Slovenčina
Název článku „Jaké jsou cesty ke zvýšení spotřeby dříví v ČR“ v Dřevařském magazínu 9/2017 sděluje, že si LČR s.p. nechaly ve Výzkumném a vývojovém ústavu dřevařském Praha s.p. zpracovat studii o dřevozpracujícím průmyslu ve střední Evropě, jejíž součástí jsou návrhy opatření ke zvýšení spotřeby surového dříví a jeho zpracování v ČR. Informace o obsahu studie je stručná, neboť rok trvající studie nemohla být laciná a její obsah je určen zadavateli studie a nikoliv veřejnosti.
Pokud LČR zadaly vypracovat návrhy opatření na zvýšení spotřeby dříví v ČR, naznačuje to, že potřebují zvýšit odbyt dříví. V tuto chvíli to tak je, protože následkem kalamitních těžeb je nabídka dříví na našem i evropském trhu vyšší než poptávka, ale v době zadání studie bylo pro tuzemské zpracovatele velmi obtížné „se dostat“ ke dříví z tuzemských těžeb, a toto zadání příliš nekorespondovalo s realitou.
Historické a věcné souvislosti
Dřevo, kámen a kosti byly první materiály využívané lidmi, a protože je dřevo všestranně použitelné, stalo se nejvíce využívanou surovinou na světě, s nynější spotřebou asi 1 kg na obyvatele planety a den. Následkem tohoto lesů ubývalo, a proto vzniklo lesnictví – disciplína pokrývající trvale udržitelnou produkci dříví a poptávku po něm. Tento proces byl úspěšný i proto, že část spotřeby dříví byla nahrazena fosilními palivy. U nás platily od let 1754–1756 Lesní řády Marie Terezie nařizující používat rašelinu místo palivového dříví, zakazující použít stavební a užitkové dříví jako palivo a povolující pro pálení dřevěného uhlí jen polomové dříví. Vývoz dříví byl zakázán, s možností výjimečného povolení, pokud nebyla doprava dříví do vnitrozemí monarchie technicky řešitelná. Na Moravě měla pro zachování lesů zásadní význam železniční trať Severní dráha císaře Ferdinanda z roku 1847, vedoucí z Ostravy přes Brno do Vídně, která umožnila nahradit palivové dříví uhlím.
Zásada nevyvážet dříví se udržela po 2. světové válce, kdy byly exporty realizovány pouze formou „svahovek“, což byly těžby na svazích odvrácených od vnitrozemí, komunikačně přístupných jen z území sousedního státu. Později se z důvodu chybějících zpracovatelských kapacit vyváželo obtížně odbytelné tenké listnaté dříví a výběr z jehličnatého paliva. Pro Ministerstvo lesního a vodního hospodářství byl v období řízené ekonomiky vývoz dříví způsobem získání devíz na nákup lesní techniky, ale ani tak nedosahoval do počátku 60. let roční export 300 tis. m3, což nebylo ani 3 % z dodávek. Poté podíl exportu rostl do roku 1980, kdy dosáhl 16,4 %. Takový podíl exportu suroviny byl považován za společensky nežádoucí a současně s budováním dřevozpracujících kapacit byl omezován. V roce 1990 činil 3,2 % z dodávek, což bylo reformními lesníky označeno za výprodej suroviny do zahraničí a v rámci transformace bylo požadováno jeho snížení. V roce 1995 byl podíl exportů stejný jako v roce 1980 (v roce 1980 16,4 %, v roce 1995 16,1 %), v roce 2010 dosáhl 32,1 % a v roce 2014 44,8 % z dodávek! Od roku 2009 je ČR na čtvrtém místě exportérů jehličnaté kulatiny na světě: první Ruská federace, druhý Nový Zéland, třetí USA a čtvrtá ČR.
Počet obyvatel planety stále roste, lze tedy předpokládat růst spotřeby dříví nejméně v rozsahu přírustku počtu obyvatel krát 1 kg dřeva denně, ale produkce dříví klesá v důsledku úbytku lesů ve prospěch zastavěné plochy (zastavěno, zabetonováno a pokryto asfaltem je cca 10 % souše) a omezování lesnického hospodaření (bezzásahové zóny, omezení pěstování introdukovaných dřevin, vyjímání lesů z produkce). V letech bez kalamitních těžeb je dříví nedostatek, který se prohlubuje. Proto řada zemí vnímá dříví jako strategickou surovinu a jeho vývoz omezuje (USA, Ruská federace, Ukrajina) nebo dříví nakupuje, přestože má vlastní produkci (Finsko, Švédsko, Německo, Rakousko). Vymýšlení cest ke zvýšení spotřeby dříví, když jej je nedostatek, je neobvyklé, a logičtější by bylo hledání cest zvýšení jeho produkce.
V letech 1970–2050 se předpokládá celkový nárůst planetární populace o 138,8 %. Světovou spotřebu dříví v roce 2050 lze odhadnout na 2,5 násobek spotřeby dříví v roce 1970, ale reálná potřeba bude vyšší, protože nárůst obyvatel proběhne především v zemích, kde je dříví jediným dostupným zdrojem energie. Graf 1 pochází z doby před hromadnou migrací z Afriky do Evropy, což znamená, že předpokládaný nárůst evropské populace o 0,8 % bude překonán.
Vyvezené dříví chybí v ČR
V období řízené ekonomiky byl import dříví ve stovkách až tisících m3 a většina dovozů se realizovala jen pro výrobu exportních souběhů. Objem dovozů dříví se skokově zvýšil po roce 1994 jako sebezáchovná reakce vnitřního trhu na export dříví z ČR. Převážně se totiž jedná o zpětný dovoz stejných sortimentů, jaké jsou vyváženy.
Historicky se exportovalo především tenké listnaté dříví na které nebyly v ČR dostatečné zpracovatelské kapacity. Od roku 2002 se podíl exportu jehličnatého dříví vyrovnal s podílem exportu listnatého dříví, po roku 2006 se exportuje větší podíl jehličnatého dříví než listnatého, a v roce 2016 přesáhl podíl exportu jehličnatého dříví celkový podíl exportu dříví na dodávkách. Export dříví tak neplní funkci lesnické politiky a je čistě ekonomickou aktivitou poškozující tuzemské zpracovatele dříví.
Jehličnaté kulatiny a vlákniny jsou strategickou skupinou sortimentů, a proto je přinejmenším podivné, že objem jejich vývozu stále roste. V roce 2016 bylo dodáno celkem 14,374 mil. m3 jehličnatých kulatin a vláknin, z toho bylo vyvezeno 5,079 mil. m3 (35,3 %), a z vyvezeného množství muselo být dovezeno zpět 1,5 mil. m3 (29,5 %).
U exportu a importu listnatých kulatin a vláknin je situace ještě záhadnější. Do roku 2006 převládal export nad importem, ale po roce 2007 je import podstatně vyšší než export. V roce 2016 bylo dovezeno 295 tis. m3 listnatých kulatin a vláknin při exportu 147 tis. m3, což znamená, že bylo dovezeno dvakrát větší množství, než bylo vyvezeno. Z exportovaných sortimentů se tak staly sortimenty dovozové!
V předchozím systému bylo při rozsáhlých kalamitách možné omezit či zastavit úmyslné těžby na nepostižených územních jednotkách Státních lesů a roční těžbu naplnit nahodilou těžbou na územích postižených. Přesuny kapacit, nákladů a tržeb byly vnitropodnikové. V neoliberálním systému je proti administrativnímu omezení těžeb na nepostižených územích odpor, což ve svých důsledcích vede k překračování přípustných ročních těžeb. V souvislosti s tím stojí za pozornost vývoj těžeb podle druhů. Historicky převládaly hmyzí kalamity časově posunuté po kalamitách větrem či sněhem. Logika tohoto jevu byla v tom, že technologie zpracování kalamitních těžeb byly pomalé, v důsledku čehož se v nezpracovaném dříví přemnožili hmyzí škůdci a následné hmyzí kalamitě padlo za oběť více dříví než předchozí kalamitě abiotické. Harvestorové technologie výrazně zkrátily zpracování kalamitních těžeb, nové chemické prostředky ochrany lesa a jejich aplikační technika i soudobá logistika vedly k tomu, že po roce 1987 přestaly hmyzí kalamity prakticky existovat a znovu se objevily po roce 1993 a výrazně vzrostly po roku 2003.
Opětovné objevení hmyzích kalamit je vysvětlováno jako důsledek globálních změn klimatu, což je jen část pravdy. Před transformací lesního hospodářství bylo běžné, že objevený kůrovcový strom byl do tří dnů pokácen, odkorněn, kůra a klest spáleny a plocha po těžbě posypána Dynocidem. Při nynějším unikátním systému, ve kterém nesmí mít LČR vlastní těžební kapacity, se to nemusí stihnout za tři měsíce. Rychlé zpracování kůrovcových stromů není v zájmu firem, které se provedením těžebních prací stávají majiteli dříví. Permanentní zpracovávání kalamit jim umožňuje získat více dříví a za nižší cenu (v případě přetlaku dříví na trhu, jako v letošním roce, dokonce za cenu zápornou!!). Bylo by tedy s podivem, kdyby přemýšlivý český národ nepřišel s nápadem kůrovce pěstovat, když je to tak výhodné. Diskuse na téma, zda bylo rozumné zbavit LČR vlastních kapacit, je ale nadále tabu.
Místo závěru
Článek nemá závěr, protože zamyšlení nad jeho obsahem vyvolává více otázek, než dává odpovědí! Lze nějak omezit vývoz dříví, když dosavadní dlouhodobá politika centrální banky znehodnocování tuzemské měny stimulovala vývoz čehokoliv? Proč LČR otevírají otázku zvyšování spotřeby dříví, když v rámci státní regulace odsouvají těžby, aby zbylo alespoň něco do budoucna? Proč budovat další kapacity na zpracování dříví, když si budou muset dovézt dříví ze zahraničí, kam bude před tím exportováno? Vyřeší něco zahraniční investoři, když už nyní vyvádějí z ČR přes 600 mld. Kč ročně dividend? K čemu je burza, když současní vlastníci dříví nemají důvod přes ni dříví prodávat? Jak bude pokračovat střet dotovaného dříví pro pálení s nedotovaným dřívím užitkovým? Připustíme konečně myšlenku, že oddělení správy státních lesů od vykonávání prací v nich má katastrofální důsledky? Nebylo by logické, aby si se „svým“ dřívím obchodovaly LČR? Spočívají úvahy o potřebě zvýšit spotřebu dříví na reálném základě nebo jsou to jen „tanečky“ mající zdůvodnit financování obskurních nadací a platforem zaměřených na propagaci dříví? To posuďte sami.
Autor: Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.
Kontakt: simanov@email.cz
Grafy: autor
