aktuality

Jaroslav Šmídek a jeho nestárnoucí návrhy nábytku

Obliba tzv. retro stylu jako jednoho ze současných trendů na trhu s nábytkem stále roste. Je tedy na místě připomenout si člověka, jehož návrhy sedacího a sektorového nábytku, pocházející z padesátých a šedesátých let minulého století, významně ovlivnily vývoj českého nábytkářského průmyslu.

Jaroslav Šmídek v roce 1950 úspěšně ukončil studium oboru Architektura a pozemní stavitelství na Vysoké škole technické v Brně (dnešní Vysoké učení technické v Brně) a poté několik let vedl dílnu dřeva a přírodních materiálů a skla v Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), později, v letech 1955–1966, začal pracovat jako návrhář pro národní podnik Vývoj nábytkářského průmyslu v Brně (VNP), pozdější Výzkumný a vývojový ústav nábytkářský (VVÚN); odtud také pochází většina jeho komerčně úspěšných a oceňovaných modelů.

Z potřeby funkčního a cenově dostupného sedacího nábytku do zmenšujících se prostor hromadné bytové výstavby vznikla elegantně řešená typová řada křesel 6950, 6951, 6953, jež v sobě skloubila jak dobové potřeby spotřebitelů, tak požadavky sériové výroby. Tato nadčasová řada křesel, která jsou v současné době velmi vyhledávaným kusem nábytku, začala vznikat původně pro soutěž sedacího nábytku firmy TON před více než šedesáti lety, již koncem roku 1957. Návrhy se postupně vyvíjely a na úpravách pro sériovou výrobu se podílel také Antonín Šuman.

Podobně jako u ostatních Šmídkových návrhů, které byly vybrány pro sériovou výrobu, se u této řady skrýval velký potenciál právě v inovativním řešení konstrukce. Křesla tvořená jednotlivými dílci byla snadno montovatelná a lehká díky čalounění z pěnového latexu. Rozdílné zpracování područek zajistilo vizuální variabilitu, pro nábytkářské podniky tak tento návrh skrýval velký potenciál.

Přibližně ve stejné době jako zmiňovaná řada křesel vznikalo také nové konstrukční a skladebné řešení sektorového nábytku, tzv. montisektor (řada M-100), první dílcový montovatelný nábytek svého druhu u nás. Tento nábytek svou variabilitou umožňoval zařídit byty různých proporcí dle individuálních potřeb jejich obyvatel. Architekt dále pracoval také na řadě sektorových kuchyní s označením KU a na zařízení pro internáty a školní kabinety. Po odchodu z VNP v roce 1966 se začal věnovat převážně projektování interiérů kin, pracoven a obřadních síní. Úspěšným a vkusným návratem k navrhování nábytku byl v osmdesátých letech nábytek Oslava. Tvorba Jaroslava Šmídka si zajisté zaslouží větší pozornost, než se jí doposud dostávalo, a ačkoliv již vznikla bakalářská práce zabývající se jeho návrhy nábytku, přibližně dvacet let jeho práce na návrzích interiérů zůstává nezmapováno.

Ve svých článcích a statích o sektorovém a sedacím nábytku se zabýval využitím nových technologií a materiálů, oceňoval vlastnosti plastových hmot, ale zároveň choval obdiv ke kvalitní řemeslné výrobě, nejvíce pracoval se dřevem a čalouněním. Jeho návrhy cílily na běžného spotřebitele, neměly interiéru dominovat, ale vkusně jej doplnit.

Dílo tohoto moudrého a nadaného člověka nám připomíná hodnoty, kterých by se měla držet i současná generace návrhářů – designerů: předměty z nových materiálů by neměly vznikat pouze proto, že se nám daná možnost nabízí, ale vždy by měly splňovat svůj účel a přinést výhody, které jiné materiály nemají, tak aby konečný produkt tvořil funkční celek.

Autor: Bc. Karolína Kouřilová
Kontakt: karolina.kourilova0@seznam.cz
Foto: archiv autorky

Online magazín

Nastaviť odber noviniek

Please enable the javascript to submit this form

sk_SKSlovenčina
cs_CZČeština sk_SKSlovenčina