Slovenčina
PhDr. Daniela Karasová, CSc. (*14. 11. 1944 – †13. 5. 2017) ještě začátkem května přednášela v pražské Trmalově vile o Janu Kotěrovi a jeho díle. Za necelé dva týdny poté, přes svou vitalitu a vůli překonávat nemožné, podlehla dlouhé těžké nemoci ve věku nedožitých třiasedmdesáti let.
Daniela Karasová (Dan.Ka.), teoretička a historička umění, je starší generaci nábytkářů a architektů známa především činností v Ústavu bytové a oděvní kultury (Úbok), od roku 1990 pak odborníkům i širší veřejnosti zejména působením v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu (UPM) ve funkci kurátorky sbírky nábytku 19. – 21. století.
Neméně důležitá byla pedagogická, přednášková, publicistická a výstavní činnost Daniely Karasové. Mimo to rozvíjela svůj výtvarný, hudební a jazykový talent a tak po sobě zůstavila nejen dílo zaměřené na nábytek a produktový či autorský design ve vztahu k interiéru a architektuře. Její přátelé, kolegové, obdivovatelé a příznivci nemohou zapomenout na její kresby krajin z cest odborných i turistických. Mimo jiné, spolu s manželem, podnikali jízdy automobilových veteránů, či se zúčastňovali soutěží. Jakoby jméno bylo údělem, své svobodné Slavíčková vtělila do kolorovaných kreseb ptáků, své Karasová do ryb. Pro vernisáže výstav výtvarného a užitého umění a designu, jejichž byla iniciátorkou, si vždy vytvořila tématu odpovídající kostým, případně svůj projev doprovodila hrou na flétnu, dudy či ukulele. Její láskou bylo lyžování a další sporty. Spolu s manželem Pavlem slezla řadu tatranských vrcholů a zdolala několik skialpinistickým stylem ve Švýcarsku. Společně se také věnovali výuce lyžování během dětských zimních táborů v rámci YMCA.
Všechny rozmanité a různorodé aktivity rozšiřovaly Daniele Karasové vědomí souvislostí včetně sociálních či sociologických aspektů ve vztahu k odbornému zaměření. Více než deset let přednášela v angličtině americkým studentům na CIEE (Council International Education Exchange) při UK, na mezinárodních konferencích apod. Na vysoké škole chemicko-technologické vyučovala na katedře restaurování. V době svého působení v Úbok vydala řadu teoretických prací pro nejrůznější zadavatele (MP, GŘ nábytkářského průmyslu, pro VVÚN apod.). Na několika jsme se spolupodílely, stejně jako na tvorbě skripta pro PFUK či pro Komenium. Její soubornou bibliografii naleznete v publikaci Ladislava Zikmunda-Lendera, Design/nábytek/interiéry, Praha 2014 a další informace např. v jeho současném článku pro Bulletin Uměleckohistorické společnosti.
Za nezbytné považuji upozornit na základní oborové práce Daniely Karasové, jež chápu i jako její poselství čtenářům Dřevařského magazínu. Připravila nové vydání prvních tří dílů dějin nábytkového umění a doplnila o čtvrtý díl, v němž se věnovala designu nábytku ve 20. století, Praha 2001. Je spoluautorkou výpravné publikace Josef Gočár i nedávno vydané kolektivní monografie Design v Českých zemích 1900 – 2000. Pro výstavní prostory pražského Gočárova domu U Černé Matky Boží připravila expozici kubistického nábytku a dalších předmětů, jež se těší obdivu domácích i zahraničních návštěvníků. Velké úsilí spolu s architektem Karlem Lapkou věnovala vytvoření studijního depozitáře UPM v Kamenici nad Lipou, jak dokládá publikace Geneze designu nábytku (ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze). Nad videa, prostorové simulace a virtuální realitu je nejen pro budoucí designéry nenahraditelná přímá zkušenost s exponátem. Doufejme, že pokračovatelé díla Daniely Karasové budou mít dostatek sil a prostředků tento studijní depozitář rozšířit a doplnit. A tak končím s povzdechem, kam se poděli mecenáši a zakladatelé typu rytíře Lanny, pakliže se státu prostředků nedostává…
Autor: Ivana Čapková
