Slovenčina
Ve druhé polovině měsíce září byl Nadací dřevo pro život vyhlášen v pořadí již 9. ročník ankety Dřevěná stavba roku 2019. Do zveřejnění nejlepších z letos zrealizovaných dětských hřišť, dřevěných domů, konstrukcí, roubenek a srubů či dřevěných interiérů tak zbývají zhruba tři měsíce, což je jedinečná příležitost k tomu, připomenout si uplynulý ročník ankety zajímavým příběhem vítězné (z pohledu odborné poroty) dřevěné konstrukce. Tou jak známo byla dřevěná rozhledna Ester Tower v Jeruzalémě, navržená ve tvaru kvetoucího kaktusu známým českých architektem Prof. Ing. arch. Martinem Rajnišem a vytvořená v rámci mezinárodního česko-izraelského projektu.
Dřevěná rozhledna Ester Tower v Jeruzalémě, která je v tomto ryze kamenném městě v podstatě první dřevostavbou a také jedinou věží, jejíž slavnostní zpřístupnění proběhlo 9. 11. 2017, je umístěna v areálu bývalé nemocnice Hansen House z roku 1887, který byl zhruba před dvěma lety renovován jako sídlo Centra pro mladé umění, design, technologie, architekturu a nová média. Rozhledna s tvarem kaktusu, zvoleným záměrně kvůli jeho „ježaté kráse“, připomínající Prof. Rajnišovi izraelskou povahu, díky své poloze (v blízkosti hradeb Starého Města) nabízí návštěvníkům nádherný výhled na Jeruzalém. Prostor pod ní pak slouží kulturním akcím, přednáškám či workshopům, přičemž věž je možné využít i např. pro tzv. videomapping (směr vizuálního umění, využívající projekci ve volném prostoru na libovolné objekty). Rozhledna byla navržena a postavena pražskou Hutí architektury Martin Rajniš s.r.o. ve spolupráci s projekční a realizační společností TIMBER DESIGN Ing. Zbyňka Šrůtka z České Skalice. Základy projektoval izraelský projektant Prof. Ing. Michal Bar Ilan z univerzity v Haifě a jejich zhotovitelem byla místní stavební společnost Maik Engineers Ltd.
Jak to vlastně všechno začalo…
Česko-izraelský projekt, jehož hlavními iniciátory byli dnes již bývalý ředitel českého centra v tel Avivu Lukáš Přibyl a Francoise Cafri, ředitelka mezinárodních vztahů Magistrátu města Jeruzaléma, je podle konstruktéra Ing. Zbyňka Šrůtka nejen symbolickým vyjádřením tradičně vřelých vztahů obou zemí, ale i největší kulturní akcí od znovuobnovení diplomatických vztahů v roce 1990.
„Na projekt přispěly, u příležitosti 100 let od vzniku Československa a 70 let od vzniku státu Izrael, vlády obou zemí,“ doplňuje Ing. Šrůtek a dodává, že příběh samotné věže byl odstartován počátkem března 2017, kdy vznikla první skica a na první schůzce autorů s L. Přibylem byly diskutovány reálné možnosti, jak docílit otevření vyhlídkové věře v Jeruzalémě na konci června 2017. Tento šibeniční termín podle něj vyžadoval rychlé rozhodování ve všech stupních projektové dokumentace. „V úvodu se musela přetavit základní architektonická představa do funkčního základního konstrukčního provedení, které bylo podloženo statickými výpočty, a současně bylo třeba sledovat časovou a ekonomickou náročnost daného řešení. Během prvních 14 dní byly takto analyzovány 3 výškové varianty věže, z nichž jako nejoptimálnější byla nakonec vyhodnocena varianta s celkovou výškou věže 15,5 metru,“ upřesňuje s tím, že od této chvíle jejím tvůrcům zbývaly na zpracování veškerých konstrukčních detailů a následného vyhotovení podrobné dílenské dokumentace, samotnou výrobu a nakládku, necelé 2 měsíce. Časový tlak proto vyžadoval využívat pro návrh a výrobu jen materiály, které byly v dané chvíli skladově dostupné, a nebo byl výrobce schopen zajistit jejich dodávku ve velmi krátkém termínu. V této fázi bylo podle autorů velmi náročné se technicky vypořádat se všemi konstrukčními detaily při současném vědomí, že materiál na konstrukci věže se již vyrábí nebo je na cestě do výroby a není tak už možné jeho specifikaci modifikovat. Veškeré dílčí prvky (dřevěné, ocelové a membránové) byly při výrobě prefabrikovány tak, aby následně mohly být ve druhé polovině května naloženy do dvou 12 metrů dlouhých přepravních kontejnerů.
„Kvalitní provedení všech komponentů, zhotovených jak na CNC, tak i ručně, byl základní předpoklad pro následnou úspěšnou a rychlou montáž v Izraeli. Bez osobního nadšení a preciznosti všech lidí, kteří se na výrobním a montážním procesu podíleli, by se vytyčené termíny nepodařilo splnit, a proto jim všem patří velký dík,“ konstatuje Ing. Šrůtek s dovětkem, že lodní transport konstrukce do Izraele byl naplánován na dobu 3 týdnů.
…a proč se to nakonec zpozdilo?
Ačkoliv původní přepravní osu, vedoucí přes slovinský přístav v Koperu, dopravce na poslední chvíli změnil přes přístav v Hamburku, přesto se i touto delší trasou podařilo kontejnery dopravit do izraelského přístavu včas. Od této chvíle se však zamýšlený harmonogram prací začal prodlužovat, a to kvůli dvěma aspektům. „Celní správa v Izraeli, která se zřejmě dosud s dřevem coby stavebním materiálem nesetkala, nám dělala problémy a uvolnila kontejnery z přístavu až po dvou měsících. Současně také došlo na izraelské straně k prodlení při získávání nezbytných povolení. Montážní práce tak byly zahájeny až v polovině října. Podílelo se na nich 5 lidí, kteří celou konstrukci smontovali za 19 pracovních dnů,“ pochlubil se konstruktér a dodává, že současně s montážními aktivitami na stavbě byly zahájeny i práce na základech věže. Ty byly navrženy a zhotoveny ve spolupráci s výše již zmíněnými stavebními odborníky z Izraele a tvoří je železobetonová deska, kterou podpírá čtveřice vrtaných pilot o průměru 350 mm a délce 7 m, v převážně skalnatém podloží.
V souvislosti s montáží je třeba dodat, že na staveništi byly značně omezené možnosti pro využití jeřábové techniky. Tento fakt velmi výrazně ovlivnil nejen výsledný návrh věže, ale určil i směr technologického postupu vlastní montáže. Jeřábová technika mohla stát jen na veřejném prostranství a tudíž se první fáze montáže odehrávala nikoliv v místě samotných základů, ale ve vymezeném prostoru zahrady Hansen House, situovaném co nejblíže k mobilnímu jeřábu.
Konstrukční řešení a průběh vlastní montáže
Z konstrukčního hlediska je možné vyhlídkovou věž rozdělit do dvou vzájemně spolupůsobících statických systémů. Prvním z nich je hlavní nosné jádro, které tvoří 4 hlavní nosné dřevěné sloupy o průřezu 280×280 mm, usazené do čtverce v osové vzdálenosti 2,3 m. Výška nosného jádra odpovídá maximální možné délce celistvého prefabrikovaného kusu v kontejneru, tj. 12 m. Součástí základní kostry stavby jsou kromě dřevěných konstrukčních prvků (sloupy, vodorovné převázky a šikmo vedené vodorovné ztužující pásky ve čtyřech výškových úrovních) také ocelová systémová táhla Macalloy, kotvená do ocelových kotevních prvků, jež byly osazeny na sloupy v rámci prefabrikace již ve výrobě. Všechny tyto prefabrikované prvky byly vzájemně smontovány na zemi ve vodorovné poloze (v případě hlavních nosných sloupů), a to společně s točitým vřetenovým schodištěm, procházejícím vnitřkem tohoto dřevěného nosného kvádru.
„Celá takto vystrojená základní kostra pak byla z vodorovné polohy pomocí 200tunového mobilního jeřábu, stojícího na veřejné komunikaci, vyzvednuta do svislé polohy a přemístěna na základovou desku, kde byla usazena na 4 hlavní kotevní body. To byla současně i poslední operace, kterou jsme pomocí mobilních jeřábů mohli na věži realizovat. V dalších fázích montáže jsme si kvůli omezenému vjezdu do zahrady a nedostatku zpevněných ploch museli vystačit s dvěma montážními plošinami,“ doplnil konstruktér.
Na základní kostru navazuje druhý statický systém, jenž tvoří vnější tvar samotné věže, tj. tvar kaktusu. Tento systém kromě architektonického výrazu slouží také jako ochrana vnitřního hlavního nosného jádra před povětrnostními vlivy. To znamená, že veškeré prvky v tomto systému jsou konstrukčně navrženy tak, aby co nejdéle vzdorovaly povětrnostním vlivům a v případě jejich nutné výměny bylo možné každý dřevěný prvek nezávisle vyjmout a nahradit novým. Tvar kaktusu je tvořen osmibokým hranolem, po jehož celé výšce je v ose každé hrany umístěn ocelový žárově zinkovaný obdélníkový jäkl. Tento ocelový profil je v patě věže ukotven do železobetonové základové desky a v jednotlivých patrech v každé z osmi linií propojen s dřevěnými ostny, jež jsou kloubově ukotveny k základní kostře věže a vzájemně kolem dokola staženy dřevěnými obručemi, stabilizovanými ke kostře ocelovými táhly. Do jednotlivých pater jsou mezi dřevěné obruče a jäkly vloženy lichoběžníkové prefabrikované dřevěné fasádní žaluzie, zajišťující svým technickým řešením ochranu věže před povětrností. V úrovni vyhlídkové plošiny (tj. 12 m nad zemí) je realizována dřevěná podlaha, která je vynášena oběma výše uvedenými systémy. Nad její úrovní je fasádní konstrukce ukončena kopulí s centrálním ocelovým prstencem, ke kterému se sbíhá všech 8 ocelových jäklů.
„Prstenec vynáší vřetenové zavěšené schodiště a současně tudy proudí srážková voda z kruhové střešní konstrukce, která půdorysně zastřešuje vyhlídkovou věž a svou geometrií tvoří trychtýř. Srážková voda je pak ze střední části přes sběrný kotlík následně odvedena svody na fasádu do čtyř chrličů, integrovaných do ostnů,“ vysvětluje Ing. Šrůtek s tím, že samotná konstrukce střechy je navržena opět v kombinaci ocelové žárově zinkované nosné kostry a speciální membrány z ETFE fólie, s níž mají tvůrci Ester výborné zkušenosti ze svého v roce 2016 realizovaného projektu vzducholodi Gulliver v pražské galerii moderního umění DOX. Díky těmto zkušenostem mohli autoři i v případě věže Ester zajistit její komplexní dodávku, tedy vše od návrhu, přes projekt a výrobu až po montáž. A to včetně montáže střešní konstrukce, která kromě praktického významu tvoří výrazný architektonický prvek.
„Představuje květ kaktusu, jenž je podpořen otevíravými okny se speciálním ručním teleskopickým systémem, která jsou umístěna v kopuli. Díky nim má návštěvník možnost zažít výhled jak z uzavřeného, tak i z otevřeného kaktusu,“ říká na adresu úspěšně zvládnutého projektu Ing. Šrůtek, kterého společně s celým sehraným realizačním týmem těší především to, že značka Made in Czech důstojně reprezentuje naši republiku ve světě i v oblasti dřevěného stavitelství.
Autor: Ing. František Novák z podkladů Ing. Zbyňka Šrůtka
Kontakt: novak.sd@tiscali.cz
Foto: archiv Ing. Zbyňka Šrůtka
