Slovenčina
Milánský Salone Internazionale del Mobile je v životě nábytkářů velkou událostí každého jara. Občas ale něčím tak trochu zaskočí. Loni to bylo policejní komando na základně předchozího pumového atentátu ve Stockholmu, jindy neuvěřitelné zácpy a kolony na všech komunikacích. Také letos bylo nutné čelit fenoménu, který nelze ovlivnit, a tím je počasí. Salon totiž proběhl za tropických veder. I když jsou pavilony klimatizovány, přechod z jedné haly do druhé složitým systémem eskalátorů probíhal téměř s nasazením vlastního života a není divu, že za chvíli nebylo prakticky možné najít na trávníku mezi halami volné místo.
Fronty se tvořily před restauracemi, na WC, ale překvapivě i v expozicích. Už před lety se některé firmy rozhodly regulovat pohyb návštěvníků. Společnost Kartell začala vydávat svoje vlastní povolení ke vstupu, následovaly ji další a letos už mnohé významné firmy požadovaly vizitku a pouštěly zájemce po částech.
To vše člověk rád podstoupí v očekávání, že spatří něco nového, revolučního, bombastického. Roční interval ale zřejmě nestačí na to, aby firmy vyrukovaly s velkými novinkami, a tak se často rodí barevné, materiálové a skladebné varianty toho, co tu už bylo, a vystopovat nějaké nové trendy je stále složitější. Vše je dovoleno, vše lze kombinovat se vším. Dominující barvu nebo materiál určit nelze.
Přitom tu člověk občas hledá odpověď na to, proč je jedna expozice obsypána zájemci a druhá s podobným zbožím zeje prázdnotou? Miláno je adresa úspěchu, ale i riziko neúspěchu a zbytečně vynaložených peněz. Významné německé či skandinávské firmy, které udivují v Kolíně, působí na italské půdě mnohem skromněji. A kdo čeká úspěch po první účasti, ten je zpravidla zklamán. Zřejmě na to zná recept český TON, který se akce tentokrát zúčastnil jako jediný zástupce naší země (další český producent se skrýval za belgickou firmou), ačkoliv zde má obrovskou konkurenci včetně ostatních „potomků“ slavného Thonetova impéria, kteří vsadili na skvělé designéry z celého světa.
V Miláně TON premiérově předvedl půvabná křesílka Chips Lucie Koldové, která použila klasickou technologii tentokrát v téměř revolučních tvarech podtržených pastelovými barvami. Jednoduchá, světlá a vzdušná expozice TONu s absencí jakékoliv dekorace byla kontrastem vůči přeplněným kuchyňským pavilonům, které se utápěly ve tmě. Můžeme TONu jen popřát, aby Chipsy v obrovské konkurenci zaujaly.
V rámci nedostatku času zahajuji návštěvu salonu v tzv. designových halách, kde vystavují skutečně ti nejlepší z nejlepších. První zastávkou výstavního maratonu je tradičně Kartell. Vedle nálepky největšího světového producenta plastového sedacího nábytku a doplňků je charakteristický spoluprací s designérskými esy v čele s Philippem Starckem. Produkci plastů už ale dávno rozšířil o židle s textilním sedákem ve spolupráci s významnými módními tvůrci a letos všem předvedl, že umí pracovat i s 3D dýhou. Také letošní scénografie byla již tradičně netradiční. Jednotlivé skupiny exponátů byly seřazeny podle aktuálních témat jako materiál, barva, vzor, relax, dřevo, bio, ale také léto a smart living.
IT technologie ve službách domácí techniky
Vždycky hledám na salónu perlu, něco, kvůli čemu ta cesta skutečně stála za vynaloženou námahu a peníze. Zpravidla se to podaří až na konci prohlídky, když už nejsou síly ani místo na kartě fotoaparátu. Tentokrát jsem ji objevila hned u Kartellu. Byly to dva jídelní stoly s neviditelnou integrovanou indukcí prezentované jako smart table. Varná hnízda označují jen nenápadné grafické symboly. Toto řešení je vhodné třeba k udržování pokrmů během stolování v optimální teplotě, případně k přípravě efektních jídel přímo před zraky strávníků.
Atraktivní indukční vaření se objevovalo ve spoustě souvislostí včetně panelů dvou výšek pro alternativní využití menší či větší osobou dané domácnosti. Ergonomie je stále na pořadu dne stejně jako IT technologie ve službách domácí techniky. Mohou být zabudovány třeba v zrcadle (regulace osvětlení a teploty vody), případně se stále častěji používá ovládání hlasem. Příkladem mohou být třeba dřezy. Jeden „normální“ reaguje na hlasové pokyny o teplotě a množství vody a mini dřez určený do koupelen a relaxačních místností okamžitě dodá horkou vodu na uvaření čaje, aniž by se člověk čehokoliv dotknul. Pohádka „hrnečku vař“ se stala skutečností, stejně lze totiž ovládat i jinou domácí techniku.
Nové věci se tedy odehrávají především na poli techniky, která stále kráčí kupředu. Pokud jde o některé nové funkce – posouvání, roztahování atd., tak je člověk bez odborného předvedení často ani nezaregistruje. Co se týče tvarosloví, tak rovněž nic významného. Stále aktuální je ve všech oblastech retro s náznakem industriálního pojetí všech nábytkových skupin včetně čalounění.
Čalouněný nábytek
Stále zdůrazňovaným segmentem je oblast living – čalouněný nábytek, stolování + úložné systémy. V oblasti čalouněného odpočivného nábytku lze definovat dva vývojové směry. Jednak sezení typicky italských obřích rozměrů, které občas nemá mnoho společného s ergonomií, zato je bohatě doplněno různými stolky, stolečky, vestavěnými úložnými prvky, úložnými prvky za zády atd. Druhá skupina je spíše menších rozměrů často rozkládací, vhodná do malých bytů. Zde se dlouhodobě projevuje firma Campeggi zaměřená na flexibilní nábytek. Na salonu předvedla mimo jiné výškově stavitelný stůl přeměnitelný na sedací prvek.
Stále jsou aktuální kovové podnože různého tvaru: subtilní i masivnější, šikmé i rovné nohy, oblíbeným materiálem zůstává mramor, který se dávno vymanil z oblasti stolových desek a prostoupil celý interiér včetně kuchyní. První kuchyně s mramorovými předními plochami byly v Miláně předvedeny už před 10 lety a mnozí jim nedávali velkou šanci. Nesmíme však zapomenout, že tento materiál byl v Itálii oblíbený už v období antiky.
V oblasti čalouněného nábytku dominovaly jednobarevné odstíny textilií, především světlé pastelové barvy včetně fuchsiové, světle zelené i bleděmodré, béžové či světle šedé. Případné vzorované textilie byly spíše extravagantního charakteru (např. pohovka s dezénem motýlů u Moroso, případně plastová křesla a židle s textilním sedákem u Kartellu). Oproti tomu jsem na čalounění pozorovala méně usní, ale ty si to vynahradily všude tam, kde je nečekáme: na předních plochách skříně, na policích regálů, na pracovní ploše stolů. Technologicky zajímavé je klasické čalounění typu Chesterfield, které využívá vtahy ozdobené knoflíky a překvapivě se objevuje v kombinaci s rovnými plochami.
Typologickou novinkou v oblasti čalounění byly kulaté pohovky, na kterých lidé sedí zády k sobě a spousta variant pohovek tète â tète. Čalouněné sestavy byly doplňovány taburety různých velikostí. Stále jsou oblíbená malá houpací křesla a zvyšuje se podíl outdoorového čalounění. Zde jsem zaregistrovala zvýšený počet zavěšených „domečků“. V této skupině se používá velké množství různých výpletů.
Variabilní systémy
Když pominu kuchyně, které sleduje kolega, musím se zmínit alespoň o nábytku určenému ke stravování, pokud není pojednán jako součást kuchyňské sestavy. Jídelní stoly byly převážně dimenzované na větší okruh stravníků. Kruhová jídelní plocha obsahovala centrální otočnou desku pro snadnější přístup k pokrmům. Design stolu ovlivnil i materiál a tvar podnoží. K vidění byly ale také variabilní systémy pro minibyty, které dokážou jídelní zónu mžikem přeměnit třeba v pracovnu (Clei).
Variabilní systémy byly rozvinuty především v oblasti nábytku pro děti a teenagery, což je opět pro Miláno typické. Tyto systémy velmi ochotně předváděli mladí italští krasavci, avšak za striktního zákazu videozáznamu. Barevnost tohoto nábytku se nesla spíše ve světlých barvách, což bylo v kontrastu s tmavými kuchyněmi, úložný nábytek pro denní pobyt se ale barevně blížil spíše k tmavým odstínům a stále se pohyboval na úrovni minimalistických netradičně řešených sestav. Člověk si musí položit otázku, kam vlastně mají lidé svoje věci ukládat. Dřeviny jako mahagon, ovangol nebo ořech občas probarvil nějaký prvek, např. barevná nika nebo vertikálně či horizontálně posuvná dvířka. Bílá barva prakticky nebyla vidět.
Problematika ukládání oděvů se řeší formou dokonalých šaten, jako novinku jsem objevila variantu skříň/šatnu s dvojí hloubkou a překvapila mne i useň na dveřích. Ta se objevuje velmi často i na konstrukcích lůžek. Zvýšená lehací plocha s pružinovými zdvojenými matracemi byla vidět méně často, než v Německu. Ložnicovým doplňkem byl často pracovní stůl a stůl toaletní, noční stolky nutně nemusely být vždy stejné.
Nemůžu se nezmínit o produktech italských designérských es, jako je Gio Ponti, Vico Magistretti nebo Joe Colombo. Těší se stále velké oblibě a potvrzují fakt, že Itálie je skutečnou kolébkou evropského poválečného designu a Miláno je jeho vlajkovou lodí.
I když jsem neobjevila žádnou převratnou novinku, návštěva Milána rozhodně stojí zato. Příjemný a funkční bytový interiér je zřejmě důležitý pro návštěvníky, kterých byla téměř půlka milionu. I když v davu dominovala jednoznačně ruština, bylo slyšet i češtinu a slovenštinu. To by měl být signál, že všichni chceme dobře bydlet i žít.
Autor: doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Kontakt: kanicka@mendelu.cz
Foto: autorka
