Na začátku minulého týdne nás zastihla neradostná zpráva o úmrtí Josefa Macka (1942 – 2016), dlouholetého návrháře ohýbaného nábytku v n. p. TON, člověka znalého svého oboru, respektovaného a váženého.
Ohýbanému nábytku se věnoval celý život, znal dobře nejen materiál a technologii, ale také historické souvislosti. Do národního podniku TON nastoupil po škole, jako technik pracoval nejprve v závodě ve Frenštátě pod Radhoštěm, od roku 1966 v Bystřici pod Hostýnem. Podílel se na výrobním programu podniku, např. na návrzích sedacího nábytku pro Palác kultury v Praze (1978), hotel Praha (1980), na rekonstrukci Národního divadla v Praze (1983), navrhl divadelní křesla pro rekonstruovaná divadla v Prostějově (1984), Kolíně (1985), Zlíně (1986), Ústí nad Labem (1992). Vytvořil řadu úspěšných modelů sedacího nábytku z ohýbaného dřeva pro sériovou výrobu, z nichž mnohé obdržely četná ocenění, opakovaně Nejlepší výrobek oboru, Nejlepší výrobek MP ČR, několik cen v soutěži Česká židle 1995.
Oproti starším kolegům Radomíru Hofmanovi a Antonínu Šumanovi, kteří své nejlepší modely navrhli v 60. letech, neměl Josef Macek ve druhé polovině 70. a v 80. letech možnost pracovat stejně svobodně a volně – většinu výrobních vzorů musel tvořit obměnou starších návrhů, v duchu dobových trendů směřujících od 70. let k jednoduchým formám hranolových židlí a v 80. letech pak k typu řezaných židlí. I přes ztížené podmínky se dopracoval k výjimečným návrhům; jeho elegantní červeně lakované vyplétané křeslo je jako doklad vynikajícího designérského řešení součástí sbírkových fondů Moravské galerie v Brně. K Mackovým nejlepším, výrobně úspěšným modelům, dnes však již nevyráběným, náleží židle č. 615 311 1050 s děleným opěradlem spojeným krátkou horní spojkou.
Svými návrhy se Josef Macek natrvalo zapsal do historie ohýbaného nábytku, s jeho dobře fungujícími židlemi žijí tisíce lidí…
Dagmar Koudelková