Slovenčina
V závěrečné části našeho seriálu se budeme věnovat vnitřnímu prostředí se zvýšenou vlhkostní zátěží v důsledku zátoků nebo kondenzací a některým poznatkům z působení dřevěných konstrukcí historických staveb.
Vnitřní prostředí se zvýšenou vlhkostní zátěží v důsledku zátoků nebo kondenzací
Nekvalitní návrh, resp. nekvalitní provedení návazných stavebních konstrukcí a dokončovacích prací může vést k zatékání vody do konstrukce nebo kondenzací vzdušné vlhkosti na místech s nižší povrchovou teplotou. Zvýšená vlhkost dřevěných dílců umístěných v interiéru takových staveb pak dává prostor k růstu hnilob, plísní a dřevokazných hub.
Poruchy staveb se nevyhýbají ani moderním konstrukcím, postavených technologií lehkých rámových skeletů. Rizikové jsou hlavně instalace vedené vnitřním pláštěm stěny, neboť poruchy se na vnějším povrchu nemusí projevit po dobu několika měsíců či let. Situaci také komplikují parotěsné a paropropustné vrstvy na vnitřním, respektive vnějším líci stěn spolu s tepelněizolační vatou, kdy tato skladba efektivně zadržuje vniklou havarijní vodu uvnitř konstrukce. Výsledek netěsnosti vodovodní instalace po roce a půl provozu je dokumentován na Obr. 30 a Obr. 31.
Některé poznatky z působení dřevěných konstrukcí historických staveb
Zásadní poznatky z hlediska dlouhodobého působení dřevěných konstrukcí lze získat z průzkumu a diagnostiky historických konstrukcí. Specifickou skupinu představují historické kostely a kaple. Mnoho z těchto konstrukcí působilo dlouhodobě v nepříznivých podmínkách bez náležité údržby.
Zatékání do střešních, stěnových a základových konstrukcí byly hlavní příčinou degradace dřeva konstrukčních prvků a částí a někdy i havarijního stavu celého objektu. V některých případech byly prováděny nekvalifikované zásahy do konstrukcí spočívající v odstraňování některých nosných prvků, nahrazování původních dřevěných prvků jinými z nekvalitního dřeva, případně již napadeného dřevokazným hmyzem. Původní spoje tesařského typu se necitlivě nahrazovaly spoji, které se neslučovaly s historickým charakterem konstrukce. Přes uvedené a další nepříznivé faktory převážná většina dřevěných historických kostelů je funkční. V mnoha případech se potvrdilo, že dřevo je materiálem, který má odolnost a trvanlivost i příznivé vlastnosti z hlediska případné sanace.
V rámci evropského grantu „Rescuing the Hidden European Wooden Churches Heritage“ (2006) se autoři příspěvku podíleli na průzkumu historických kostelů v oblasti Slezska. Hlavním předmětem průzkumu byl kostel sv. Antonína Paduánského na Prašivé v Beskydách z roku 1640. Vybrané vady dřevěné konstrukce jsou zachyceny na Obr. 33 a Obr. 34.
Závěr
Správně navržené a kvalitně provedené dřevěné konstrukce mohou spolehlivě působit i v nepříznivých podmínkách po celou dobu jejich předpokládané životnosti. Výsledky průzkumu a diagnostiky řady historických konstrukcí tento závěr potvrzují. Pokud vyloučíme havarijní případy konstrukcí, kdy je již jejich sanace nebo rekonstrukce nereálná (zpravidla výrazné narušení nebo zničení konstrukce požárem, dále povodněmi v případě lávek a mostů, výrazné narušení dřeva biotickými činiteli například ve sklepních a suterénních prostorách budov), je jejich sanace možná (většinou se jedná o narušení lokálních prvků a částí konstrukce). Zásadní je vždy vyhodnocení prostorové tuhosti a stability konstrukce. V případě, že se ukáže prostorová tuhost jako nevyhovující (poměrně častý případ), je zabezpečení konstrukce nutné, což zpravidla ale není konstrukčním problémem.
Autoři: doc. Ing. Bohumil Straka, CSc.; Ing. Milan Šmak, Ph.D.; doc. Ing. Jan Vaněrek, Ph.D.; Ing. Michal Zajíc
Kontakty: straka@bohumil.eu; milan.smak@seznam.cz
Foto: archiv autorů
