Slovenčina
Společenstvo dřevozpracujících podniků v České republice (SDP) a další profesní svazy sdružené v Konfederaci lesnických a dřevozpracujících svazů již několik let tvrdí, že způsob prodeje dříví při pni za podmínek tendrů Lesů České republiky s.p., kde jediným kritériem je cena, jenž rozhoduje o tom, kdo, komu a za jakých podmínek vytěžené dřevo prodá, povede k enormnímu vývozu dříví za hranice a likvidaci stovek pracovních míst v tuzemsku.
O jejich argumenty, že touto skutečností nejvíce utrpí malé venkovské obce, kde těžba dřeva a jeho následné pilařské zpracování je nezřídka jedinou pracovní příležitostí, se většina současných vrcholných politiků naposledy vážněji zajímala před minulými parlamentními volbami. Dnes poukazují hlavně na loňský rekordní zisk Lesů ČR, ale nad ztrátami zpracovavatelů dřeva se nijak zvlášť nepozastavují. Není divu, neboť do řádného termínu příštích voleb zbývají ještě více než dva roky a žádný z nich by ani při neobhájení své pozice bez práce nezůstal. To ale bohužel nelze říci o desítkách a možná i stovkách lidí donedávna zaměstnaných na řadě malých a středních pil, které kvůli výpadkům v těžbě a vysoké ceně pilařské hmoty musely svoji činnost ukončit anebo alespoň pozastavit na blíže neurčenou dobu.
Takový osud potkal druhý lednový týden asi osmdesát zaměstnanců společnosti Dendra Břeclav, zaměřené na výrobu paletových přířezů. Firma, provozující pilu v Moravské Nové Vsi na Břeclavsku s ročním pořezem okolo 100 tis. m3 kulatiny, vstoupila na vlastní návrh do insolvence. Důvodem jsou podle spolumajitele firmy Mgr. Aleše Rylicha dosud neuzavřené smlouvy na tendr Lesů ČR a extrémní zdražení tuzemské dřevní hmoty. „Je to krok, který jsme museli udělat. Nemáme dostatek finančních prostředků k uspokojení pohledávek věřitelů,“ sdělil nám Mgr. Rylich s tím, že pila za svoji dvacetiletou historii nikdy podobné problémy neměla. Průběžně svůj provoz modernizovala a ani jednou nepozdržela zaměstnancům výplaty. S existenčními problémy se začala potýkat až od loňského roku, kdy na trzích zejména v Itálii, kam převážně dodávala, jen s velkými obtížemi konkurovala výrobcům ze Slovenska, Rakouska, Německa a Ruska. „Jejich vstupní ceny byly o 40 % nižší než naše. Tím jsme se dostali do situace, že splatnost našich závazků byla o něco delší, ale přesto jsme dál pokračovali v činnosti. Nicméně počátkem roku jsme po poradě s právníky dospěli k rozhodnutí, že bude solidní, když sami na sebe podáme insolvenční návrh a začneme problémy řešit tak, jak říká zákon,“ doplnil spolumajitel.
Vedení firmy nyní hledá strategického partnera, který by ji pomohl současný stav překlenout. „Zvažujeme dvě možnosti. Jednou z nich je prodej a druhou nabídka podílu ve firmě, kde jsme v případě potřeby rozhodnuti přistoupit i na většinový podíl,“ prozradil Mgr. Rylich s dovětkem, že v současné době firma jedná se dvěma zahraničními a dvěma tuzemskými firmami.
Zhruba o měsíc dříve tedy počátkem prosince rozdal svým sedmi zaměstnancům výpovědi také Ing. František Prokš, majitel pily v Hladově na Jihlavsku. V jeho okolí jsou hlavně státní lesy, kde se ještě ani teď kvůli nepodepsané smlouvě s vítězem tendru netěží. Mnoho šancí získat kulatinu nemá majitel ani od jiných vlastníků lesů, kteří jsou většinou povinováni uspokojit své výhradní odběratele. Kulatinu navíc nabízejí za stejné ceny jako kooperanti Lesů ČR (cca 2500 Kč/m3 franko les) a tak zatím jen smutně přihlíží, jak plně naložené kamióny dřívím, které vyrostlo nedaleko od něj, projíždějí kolem jeho pily směrem na Znojmo k rakouským hranicím. „Zajímalo by mě, jak je možné, že při takovéto ceně, ještě navýšené o cca 400 – 500 Kč/m3 za dopravu, mohou tamní zpracovatelé existovat. Když jsme u některých rakouských odběratelů řeziva prosazovali zvýšení ceny, nepřidali nám ani cent a argumentovali tím, že jsme na stejné cenové úrovni jako tamní výrobci,“ postěžoval si majitel, který i přesto stále věří, že se mu provoz pily podaří obnovit. „V tuto chvíli ale zatím nevím, kde budu nakupovat kulatinu,“ konstatoval Ing. Prokš na závěr našeho telefonického dotazu.
