Slovenčina
Je všeobecně známo, že za posledních 20 – 30 let se svět, díky moderním technologiím, podstatně změnil. Například internet přinesl spoustu informací a možností, o kterých se nám dříve ani nesnilo. Bohužel ne všechny změny jsou jen pozitivní. Zažité pravdy přestávají platit. Známé „zlaté české ručičky“ jsou toho příkladem.
Sehnat v dnešní době kvalitní řemeslníky je věc velmi náročná, někdy i zhola nemožná. Mnoho kdysi běžných řemesel získalo spíše okrajový význam.
Společně s vyučenými řemeslníky rapidně klesá i počet učitelů odborného výcviku. Dříve běžná praxe – vyučení – maturita – pedagogické vzdělání na vysoké škole – je nyní jev spíše výjimečný.
PROČ? Minimální finanční a společenské ohodnocení.
Pedagogické sbory obecně stárnou a během několika let může nastat katastrofický nedostatek učitelů odborných předmětů na technicky zaměřených středních školách a učitelů odborného výcviku na SOU. Sbory by se měly plynule obměňovat, ale to se neděje a pravděpodobně dít již nebude.
Personální zabezpečení je plně v kompetenci ředitelů středních škol. A ti jen těžko mohou konkurovat platovým nabídkám firem.
Dalším problémem je, že ředitelé vlastně ani nemají z čeho vybírat. Dříve na řemesla chodili i žáci s vyznamenáním. Někteří nezůstali jen u výučního listu, udělali si maturitu, popř. i vysokou školu. Vyrostli z nich odborníci, kteří rozumí svému oboru, jsou z nich majitelé firem. Nebo někteří z nich právě zůstali ve školství a své znalosti předávají dál.
Současné složení učňovské mládeže dokazuje, že prestiž našich řemeslníků klesá. Na řemesla se hlásí především děti se špatnými školními výsledky, propadající, s výchovnými problémy. Učňovské školy pak čeká, místo vzdělávání odborníků, nelehký úkol – vzdělat nevzdělatelné. A vybrat z nich potencionální a kvalitní pedagogy je téměř nemožné.
20 let víme, že klesá zájem o řemesla. Preferujeme vzdělanost. Kdo nemá minimálně maturitu, jakoby nebyl. Vysokou školu studují jedinci, kteří na akademické vzdělání nemají schopnosti. Školy chrlí manažerské „odborníky“ bez možnosti uplatnění na trhu práce.
20 let zapomínáme, že i řemeslné obory patří ke vzdělanosti. Uměle potlačujeme prestiž mistrů svého řemesla. Místo podpory učňovského školství, nakupujeme levné pracovní síly ze zahraničí.
S nedostatkem žáků narůstá i nedostatek odborných učitelů. Když nebudou učitelé, nebudou žáci. Když nebudou žáci, nebudou řemeslníci.
O zlatých českých ručičkách se budoucí generace dozví jen v dějepise.
Toto skutečně chceme?
Ing. Josef Hypr
ředitel SŠSŘ Brno – Bosonohy
