Slovenčina
Na konci minulého roku proběhla ve vídeňském muzeu Hofmobiliendepot velkolepá výstava Made in Denmark, Design seit dem Jahre 1900. Jejím cílem bylo připomenout veřejnosti význam fenoménu Dánský design, a to nejen prostřednictvím produktů od autorů zvučných jmen jako Klint, Wegner, Henningsen, ale i méně známých žáků těchto novodobých ikon.
Poul Kjaerholm
Do kategorie žáků a současně i celebrit patří bez diskuse Poul Kjaerholm (1929–1980). Je absolventem kodaňské Školy umění a řemesel (School of Arts and Crafts) a žákem Hanse Wegnera. Od roku 1955 nastoupí jako učitel na Uměleckou akademii v Kodani, kde od roku 1976 působí jako profesor nábytkového a prostorového umění.
Kjaerholm je blíže klasicismu než svým skandinávským současníkům. Odklon od poválečné historie dánského nábytkového designu vyjadřuje i svojí zálibou v oceli. Boří mýty, že nohy stolu musí být v rohu stolové desky, navrhuje židle na třech nohách. Ve společnosti produktů svých kolegů působí jeho tvorba suverénně, a tak trochu rebelsky. To ostatně dokazuje už jeho diplomová práce, kde pracuje s netradičními materiály včetně lodního lana použitého na sedací ploše. Práce obdrží tzv. Grand prix na Trienále Školy umění a řemesel v roce 1960.
Kjaerholmovy geniální nápady by však zřejmě nepřekročily úroveň výkresů a skic nebýt seriózního partnera, firmy Fritz Hansen. S tou Kjaerholm spolupracuje už během svého studia na umělecké škole. Vytvoří pro ni pozoruhodné prototypy. Vedle oceli patří mezi jeho oblíbené materiály useň, pedig, dřevo a mramor. Jedním z jeho nepřehlédnutelných děl je pedigové lehátko PK24 (1965) s matně ocelovou kostrou a koženým podhlavníkem. Několikrát prohnutá lehací plocha leží volně na dvou sanicových elementech s výrazně vizuálně zdůrazněnými spoji. Nekompromisní minimalistické tvarosloví není v rozporu s funkčností.
Vysoce individuální nábytek Poula Kjaerholma si pohrává s vlastnostmi materiálů, přičemž věnuje až nebývalou pozornost zdánlivě nevýznamným předmětům jako sedačky či odkládací stolky. Na nich doslova hýří nezvyklými detaily, jako viditelné šroubové spoje (předbíhá pozdější hnutí high-tech) nebo zvýšení nosnosti ocelových profilů torzí (subtilní sedačka se zkříženými nohami). Jeho křesla a stolky se vyznačují neuvěřitelnou lehkostí až křehkostí.
Není divu, že je za svoje návrhy oceněn mnoha cenami, např. dánská ID Prize v roce 1967. Spousta jeho modelů zůstala zachována v kolekci „klasiků“ firmy Fritz Hansen. Najdeme je především v četných skandinávských muzeích, ale také ve sbírkách MoMA v New Yorku, v londýnském Victoria and Albert Museu nebo v Muzeu dekorativních umění v Paříži. Vídeňská výstava dala další šanci odborníkům i laikům spatřit tyto perly skandinávského designu na vlastní oči v jejich plné „jednoduché a čiré“ kráse.
Arne Jacobsen
Svoje neoddiskutovatelné místo mezi představiteli dánského designu zaujímá Arne Jacobsen (1902–1971). Stejně jako ostatní studuje i on na Královské Akademii umění v Kodani, v roce 1930 si založí svoje studio a od roku 1956 působí na akademii jako profesor. Jacobsen je ale především architekt s obrovským portfoliem realizací. Mezi nimi dominuje hotel SAS v Kodani. Supermoderní ocelový skelet hotelu vybudovaného v letech 1955–1960 je založen na rastru 2,40 m, který je obalen lehkým hliníkovým pláštěm s modrozeleným sklem parapetů. Arne Jacobsen pro stavbu navrhne téměř veškerý mobiliář až po dveřní kliky. Tímto činem se zapíše v povědomí veřejnosti jako produktový designér zaměřený na nábytek, keramiku a textil. Díky komplexnímu řešení staveb lze jeho tvorbu označit jako skandinávskou verzi Gesamtkunstwerku.
Jacobsen má přirozený cit pro používání nových technologií. Evropu obohatí o nové pojetí čalouněného nábytku: pracuje s laminátovou skořepinou na kovové podnoži. Křesla Vajíčko (Aegett) a Labuť (Svanen) navržené pro hotel SAS z něj učiní mezinárodní hvězdu. Brzy se totiž stanou nejpoužívanějším vybavením hotelových hal. Jejich tvarování je nezaměnitelné a nadčasové. Lze se do nich doslova ponořit a najít tak ve frekventovaném veřejném prostoru svoji intimitu.
Otočné křeslo Vajíčko, které umožňuje reagovat na změnu polohy uživatele, se stane nejfotografovanějším nábytkovým objektem pro reklamní účely. Dvojexpozice se sedícím Jacobsenem a jeho neodmyslitelným doutníkem plně vyjadřuje svobodu pohybu člověka a zůstává i po 70. letech stále atraktivní.
Nemalý podíl na Jacobsenově slávě má rovněž jeho partner – opět výrobce nábytku firma Fritz Hansen. Jejich spolupráce začíná už ve 30. letech, ale skutečný průlom způsobí židle Mravenec (Myren). Jacobsen zde využije firemní know-how – ohýbání napařované překližky. Subtilní židle připomínající tělíčko mravence je doslova ušita na míru potřeb malých pracovních kuchyní nových bytů. Židle se brzy stane ikonou. Plně totiž odpovídá dobovému vkusu.
Lepší ergonomické vlastnosti pak prokáže série židlí 7. Poněkud širší, prohnutý, a tudíž pohodlnější sedák může být posazen na různé typy podnože v alternativě s područkou. Celý program 7 se stane firemním bestsellerem.
Nezaměnitelné organické tvary v symbióze s minimalismem a striktní funkčností prozrazují jistý vliv Bauhausu. Není divu, že Jacobsen získá za svoji tvorbu řadu ocenění. Jeho modely jsou součástí sbírek renomovaných muzeí, ale především oddaně fungují v nevyčíslitelných bytových i veřejných interiérech.
Zdroje: tiskové materiály výstavy Made in Denmark, Design seit dem Jahre 1900; tiskové materiály výstavy DANSK MØBEL DESIGN, Vídeň, Muzeum Otto Wagnera, 2012
Foto: archiv autorky
