Slovenčina
Vídeňská Albertina, jedna z nejvýznamnějších sbírek umění na světě, sídlí v paláci, který získala od svých rodičů nejmilejší dcera císařovny Marie Terezie – Marie Christina se svým mužem Albertem von Sachsen-Teschen. Součástí prohlídky rozsáhlé sbírky umění jsou i slavnostní komnaty představitelů nejvyšší habsburské společnosti. Poslední část seriálu se věnuje druhé části komnat, mezi nimiž jsou skutečné klenoty buržoazního bydlení – zlatý kabinet nebo sál múz.
Psací kabinet arciknížete Karla
V tomto kabinetu arcikníže Karel, adoptovaný syn nejmilejší dcery císařovny Marie Terezie – Marie Christiny a jejího muže Alberta von Sachsen-Teschen, vyřizoval korespondenci a pracoval. Také zde nechyběla ta největší nádhera. Knížecí kabinet po úpravách Karla z let 1822–1825 ozdobil vzácný dekor a exkluzivní materiály včetně hedvábného potahu v lyonské modré. Albert látky ještě draze platil v Lyonu, Karel už mohl nakupovat jejich kopie u vídeňského tkalce Christiana Georga Hornbostela. Dezén potahů stěn i parket je inspirován antikou s oblíbeným motivem palmety. Stěny zdobí portréty Marie Terezie a jejího muže císaře Františka I. Lotrinského (Jean Etienne Liotard).
Podlaha je dílem manufaktury Josefa Danhausera. Ten navrhl i sekretáře s četnými tajnými schránkami a dva němé sluhy. Ty umožnily knížeti obejít se bez unavující soustavné přítomnosti četného služebnictva. Stolek s porcelánovou deskou ve stylu Ludvíka XVI. je darem Marie Antoinetty její sestře Marie Christine. Pochází z královské manufaktury v Sèvres, která zásobovala královský trůn uměleckými objekty nesmírné kvality. Ludvík XVI. a Marie Antoinette je používali jako exkluzivní dary a jako projev velkorysosti a demonstrace jejich moci. Stolek na centrální noze měl až do roku 1789 největší plochu pomalování, jaká kdy byla v Sèvres vyrobena.
Zlatý kabinet
Nejcennější místností Habsburského sídla je zlatý kabinet. Všechny jeho stěny i strop jsou pozlaceny dvěma vrstvami třpytivého plátkového zlata. Dokonalé řemeslo odvedli umělci, kteří do Vídně spolu s knížetem utekli před revolucí z Bruselu. V kabinetu použili v Rakousku neznámou techniku, kdy se 23 karátové zlato míchá s půlkarátovým stříbrem a půlkarátovou mědí. To mu dává speciální rudý lesklý tón, který se projeví ještě intenzivněji na slunci. Tento efekt byl označen jako Albertinské zlato a je dodnes používán. Další dekoraci prostoru zajišťují alegorické obrazy Andrea Cornelia Lense z bruselského zámku Laeken, byly osazeny do prostoru až v roce 1804. Zlatý kabinet obývala Marie Christine a po její smrti v roce 1798 její manžel Albert. Další obyvatel kabinetu, adoptivní syn Marie a Alberta, arcikníže Karel, nechal položit „jen“ nové parkety z růžového dřeva.
Sál múz
Ceremoniálním centrem slavnostních komnat byl 19 m dlouhý a 9 m vysoký sál múz. Navrhl ho v roce 1822 Josef Kornhäuser v duchu Gesamtkunstwerku. Prostor člení mělké pilastry, které jsou v kontrastu se sochami z pískovce s úpravou imitující mramor. Představují Apolona a jeho devět múz v životní velikosti a patří k nejkrásnějším souborům klasicistních soch v Evropě. Jejich autor Joseph Klieber se nechal inspirovat dílem sochaře Antonia Canovy.
Ke sváteční atmosféře světlého prostoru pastelových barev přispívá také vzácné mramorové táflování stěn a pilastrů, zlacený dekor dveří a dalších prvků, především pěti nádherných křišťálových lustrů. Centrální, osmiramenný dvojúrovňový lustr zhotovený v české manufaktuře patří svojí šířkou přes 3 metry k největším své doby. Z bezpečnostních důvodů byl během 1. světové války ukryt a na své místo se vrátil až v roce 1972. Dokonalé osvětlení vhodné pro večerní aktivity jako plesy a slavnostní večeře zajistí další svíčky osazené na rampě pod stropem.
Rokokový pokoj
Rokokový pokoj je jediným dokladem 2. rokoka. Nechal ho zřídit Albrecht v roce 1875 místo původního zařízení z období biedermeieru. Geometrické tvary ustoupily rokokovým sloupům a křivkám táflování, plastická řezba nábytku a dřevěný lustr neorokoka připomínají velkou moc a velikost Habsburků pod vládou velké císařovny Marie Terezie. Místnost je vybavena rokokovou garniturou s bílo-zlatou kostrou se žlutou potahovou látkou korespondující se stěnami. Stolový nábytek zastupuje oválný stůl a konzola. Celek dotvářejí zlacené detaily stropu, táflování a zlacený lustr.
Sám Albrecht je představen na velkém plátně během svého posledního vojenského cvičení. Nejvyšší velitel armády prožil větší část svého života na vojenských taženích. Jako vojenský inspektor najezdil kolem 20.000 km ročně.
Wedgwoodův kabinet
Zvláštnost tohoto kabinetu je táflování panely ozdobenými fantastickým a naturalistickým pojetím motivů čtyř elementů: voda, vzduch, oheň a země.
Další speciální dekoraci tvoří vzácné porcelánové medailony osazené do táflování znázorňující mytologické scény. Pocházejí z anglické manufaktury Joshiaha Wedgwooda v Anglii. Původně zdobily „Temple du Soleil“ – chrám slunce v parku knížete Alberta v bruselském zámečku Laeken.
Španělský apartmán
Apartmán je jediné sídlo španělských vládců mimo jejich území. Nechal ho vybudovat arcikníže Fridrich pro ovdovělou španělskou královnu Marii Christine, jeho sestru. Žila zde v letech 1895–1918 se svým synem, králem Alfonzem XIII. Z původních 12 místností se po bombovém útoku zachovaly jen dvě. Momentálně jsou využity k prezentaci nejslavnějších grafických děl Albertiny v čele se zajícem Albrechta Dürera.
Vzhledem k astronomické hodnotě sbírek jsou některé pochopitelně předváděny ve formě faksimilií. Vzácné originály sbírky čítající přes milion exemplářů jsou uloženy v klimatizovaném zakladačovém skladu, který je řízen počítačem tak, aby zajistil co nejrychlejší přístup k originálům, ale především zachoval optimální podmínky vlhkosti a teploty a ochránil sbírku světového významu před ničícími účinky světla a bakterií. Jen tak lze zachovat tyto poklady pro další generace společně se slavnostními komnatami Habsburků, které slouží jako němí svědkové historie nábytku nejvyšších společenských vrstev.
Zdroje: tiskové materiály Albertina
Autor: doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Kontakt: kanicka@mendelu.cz
Foto: autorka
