Slovenčina
V rámci stého výročí vzniku Československa a státních drah projížděl od 28. června do 3. září 2018 na českých a slovenských tratích vlak s vagóny, které vozily československé prezidenty. Akce je zařazena do projektu Národního technického muzea „Made in Czechoslovakia aneb průmysl, který dobyl svět“. Soupravu v Česku vedla parní lokomotiva řady 464.202 „Rosnička“, vyrobená v Závodech V. I. Lenina v roce 1956 a na Slovensku parní lokomotiva řady 486.0 „Zelený Anton“. První veřejná prezentace „Prezidentského vlaku 2018“proběhla od 29. června do 2. července 2018 na brněnském Výstavišti.
Tři z vagonů vlaku byly salonní vozy, které užívali českoslovenští a po rozdělení státu čeští prezidenti. Každý z těchto tří dokonale zachovalých či revitalizovaných vagonů představoval v době svého vzniku absolutní špičku a to včetně vnitřního vybavení, které nás zajímalo. Do obou starších vagonů nebylo však dovoleno vstupovat. Interiery bylo možno prohlížet a fotografovat z přistavené rampy okny. Naštěstí pánové hlídající uvnitř byli dobře informovaní a komunikativní.
Nejstarší vagón, Aza 1-0086, zhotovily, včetně interiérů, na objednávku Františka Ferdinanda d´Este, v roce 1909 Ringhofferovy závody v Praze na Smíchově. Následník trůnu vůz využíval k oficiálním i soukromým cestám, měl jej vézt i do Sarajeva, ale v Chlumu u Třeboně se vagonu zadřelo ložisko a arcivévoda dál cestoval vagónem 1. třídy. Po vzniku republiky vůz připadl Československu a často v něm jezdil prezident T. G. Masaryk. Zajímalo nás provedení lehací plochy postele patřící původně manželce rakouského arcivévody, vévodkyni Žofii z Hohenbergu a následně užívané T.G.M. Obsluha vlaku sdělila, že nosnou část tvoří tehdejší horká nábytkářská novinka, kovový rám s pružným drátěným výpletem (drátěnka) a tvarovací část třídílná matrace plněná koňskými žíněmi. Také jsme se dozvěděli, že T.G.M. k cestám po republice používal ještě jeden, pro práci praktičtěji vybavený vagón, méně honosný, s větším stolem pro porady, ale ten se do dnešních dnů nedochoval.
K 80. narozeninám T.G.M. v roce 1930 byl (opět v Ringhofferových závodech) postaven salonní vůz s inventárním označením Aaz 1-0060, brzy změněným na Aza 1-0080, pozoruhodný mnoha technickými vymoženostmi i z výtvarného hlediska. Pražský architekt Albert Jonáš byl výrobcem přizván a společně řešili půdorysné rozvržení vozu a architekturu jednotlivých oddílů. Vůz je koncipován jako průchozí postranní chodbou, přerušenou velkým salonem zabírajícím celou šířku vozové skříně. Salon, velmi elegantně řešený – stěny jsou obloženy australskou třešní, římsy, řezby a nábytek – leštěná pařená hruška, příhrady příborníku jsou potažené temně hnědočervenou jelení usní, rozděluje vůz na pánskou a dámskou část. Pánská se skládá z ložnice a toalety prezidenta a tří oddílů pro doprovod – lékaře, tajemníka, komorníka a kuchaře. Lehací plocha postele má tuhý podklad a jednodílnou matraci. Asi pružný podklad prezidentu – osvoboditeli nevyhovoval. Dámskou část užívanou Dr. Alicí Masarykovou, dcerou T.G.M., tvoří ložnice, toaleta, oddíl doprovodu a prostor pro zavazadla. Celý příběh vozu „Masaryk“ viz ZDE.
V kompletně rekonstruovaném rychlíkovém voze III. třídy Ca 4-5086 zvaném „pancéřák“ a vyrobeném roku 1931 v Ringhofferově továrně v Praze na Smíchově, byla instalována expozice věnovaná jízdám československých prezidentů vlakem a to nejen po Československé republice, ale i po Evropě.
Posledním salonním vozem byl Aza 51 54 89-80 061-2 (51 54 89-80 001-8), zhotovený včetně „bruselského“ interiéru v roce 1968 v tehdejší Německé demokratické republice (NDR) v VEB Waggonbau Bautzen. Vůz přezdívaný „Svoboda“ podle prezidenta Ludvíka Svobody si návštěvníci mohli prohlédnout i zevnitř. Na své první cestě hostil vagon Alexandra Dubčeka, hlavní osobnost pražského jara 1968. Vezl jej na nechvalně proslulé setkání s Leonidem Břežněvem do Čiernej nad Tisou. Tam se 29. července 1968 setkali v železničním vagonu a v místním Kulturním domě železničářů, aby vyjednávali o budoucnosti Československa.
Autor: Ing. Helena Prokopová
Cech čalouníků a dekoratérů
Kontakt: cech_cal@volny.cz
Foto: autorka a archiv Českých drah
