Slovenčina
Zatímco u oken osazovaných na osluněné strany budovy (V-J-Z) hrají významnou roli nejen jejich tepelně izolační vlastnosti, ale především jejich solární zisk, u oken pro neosluněné strany (SV-S-SZ), kde nemůžeme se Sluncem počítat, není nutné u izolačních skel klást velký důraz na hodnotu solárního faktoru „G“. Naopak je třeba volit skla s maximálním izolačním účinkem. Na druhou stranu je ale třeba počítat s tím, že s lepším izolačním účinkem klesá i prostup světla a zvyšuje se tak potřeba umělého osvětlení v interiéru. Jaké sklo tedy na neosluněnou stranu vybrat? I s tímto dotazem jsme se obrátili na Michala Bílka z brněnské společnosti Energy IN s.r.o.
Dnes je do nových oken již běžně používáno trojsklo. Dvě komory 18 mm, naplněné Argonem, s pokovy na krajních sklech. Únik tepla 10 W (Ug = 0,5 W/m2K; ∆t = 20 K). Na trojsklech se netvoří vnitřní kondenzát (nebo jen velmi zřídka při extrémních podmínkách), takže je to řešení, které na první pohled plní naše očekávání. Někteří dodavatelé oken dnes sice mají v nabídce i čtyřsklo, ale spíše jako koncept než jako sériově vyráběné zasklení. Důvodem je příliš velká hmotnost, ještě větší úbytek světla, ale především mnohem větší únik plynu (čím je komor více, tím rychleji uniká plyn z vnější komory, která je nejvíce namáhána vlivem tepla a zimy). Výrazně zajímavější vývojový potenciál mají dvojskla s folií uprostřed. Jejich největší výhodou oproti trojsklům je o třetinu nižší hmotnost (velmi vítaná vlastnost pro odsuvné portály nebo střešní konstrukce), dále citelně větší akustický útlum (poloviční hluk oproti trojsklům) a hlavně tlakově propojené komory (menší únik plynu). Nahrazením prostředního skla folií lze dosáhnout dokonce i lepších izolačních parametrů než u trojskel (např. Ug = 0,4 W/m2K s Argonem, při menší tloušťce než Ug = 0,5 W/m2K v trojskle).
V minulosti se používaly pokovené folie, dnes se používají mnohem více nepokovené, které mají několik výhod. Např. výrazně eliminují riziko zvlnění. „Pokov totiž absorbuje velké množství sluneční energie (až 80 W/m2), takže folie se rozehřívala i nad 70 °C, a protože je to plast, tak se teplem roztahovala. A pokud byla z výroby málo napnutá, objevily se na ní místy (ponejvíce v rozích) vlnky. Byla-li naopak napnutá příliš, hrozilo zase v zimě, při nízkých teplotách, kdy se plast smršťuje, že se z ukotvení vytrhne,“ upřesňuje Michal Bílek s tím, že toto platí pro napínání folie tzv. teplotním smrštěním, kdy se folie zatmelí mezi dva rámečky a po dosažení přesného poměru pevnosti a teplotní odolnosti tmelu se izolační sklo zahřeje v peci na vysokou teplotu, při které se folie smrští, čímž se napne. Dnes se proto používá pro teplotní napínání téměř výhradně nepokovená folie, která absorbuje jen zlomek sluneční energie (méně než 4 W/m2, což je 20x méně než absorpce pokovené folie). Takže riziko jejího zvlnění je prakticky nulové. Další výhodou folie bez pokovu je větší prostup světla než u trojskla a především má izolační sklo s touto folií lepší izolační parametry než s folií pokovenou (pokov na folii se nahrazuje pokoveným sklem, jehož schopnost odrážet sálavé teplo je lepší než na pokovené folii).
V roce 2016 byl představen nový způsob napínání, kdy je folie ukotvena přímo v rámečku a pomocí pružného adaptéru napínána mechanicky (jako trampolína), čímž se riziko zvlnění odstraní úplně i při případném použití pokovené folie, protože pružné uložení je schopno případnou dilataci 100% vykompenzovat. (Tomuto tématu jsme se detailně věnovali v DM 7-8/2017.)
Největší výhodou mechanického napínání však je možnost napínat folii zcela automaticky bez podílu ruční práce. Tím lze získat za cenu běžného trojskla o třetinu lehčí, lépe izolující dvojsklo, s větším prostupem světla, výrazně lepším hlukovým útlumem, s menším únikem plynu a dalšími výhodami.
Nevýhodou mechanického napínání je jen limit velikosti zasklení (do 1,6×2,3 m) a možnost vyrábět pouze obdélníkové nebo čtvercové tvary (zatímco s teplotním napínáním lze vyrábět izolační skla s folií v libovolných geometrických tvarech až do velikosti 3,2×12 m).
Skla s folií lze používat i při výměně starších dvojskel za novou výplň (se zachováním stávajících rámů). Při stejné tloušťce, jako se vyrábějí již desítky let běžná dvojskla (24 mm), lze s folií dosáhnout Ug = 0,5 W/m2K, tedy stejného izolačního účinku, jako má trojsklo, navíc s 4x větším hlukovým útlumem, než mělo původní dvojsklo a hlavně se zárukou, že nebude vznikat kondenzát na vnitřním skle – tedy ani žádné riziko plísní.
Do meziskelního prostoru lze napnout i dvě folie, to pak získává dvojsklo dokonce vlastnosti čtyřskla, při současném odstranění všech jeho nevýhod: výrazná redukce úniku plynu, větší prostup světla díky transparentnějším foliím, větší hlukový útlum (menší než poloviční hluk proti trojsklu) a samozřejmě zachování hmotnosti dvojskla.
Tato extrémně izolující dvojskla se nejčastěji vyrábějí pro celoskleněné fasády, protože díky svému velmi nízkému součiniteli prostupu tepla (Ug = 0,3 W/m2K) je zasklení schopno vykompenzovat izolačně horší hliníkovou konstrukci a stavitel tak dosáhne na požadované parametry pro celou obálku budovy.
Pokud se zkombinují folie i s trojsklem, tak vznikne zasklení, které dokáže izolovat stejně dobře, jako výborně zateplená zeď. Folii přitom můžeme podle požadavku na výsledné parametry umístit buď jen do jedné, nebo do obou komor, přičemž folie každou komoru rozdělí na dvě. V případě použití dvou folií tak v trojskle vytvoříme čtyři komory, tedy jako u pětiskla (s Ug až 0,15 W/m2K), kterým při ∆t = 20 K unikají jen 3 W/m2 – stejně jako pasivně zateplenou zdí. Současně odpadají všechna negativa čtyřskel i pětiskel, protože i zde se dělají komory tlakově propojené, hmotnost je stejná jako u běžného trojskla a zasklení má navíc i velmi velký akustický útlum. Používá se hlavně na neosluněných stranách budov (SV-S-SZ), protože díky velkému množství plynu v komorách má i malé oslunění velký vliv na jeho roztažnost.
Nevýhodou je ale jeho tloušťka nad 60 mm, vyžadující rámy tlusté min. 100 mm. Existuje však i řešení v bezrámovém provedení. Kotevní profily lze integrovat přímo do struktury zasklení a vytvářet tak celoskleněné stěny (jednotlivé elementy až do velikosti 3,2 x 12 m), a to včetně otvíravých prvků s integrovanými rámy a panty uvnitř zasklení.
Příště se budeme věnovat otázce kondenzátu a námrazy na venkovních sklech a vytápění interiéru pomocí vnitřních topných skel.
Autor: Radomír Čapka s využitím technických informací Energy IN s.r.o.
Kontakt: radomir.capka@gmail.com
Foto: archiv autora a Energy IN
