Muzeum nábytku v Kamenici nad Lipou – 3. část

Muzeum nábytku v Kamenici nad Lipou obsahuje rozsáhlou sbírku objektů navržených pro bydlení. Jeho návštěva je užitečná pro odbornou veřejnost i laiky a pro jejich děti, kteří mohou prohlídku muzea nábytku spojit s návštěvou muzea hraček.

Nečeká je tu sbírka panenek s porcelánovými hlavičkami nebo Barbíny, plyšáci či vláčky, ale množství pokojíčků zařízených nábytkem až do posledního detailu miniaturního bytového doplňku, dokonalé zmenšeniny kuchyní ze sklonku 19. století a nechybí ani miniaturní koupelna.

Návštěvníci se mohou ponořit do dávných časů, kdy byla hračka především výsadou dětí z movitých rodin. Také exponáty muzea nábytku mapují podle scénografie Karla Lapky vývoj nábytku na našem území, ale i v širším kontextu směrem na Západ, přičemž si expozice neklade ambici být dokonalou. Zaujme především neobyčejným aranžmá drobnějších objektů na železných sloupech, což umožňuje lepší využití prostoru, ale i pohled na výrobek zespodu, zejména pokud se pyšní zajímavými konstrukčními detaily.

V minulém díle jsme muzeum opustili na přelomu 19. a 20. století. V době, kdy se celkově lidský život začal zrychlovat. Bylo to dáno nejen vznikem nových dopravních prostředků, jako je železnice, vzducholodě, parolodě, ale především průmyslovou revolucí, která zrychlila výrobní procesy v mnohých odvětvích a sériová výroba učinila zboží pro mnohé lidi dostupnějším, někdy bohužel na úkor kvality. Definitivně došlo k postupnému upadání řemesla, a to se silně dotklo i nábytku.

Přesto však v začátku nového století vzniklo v nábytkářském světě něco, co mělo ryze české kořeny. Je to kubismus a rondokubismus. A právě toto období je v Kamenici bohatě zastoupeno. Je mu věnován celý čtvrtý sál.

Kubismus a rondokubismus

Český kubismus je ucelený názorový projev prvního desetiletí nového století. Jde o samostatné české hnutí, jehož výstupy jsou projevem nastupující generace mladých architektů. Ti se netají odporem k tvorbě a názorům svých starších kolegů, zejména…