Designový nábytek v Miláně 2019

Salone Internazionale del Mobile v Miláně je obrovské téma, které lze uchopit mnoha způsoby a dá se z něho čerpat prakticky donekonečna. V reportáži v DM 5/2019 jsem se zmínila o nejasném, ale nadužívaném pojmu „designový“ nábytek. Nikde jsem neobjevila žádnou uspokojující definici a mám dojem, že je naše prostředí tak trochu „předesignováno“.

Česká firma TON i její mladší rakouská „sestra“ GTV (Gebrüder Thonet Vienna) dávají jasně najevo, že obě staví na stejných základech, vytyčených téměř před 200 lety podnikatelským géniem z Boppardu, Michaelem Thonetem. Zatímco tento nábytek byl v době svého vzniku doslova moderní, aby v období pop designu a minimalismu konce minulého století zaváněl tak trochu staromilsky, v dnešní době, kdy je vše povoleno včetně míchání zdánlivě nesourodých stylů, je ladná křivka ohýbaných bukových tyčí opět velmi aktuální. Myslím ale, že by si těžko někdo dovolil použít pojem „designový nábytek“.

Různé pohyby mezi firmami, jejich fůze a následné dělení není ničím mimořádným. Příkladem může být i firma Walter Knoll a firma Knoll, která vznikla v roce 1936 v USA, když se Knollův syn Hans nasáklý myšlenkami americké moderny rozhodl místo návratu z obchodní cesty založit vlastní firmu, která pak s velkým úspěchem expandovala do Evropy. Měl totiž schopnost odhadnout úspěch produktu na trhu. Spolehl se také na vlastní manželku Florence, která je dodnes považována za jednu z nejlepších bytových architektek počátku 20. století. Pod jejím vlivem získal Hans práva na výrobu produktů dnes legendárního Ludwiga Miese van den Rohe, tehdejšího čerstvého emigranta a další ikony amerického designu Eero Saarinena, který se svými kolegy po válce začal psát světovou historii designu.

Letošní prezentace na Miláně se nesla v duchu oslav 100letého výročí Bauhausu. Právě Knoll má jako držitel práv vyrábět nábytek třetího ředitele Bauhausu plné oprávnění být na této kolosální oslavě jedním z nejvýznamnějších účastníků. Mateřská firma Knoll ale nezanikla. Po válce se o obnovení výroby postaral syn Wilhelma Knolla Dieter. I když obě firmy vyšly z jednoho „hnízda“, na jejich produkci to není nijak patrné. Přesto se obě vyznačují čistotou linií, které můžeme považovat na klasické a nadčasové a nikdy se nesvezly na žádné módní vlně. Jejich produkce je založena na zdánlivé jednoduchosti a tvarové čistotě. Proto mne v Miláně docela překvapily nové stolky Small table (Barber+Orgerby) na „sloních nohách“ Je to ale designový nábytek?

Rozšiřování nabídky

Ve snaze pěstovat si zákazníka rozšiřují četné firmy svoje portfolio. Kdo vyrábí kuchyně, ten má blízko k úložnému nábytku do celého bytu včetně koupelny. Tendence obytných kuchyní stále setrvávají a nic nenasvědčuje tomu, že by se chtěly „natlačit“ zpět do malého prostoru. I když jsou ve velkých městech velmi poptávané malé byty, sloučení kuchyně s jídelní zónou tento prostor opticky zvětšuje. Sjednocení tvarů a barevnosti nábytku vede k individualizaci každého řešení, což je jeden z aktuálních megatrendů.

Do problematiky designu nábytku se stále častěji vrhají firmy, které vyrábí jiný sortiment. Může to být výrobce oděvů (Diesel), v kategorii luxusního zboží zase výrobce automobilů (Bentley, Lamborghini).

To firma Molteni nabízí kuchyně Dada v souvislosti se svým plnosortimentním portfoliem už od nepaměti. Organizátoři letošního Milána jí ale přikázali skrýt všechny kuchyňské atributy, protože by mohla být nekalou konkurencí výstavy v roce, který není věnován kuchyním. Museli před zraky návštěvníků ukrýt varný panel i dřez.

Příkladem nonkonformního řešení je firma Lago. Ta svoji image založila na designu „levitujícího“ nábytku určeného do celého prostoru bytu včetně koupelny. Díky usazení úložných prvků na průhledné dílce působí nábytek dojmem, jako kdyby plul prostorem. Nejsem si ale zcela jistá, jestli takové zdánlivě labilní řešení nebude na spotřebitele působit negativně. Vzhledem k tomu, že tento princip začaly okamžitě kopírovat četné firmy, není zřejmě o jeho příznivce nouze. Firma Lago boří mýty. Jednou předvedla něco jako klecová lůžka, jindy zrušila plné dveře na skříních a nahradila je efektními textilními posuvnými stěnami. Jsou to skutečně neotřelé až revoluční inovace, za kterými stojí jeden ze spolumajitelů rodinného podniku – Daniele Lago. Nevím, co by on řekl na pojem „designový nábytek“. „Bel Disegno“,„Linea Italiana“ jsou tak trochu zprofanované označení špičkového zboží, kterého si Italové užili v 60. letech, až se raději uchýlili ke zcela opačnému řešení známého pod pojmem post­modernismus.

Když už jsme u pojmu postmodernismus, sluší se zmínit, že nás nedávno opustil jeden z jeho významných představitelů. Je to Alessandro Mendini, člen a posléze leader skupiny Alchimia vzniklé v Itálii v roce 1975. Po smrti tvůrců získává jejich dílo na hodnotě, není proto divu, že jsme v Miláně Mendiniho produkty objevili, ať už to byla komoda Calamobio v expozici Zanotta, nebo jeho legendární otvírač lahví, který nabízí Alessi.

Jednou ze zásad postmoderního designu je záměrné nerespektování materiálu a používání imitací. Italská firma Slide předvedla řadu plastových stolů Paoly Navone vyrobenou technologií rotačního tvarování, které vypadají jako z mramoru. Právě v období, kdy se milánské expozice a produkty mramorem doslova „hemží“, znamená toto řešení zajímavou alternativu pro ty, kteří netouží mít během stolování paže na studeném kameni a současně chtějí zůstat „in“.

Paola Navone je také designérkou firmy Gervasoni, jejíž výrobní program se dlouhodobě nese v netradičním pojetí nábytku do obytných prostor v duchu barokních „naducaných“ tvarů, přední plochy úložného prostoru bývají dokončeny netradičně textilií či patinovaným zrcadlem, textilie trojrozměrné, vždy s netradičním dezénem, např. červeným puntíkem na bílém podkladu. Letos se expozice tvářila lehce industriálně díky kovovému sedacímu nábytku a příčce za skleněných prvků u nás známých jako Luxfery.

Každý rok se na salónu objevují firmy, které hrdě připomínají svoje jubilea. Kartell tentokrát slavil 70. výročí vzniku a formou Kartell Windows předvedl průřez své tvorby. Každý Windows obsahoval sestavu nábytku a doplňků Kartell vytvořenou na principu míchání nového a starého se zdůrazněním barevné harmonie. V časové ose nechyběly revoluční momenty jako práce s 3D dýhou nebo bioplast.

Retrospektivou své tvorby se pochlubila i Vitra. Zdůraznila projekt Schell chair manželů Eamesových. Ti v 50tých letech doslova „vyčerpali“ všechny možnosti skořepinové židle natvarované v roce 1948 na lidské tělo. Revoluční počin umožnil novou typologii sedacího nábytku kombinací skořepiny sedáku s různým podnožím. Tento koncept neztratil ani po 70 letech svoji aktuálnost.

Nic zásadního

V podstatě ale milánský salon nepřinesl nic zásadního. Je jasné, že jeden rok na výrazné inovace nestačí. Přesto se našlo pár netradičních exponátů, třeba lůžko firmy Natuzzi Ergo oblých tvarů dokončené dýhou z exotické černobílé dřeviny, které nezapřelo rukopis svého autora (Ross Lovegrove). Klasicky vyčnívala z davu celá dynamická expozice Campeggi, zejména mladistvé sezení OrfeO (Emanuele Magini) a také vzácný exponát – skládací křeslo Kenia Vica Magistrettiho z roku 1995.

Čalouněný nábytek je stále vytvářen pomocí nejrůznějších výpletů, letos i pestrobarevných. (Pohovka MBrace od Sebastiana Herknera, německá firma outdoorového nábytku Dedon.) Firmy často převádějí nové varianty starších projektů, jako je Thonon a jeho židle fl@t od Martina Balendata, s plochým sedákem, který se natvaruje až při montáži. Velmi podobný model Time předvedl ve firmě Alias Alfredo Häberli. Jeho sedák je z překližky. Moroso zase přepracovalo do rohové sestavy atraktivní Josh sofa (Edward van Vliet).

Příklady z Milána jsou nekonečné a některé firmy si zasluhují větší pozornost. Největším zážitkem ale bylo objevení malého kousku Česka – expozici Martina Chabery v rámci výstavy nezávislých autorů Salone satelite. Sympatický mladý muž se rozhodl dobýt svět. Možná by právě on dovedl odpovědět na otázku, zda je i jeho nábytek designový. Tak ať se mu daří.

Autor: doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Kontakt: kanicka@mendelu.cz
Foto: autorka