Slovenčina
Zámecký park v Laxenburgu o ploše 280 hektarů ozdobený umělým rybníkem se sedmi ostrovy je příkladem zahradní architektury 18. a 19. století. O jeho současný vzhled se zasloužila císařovna Marie Terezie a její vnuk císař František II./I. Největším „tahákem“ je zámek Franzensburg. Jako napodobenina středověkého rytířského hradu a obydlí pohádkového rytíře byl postaven v duchu romantismu v letech 1798 až 1801. Stavební materiál byl přivezen z ruin habsburských zámků a klášterů. V roce 1801 byla vysvěcena kaple a hrad byl otevřen.
Po úpravách v blízkosti hradu v roce 1807 byl zrušen spojující most a ke zvýšení romantiky objektu bylo vybudováno spojení přívozem. První loď byla spuštěna na vodu v roce 1811. Dnešní plně elektrická doprava existuje od roku 1964. Hrad je ale dosažitelný i suchou nohou, což je nezbytné pro zásobování, případně požárníky či lékařskou pohotovost. Stačí přejít za půjčovnou loděk přes Gotický most a směrem k Rytířskému kolbišti dojít ke hradu přes Kamenný most. Je to příjemná půlhodinová procházka.
Hrad nikdy nesloužil k bydlení a nikdy zde nikdo nežil. Byl pojednán jako soukromé muzeum císařského dvora a získal označení „Malá pokladnice Rakouska“. Bohatá vnitřní výzdoba s dřevěnými kazetovými stropy, koženými tapetami, kachlovými kamny, mramorovými podlahami a rozsáhlým mobiliářem pochází rovněž z císařských zámků nebo z bohatých rakouských klášterů jako Melk, Kremsmünster, Wilhering, Zvettl či Klosterneuburg.
Laxenburg byl v 19. stol. také jediné místo v Evropě s obrovskou sbírkou vitráží. Ty byly převezeny z různých kostelů. Byly vyčištěny, restaurovány, retušovány a umístěny v oknech. Chybějící místa byla doplněna texty nebo jednobarevným sklem. Některé vitráže byly nově vyrobeny. Všechny tyto vzácné umělecké předměty ilustrují význam habsburgské dynastie a připomínají nejvýznamnější momenty její historie. Zrcadlí chloubu vlastní minulosti a vyjadřují nesmírnou úctu ke středověkému umění a kultuře. Mnoho z uměleckých předmětů je starších, než samotná budova.
Stavebně obsahuje hrad dvě nadzemní podlaží a sklep. V přízemí hradu je předsálí, komora, zbrojní sál, sál Habsburků a přijímací místnosti, v horním patře jsou slavnostní sály: lotrinský a maďarský korunovační sál, ložnice a druhý přijímací pokoj. Vchod do předsálí hradu střeží dva dřevění vojáci. Prostor je pojednán v duchu selských válek. Zbraně jako cepy, válečné kosy a píky doplňuje ve výklenku ve zdi obouruční meč z pravého mečouna. Na zámku lze obdivovat téměř dva tisíce zbraní. První exponáty pušek, trofejí a brnění byly původně umístěny v dnešním druhém přijímacím pokoji a v klenotnici. V roce 1822 byl Franzensburg zvětšen a kolem roku 1830 došlo k přemístění zbraní do dnešního zbrojního sálu, kde byly seřazeny do dekorativních obrazců. Jsou tu pušky hákovnice, první palné zbraně staré 400–500 let, válečná kopí, turnajové a válečné štíty a také zbraně z roku 1683, kdy byla Vídeň podruhé obléhána Turky. Turecké štíty doplňuje ochranné brnění hlavy pro koně.
Slavnostní sál kruhového půdorysu ovládá 16 soch Habsburků – králů nebo císařů – převezených z národní knihovny v Hofburgu (autoři Peter a Paul Strudel). Řada začíná Rudolfem I., který byl v roce 1273 v Cáchách korunován na krále Svaté říše římské, národa německého, až po Karla VI., posledního přímého mužského habsburského vládce, otce Marie Terezie. Socha císařovny Marie Terezie, první ženy, která mohla vládnout díky pragmatické sankci, je symbolicky vyrobena ze křehké sádry. Významné události ze života císařů představují lunety nad jednotlivými sochami. Strop sálu byl převezen ze zámku Greillenstein.
První přijímací místnost je vybavena překrásným nábytkem ze 17. století. Je to renesanční vykládaná truhla s letopočtem 1611 a vykládaná skříň. Tapety z pozlacené lisované vepřovice pochází z kláštera Klosterneuburg. Portéty a plastiky se věnují císaři Maxmiliánovi I., jenž je zde představen v jezdeckém obleku s kuší stejně jako jeho žena Marie burgundská, která zemřela po nešťastném pádu z koně.
Dřevěný strop druhé přijímací místnosti pochází ze salcburské radnice, stropní kazety jsou ozdobeny obrazy Habsburků v čele s Františkem II./I., posledním císařem říše římské, Marií Terezií a také císařem Rudolfem I. Stěny jsou potaženy pozlacenými tapetami z vepřovice, renesanční skříň ze začátku 17. století z kláštera v Melku lze považovat za klenot nábytkového umění. Skvostné intarzie představují výjevy ze života Ježíše: zvěstování Panny Marie, Ježíšovo narození, obřízku a sebeobětování.
Další místnost je věnována manželkám císaře Františka II./I. a je pojmenována po jeho třetí ženě Marii Luise jako Luisinin pokoj. Reliéfy nade dveřmi představují císařovy první tři ženy. Alžběta zemřela při porodu prvního dítěte, druhá žena Marie Terezie mu to bohatě vynahradila 12 dětmi a třetí žena Marie Ludovika zemřela předčasně na plicní chorobu. V sále je také obraz ze třetí císařské svatby v roce 1808 v Augustinikánském kostele ve Vídni, ale 4. manželka tu chybí. Magnetem místnosti jsou skvostné vitráže, dílo umělce Gottlieba Samuela Mohna. Ten objevil speciální techniku, jak zachránit barvu oken před zvětráním. Posypal je před vypálením ve zvláštní peci jemným skleněným prachem. Získaly tak trvalou barevnost a hloubkový účinek. Jedna z vitráží představuje císaře Františka II./I., jak pod červeným baldachýnem propůjčuje tzv. Leopoldův řád. Dřevěný strop z 16. století pochází ze zámku Rapottenstein. Zajímavým detailem místnosti je stolek s kulatou emailovou deskou, svatební dar císařovně Sisi. Desku zdobí císařovo heslo: „vilibus unitis“ (společnými silami) a erby korunních zemí monarchie.
Jídelně dominuje rozeta stará 800 let z hradní kaple Babenbergů. Je na ní Františkův syn Ferdinand, jeho bratr František Karel a Františkova dcera Marie Luisa, provdaná za Napoleona. Prostor romantické ložnice pro hradní paní zcela ovládá postel s baldachýnem, který sloužil jako ochrana spáče před zimou a také před hmyzem. Původně postel patřila císaři Rudolfu II. Dvě novogotické židle vznikly podle návrhu samotného císaře Františka II./I. Cenným obrazem je Růžencová madona, kopie Albrechta Dürera.
Další místnost je věnována čtvrté ženě císaře Františka, Karolíně Augustě, tetě císařovny Sisi. Jejich manželství bylo velmi šťastné, ale zůstalo bez potomků. František II./I. byl korunován rakouským císařem v roce 1792 ve Frankfurtu. Souběžně byl císařem říše římské. Ta se však v roce 1806 rozpadla. Strop místnosti pochází z kláštera ve Zvettlu, vitráže jsou dílem Gottlieba Samuela Mohna, je na nich zobrazen císař František II./I. a jeho synové Ferdinand a František Karel, otec císaře Františka Josefa. Stolek z Itálie zdobí intarzie orla. Hradní kaple byla dokončena v roce 1835, v roce císařova úmrtí. Zde jsou umístěny nejstarší vitráže z celého hradu. Oltář je z pískovce a mramorové sloupy pochází z kaple Capella Speciosa v Klosterneuburgu.
Císař František byl také maďarský král, proto je této tématice věnován Maďarský korunní sál. Karolína Augusta je zde vyobrazena během korunovace na maďarskou královnu v roce 1824. Její koruna je kvůli své váze na hlavu posazena jen symbolicky. Vitráže z doby biedermaieru znázorňují maďarská města. Pozlacený strop místnosti byl přivezen z Chebu. Jeden z obrazů představuje korunovaci císaře Ferdinanda z roku 1830. Prvorozený Františkův syn stojí s mečem sv. Štěpána v ruce, ukazuje na všechny strany a slibuje, že zemi ochrání od nepřátel. Dominantou prostoru jsou tzv. skříňky pro dámy. Největší je zdobena stříbrem a cínem, prostřední vypalovanou malbou a horní je vyrobena z ebenu a zdobena slonovinou.
Překrásný strop Lotrinského předsálu obsahuje výjevy ze života císařského dvora, z doby konce tureckého obložení v roce 1683. Je zde císař Leopold I. i polský král Jan Sobieski. Dalším motivem je korunovace císaře Rudolfa I. na římskoněmeckého císaře. U východu je alegorie dvou lvů. Jeden je spící – habsburský, lotrinský lev je bdící.
Poslední sál objektu nese jméno podle Štěpána Lotrinského, manžela Marie Terezie. Prostor ovládá 20 portrétů habsbursko-lotrinské šlechty v životní velikosti. Nechybí zde císař František II./I. a jeho synové, Ferdinand a František Karel, Marie Terezie a Štěpán Lotrinský, Josef II., Leopold II. a jeho žena Ludovika d´Este, která mu porodila 16 dětí. Několik obrazů se vyznačuje iluzionistickým efektem – noha a modlitební knížka se otáčí za divákem. Ani zde nechybí krásné vitráže, tentokrát s hrady císařského rodu. Strop místnosti pochází ze zámku Greillenstein.
Ve sklepení zámku je umístěno vězení, místnost s otvorem ve stropě. Dřevěná figura zajatého templáře, císařův žert, měla zabudovaný mechanismus, který představoval řinčení řetězu a naháněl návštěvám hrůzu. Podle legendy zasedal v horní místnosti u kulatého stolu soudní dvůr. Vězni byli na laně zvedáni do horní místnosti tak, aby jejich hlava vylézala jen nad stůl. Když byli uznáni vinnými, spadli dolů do sklepení. Ve skutečnosti zde nikdy žádné vězení nebylo.
Třešničkou na dortu je nádherný panoramatický pohled z Vysoké věže. Za pěkného počasí dohlédne oko přes Vídeňský les až na dominantu Dolního Rakouska horu Schneeberg. Stačí překonat 160 schodů.
Autor: doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Kontakt: kanicka@mendelu.cz
Foto: autorka a archiv Laxenburg
