Slovenčina
Požadavky nadnárodní společnosti IKEA využívat od roku 2020 pouze dřevo certifikované systémem FSC jsou pro české dodavatele diskriminační. Ministerstvem zemědělství ČR (MZe) loni proklamovaná podpora investic do nových technologií, cílená na zvýšení pořezu domácích zpracovatelů a tím omezení stále se zvyšujícího exportu u nás těženého dříví, je zatím takříkajíc „u ledu“. Tato dvě témata spolu s tradičními informacemi o nákupu dřevní hmoty a nastíněním možného vývoje cen kulatiny a řeziva na trhu pro další období roku, byly hlavním programem jarního odborného setkání Společenstva dřevozpracujících podniků v ČR (SDP), které proběhlo 2. 6. 2017 na půdě lesnicko – dřevařské společnosti Kloboucká lesní v Brumově – Bylnici na Zlínsku.
Jarního odborného setkání SDP v Brumově – Bylnici, do jehož místa dění ležícího na moravskoslovenském pomezí někteří z účastníků přicestovali až z opačného konce republiky, se zúčastnilo bezmála 50 zástupců členských firem. Důvodem tohoto zájmu byla mimo jiné i avizovaná prohlídka celého výrobního areálu hostitelské společnosti Kloboucká lesní s.r.o. s v roce 2015 nově vybudovanou pilnicí s pásovkovou technologií německé společnosti Esterer WD (viz DM 5/2017). Tato a starší pilnice společnosti zprovozněná v roce 2005 (s rovněž pásovkovou technologií tentokrát italské provenience) by letos měly zpracovat celkem 80 tis. m3 jehličnatého a listnatého dříví, a to na truhlářské řezivo z podstatě všech k tomuto účelu využitelných tuzemských dřevin. Od příštího roku, po dokončení třídicího uzlu v nové pilnici, by firma chtěla dosáhnout projektované pořezové kapacity 100 tis. m3.
Dvojí certifikace by byla zbytečnou ekonomickou zátěží
„Teoretický“ program odborného set kání SDP, po předchozích prezentacích Kloboucké lesní a dodavatele technologie, zahájil předseda sdružení Ing. Petr Pražan, Ph.D. informacemi o současném stavu ve skupinové certifikaci spotřebitelského řetězce (CoC) systému PEFC podporujícím trvale udržitelné hospodaření v lesích, jehož prostřednictvím se v současné době prezentuje svým odběratelům 31 členských firem SDP. Při této příležitosti pak také upozornil na již několik měsíců mediálně diskutovaný postoj společnosti IKEA, která před časem, jak je určitě mnohým známo, bez hlubší odborné diskuse se zástupci lesnickodřevařského sektoru vyhlásila změnu obchodních podmínek vůči svým dodavatelům. A to v tom smyslu, že od roku 2020 bude chtít zpracovávat pouze dřevo certifikované konkurenčním a u nás málo využívaným systémem FSC. To by např. pro Dřevozpracující družstvo Lukavec (DDL), dodávající firmě IKEA nábytkové dílce, a další členské i nečlenské firmy SDP, které jsou jejími dodavateli nebo dodavateli jejích dodavatelů, znamenalo investovat nemalé finance do další certifikace FSC (což DDL učinilo již dříve) a začít dovážet dřevní surovinu např. z Polska, kde je systémem FSC ošetřena zhruba polovina certifikovaných lesů (bezmála 7 mil. hektarů), případně ze Slovenska (cca 150 tis. hektarů). V České republice jsou totiž tímto systémem certifikována pouhá 2 % lesů tedy necelých 50 tis. hektarů (v Itálii 42 tis. ha a v sousedním Rakousku dokonce jen cca 600 ha), zatímco přes 70 % českých lesů (více jak 1,8 mil. ha) je spolu s 231 dřevozpracujícími a obchodními firmami certifikováno systémem PEFC. Z celosvětového hlediska je pak tímto systémem certifikováno více jak 300 mil. ha lesů a více jak 18 700 obchodních firem, a tak se nelze divit, že nejrůznější oborové organizace z více jak 40 zemí (včetně ČR) adresovali vedení IKEA odmítavé stanovisko v souvislosti s její nákupní politikou s tím, že je diskriminační a znevažuje současnou vysokou úroveň hospodaření v lesích a zároveň zcela neopodstatněně vylučuje srovnatelný certifikační systém PEFC, který je zejména v Evropě na rozdíl od FSC dominantní. Vedení IKEA naproti tomu argumentuje tím, že firma chce více využívat udržitelné zdroje. Paradoxem přitom ale je, že princip udržitelného hospodaření v lesích, na který se IKEA odvolává, splňuje jak certifikace PEFC, tak i řada národních předpisů v ekonomicky vyspělých zemích nejen v Evropě, konkrétně pak i např. náš Lesní zákon, který údajně patří mezi nejpřísnější na světě. Zde se pak přímo nabízí otázka, zda IKEA náhodou nepodlehla tlaku ekologických organizací, z jejichž iniciativy v roce 1993 systém FSC vznikl jako reakce na ochranu proti drancování tropických pralesů, nebo zda za jejím požadavkem nestojí ekonomické zájmy někoho dalšího. Ke druhé z těchto možností se svým osobním názorem přiklání mimo jiných i předseda SDP Ing. Pražan, podle něhož jde o „byznys maskovaný ekologií“. „Oficiální stanovisko našich v tomto směru zainteresovaných orgánů z lesnickodřevařského sektoru je zatím takové, že PEFC je dostatečně velká a renomovaná certifikační firma světového významu, která je schopna garantovat trvale udržitelný rozvoj, a že tudíž nejsou potřeba v ČR dva certifikáty. Proto bychom neměli tlaku FSC respektive IKEA podlehnout, což by byl začátek konce, neboť těchto různých certifikátů by pak nikdy nebylo dost,“ konstatoval Ing. Pražan k přítomným zástupcům členských firem s tím, že absolvovat složitý a finančně nákladný certifikační proces pokaždé, když si to někdo vymyslí, je nepředstavitelné a takovým krokům je proto třeba se bránit. S tímto názorem se mimo SDP, ČAPLH, Hospodářské komory ČR, SVOL, Agrární komory ČR, Lesnickodřevařské komory ČR, Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků ztotožňuje i celá řada lesnických a dřevozpracujících firem. A to včetně státních podniků Vojenské lesy a statky ČR a Lesy ČR, podle jejichž vedení by certifikace lesů neměla být pro žádného partnera v řetězci zpracování dřeva zátěží, ale benefitem.
Když ne cizincům, tak ani domácím
Druhou část programu, tradičně věnovanou problematice kolem dostupnosti a cen pilařské kulatiny, zejména ze strany zpracovatelů nejžádanější smrkové, otevřel místopředseda SDP Ing. František Příkaský informacemi o aktuální situaci v zásobování dřevní hmotou. Ta, ačkoliv je v jednotlivých regionech různá, je celkově s ohledem na již třetím rokem probíhající kůrovcovou kalamitu co do množství velmi příznivá. Poněkud horší už je to s její kvalitou, zejména pak na kůrovcem nejpostiženější severní Moravě, kde je nadbytek hlavně méně jakostní kulatiny, zejména pak třídy III D. Určité problémy v zásobování tak podle něj mohou pocítit především pilaři zavedení na zpracování čerstvé či výběrové hmoty, jejíž těžba je v některých oblastech omezena právě kvůli zmíněné nejen proběhnuvší kalamitě, ale i té očekávané, neboť s ohledem na vývoj počasí lze předpokládat její pokračování v letošním roce. Co ale zpracovatele dřeva v této oblasti trápí nejvíce, je skutečnost, že velké těžební společnosti stále větší objemy kulatiny exportují, což podle Ing. Příkaského není dobrou vizitkou pro Českou republiku, která jakožto jeden z největších exportérů dřevní suroviny získává ve světě nálepku banánové republiky. „Tento problém se zhruba před rokem stal velkým politickým tématem, začala se o něj zajímat vláda, ministerstva a podobně. Ministerstvo zemědělství začalo propagovat podporu tuzemského zpracování dřeva, která ale jak víte, posléze směrovala pouze k tomu, že by Lesy ČR garantovaly dodávky dřeva novým investicím (viz DM 1–2/2017). Ze začátku se v tomto smyslu hovořilo o pile nadnárodní společnosti LABE WOOD, která měla vzniknout ve středních Čechách, a později se objevily názory, že tato podpora by měla být určena pro jakéhokoliv zpracovatele, který investicemi do nových technologií navýší zpracování suroviny. Po kritických připomínkách jak nás, tak i ostatních svazů v rámci KLDS, že stávající kapacity v ČR jsou dostatečné, jelikož řada provozů má možnost navýšit směnnost apod., a že by tudíž kulatina měla být garantována všem malým i velkým zpracovatelům za tržní ceny bez podmínky investic, tak tato podpora najednou úplně ‚vyšuměla‘, tedy alespoň prozatím,“ zkonstatoval Ing. Příkaský s tím, že tento rok by pilaři s ohledem na pokračující kalamitu neměli být ohroženi nedostatkem kulatiny. Otázkou je její kvalita a cenový vývoj, který pravděpodobně bude turbulentní v závislosti na výši nabídky právě kalamitního dříví, ale prudkému pádu cen bude bránit dobrý odbyt řeziva.
