkou na dortu je však návštěva místního muzea hraček. I když množstvím exponátů zcela jistě nepatří v Evropě k těm největším, dokonale doplňuje předchozí sbírku nábytku. Tematicky je rozděleno na expozici pro chlapce a děvčata. Nejen mladí pánové se mohou kochat především dokonalým systémem Merkur, který vedle „Angličáků“ patřil ke kmenovému arzenálu hraček každé rodiny. Nechybí zde ani stavebnice „Postav si své město“ legendárního zakladatele tohoto oboru – Ladislava Sutnara, rovněž autora dřevěných hraček Hroch a další.
Expozice určena dívkám kopíruje dobový sociální význam rodiny a její výchovy. Vedle panenek různých velikostí v dokonale ušitých róbách pro libovolné příležitosti je hlavním tématem bydlení. To naznačuje budoucí poslání dívek – mateřství a péči o domácnost. Nad pokojíčky nejrůznějšího zaměření včetně dokonalých miniatur dobové kuchyňské či koupelnové techniky můžeme obdivovat i miniatury nábytku, který je v „dospělácké verzi“ k vidění hned ve vedlejším muzeu. Jde především o nábytek pro panenky vyrobený firmou Thonet, miniaturu soupravy židlí a stolu Tulipán podle Eero Saarinena, nebo dokonce celý set nábytku z ohýbaných ocelových trubek podle originálů firem Slezák nebo Spojené uměleckoprůmyslové závody. Nejmenší návštěvníci se pak můžou polaskat s produkty „první dámy české hračky“ Libuše Niklové, autorkou „natahovacích hraček“ (pejsek, kočička) a hraček nafukovacích (žirafa, slon atd.) navržených pro firmu Tatra Napajedla.
Nábytek pro panenky
Zámek Kamenice je tak vhodným objektem pro exkurzi do minulosti pro celou rodinu. Je to studnice poznání problematiky bydlení české i evropské společnosti a rozhodně si zaslouží víc než jednu reportáž. Vodopád informací zahalených do lehkého hávu nostalgie přispěje i k lepšímu vnímání současnosti, kde už bohužel neplatí, že „kdo si hraje, nezlobí“. Přijeďte se o tom přesvědčit.
Foto: archiv autorky
