Gio Ponti – jeden život nestačí (3. část)

Sdílejte článek snadno se svými přáteli.

Gio Ponti, jeden z nejvýznamnějších architektů a designérů je u nás neprávem poněkud opomíjen. Informace z jeho retrospektivní výstavy v Muzeu dekorativních umění v Paříži snad tento nedostatek odstraní.

Ponti se neustále věnuje myšlence bydlení, které by bylo přizpůsobitelné momentálním požadavkům dané rodiny. Na výstavě Eurodomus 3 (1970) věnované bydlení předvede svůj systém bydlení La Casa adatta – adaptovaný dům. Jeho modulový nábytek série Apta optimalizuje prostor na omezené ploše. Dům je vybaven posuvnými příčkami, které oddělují zóny, a lehkým nábytkem. Ten je subtilní a mobilní díky kolečkám a případně i skládací. Zabírá málo místa. Obsahuje sklápěcí stolky, minisekretář, minikancelář pro 2 osoby s pracovními židlemi s otočnými sedáky a další prvky, jejichž mobilita umožňuje rychlou změnu uspořádání i rychlou obměnu dekoru. Svěžest této myšlenky podporují použité jasné barvy. Prvky řady Apta (výrobce Walter Ponti) jsou dostupné v obchodních domech La Rinascente.

Ponti umí svoje myšlenky formulovat i verbálně. Ve svém klíčovém díle Amate l´architettura 57 (milujte architekturu) představuje teorii dokonalého tvaru, kde nelze přidat ani ubrat. Vrchol jeho vyjádření transparentnosti a beztíže v architektuře představuje jedno z jeho posledních děl – katedrála v Tarente (1964–1970).

Ponti – publicista

Kreativita Pontiho v oblasti dekorativních umění a architektury je doprovázena intenzivní publikační činností. Zanechal za sebou výraznou publikační stopu. Redigoval na 1000 článků o architektuře, designu, dekoraci.

V lednu 1928 zakládá s editorem Gianni Mazzochi časopis Domus. V jeho prvním čísle definuje Ponti základní myšlenky o komfortním bydlení, které překračuje pouhý jednoduchý funkcionalismus. Italský dům je spořádaným místem se základními liniemi, shromažďujícím životní radosti.
Domus se rychle stane privilegovaným místem debat o architektuře. Ponti zůstává jeho ředitelem skoro celý život. Chce podpořit estetické povědomí, klade zvláštní důraz na obálky a fotografie. Od začátku dokumentuje všechny umělecké formy a chce stimulovat vytvoření nezávislého kritického pohledu. Je to zrcadlo architektonické aktuálnosti s cennými informacemi o modernistech a racionalistech jako Le Corbusier, Ludwig Mies, Josef Frank nebo Marcel Breuer. Časopis je dokonalý nástroj, který Pontimu dovoluje udržovat privilegované vztahy s profesní elitou.

Mimo to v letech 1930–1963 spolupracuje i s deníkem Il Corriere della Sera a bojuje za modernu velmi osobní rétorikou. V roce 1940 opustí Domus a přiblíží se ženskému časopisu d Ária d´Italia a Bellezza a pro vydavatelství Garzanti založí časopis Lo Stile. Ten je zaměřen na architekturu, umění a nábytek. Má přispět k formaci italského moderního stylu a Ponti ho řídí do roku 1947.

Po roce 1948 nastává dynamické období, prosperita, italská dolce vita. Domus přináší zprávy z cestování po evropské architektuře. Podílí se na něm i starší Pontiho dcera Lisa Licitra. 60. léta se odvíjejí ve smyslu nadšení z tvorby nových tvůrců, mnohdy ještě studentů. Ti se stanou jeho spolutvůrci. Eames nebo Wirkkala fotografují, Sotsass píše články, a William Klein, Bruno Munari nebo Gillo Dorfles navrhují grafiku titulních stránek. Domus se stane nejznámějším mezinárodním titulem zveřejňujícím příspěvky v originálních jazycích s barevnými fotografiemi. Přináší informace o nejžhavějších novinkách z oblasti architektury, jako je např. stavba kontroverzního muzea Centre Georges Pompidou v Paříži.

Dost dobře si nelze představit, že při této aktivitě najde Ponti ještě čas na to, aby působil jako pedagog až do roku 1961 na své Alma mater – Politecnico di Milano.

Jubilejní číslo 500 časopisu Domus je věnováno Pontimu. Ten svoji aktivitu přenechá v roce 1973 výkonnému řediteli, kterým je Cesare Cassati. V nejvyšší funkci sice i nadále zůstává, ale už nepublikuje. Těsně před svým odchodem v roce 1979 označí za svého následovníka Alessandra Mendiniho.

Datum změny ve vedení světového časopisu není náhodné. Právě v roce 1973 slaví Domus 45 let své existence, což si připomene retrospektivní výstavou v Muzeu dekorativních umění v Paříži. Není proto divu, že v roce 2019 byla právě rekonstrukce tohoto muzea vhodnou příležitostí připomenout odborné veřejnosti bohatý a plodný život architekta, designéra, pedagoga a publicisty Gia Pontiho a jeho časopisu Domus, který loni oslavil už úctyhodných 90 let.

V roce 1979 Ponti umírá v Miláně. Jeho četné invence a formální řešení následují humanistický ideál – vytvořit podmínky nutné pro „italskou radost ze života“ a udělat je univerzálními.