Energetická náročnost budov po 1.1.2020 aneb Téměř nulová spotřeba neznamená spotřebu blížící se nule

Uvedením v platnost zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) začal v roce 2016 proces postupné změny ve výstavbě směrem k energeticky účinnějším budovám. Od ledna 2020 se nově týká i nejmenších rodinných domů.

V průběhu čtyř let tak postupně nabíhá legislativou stanovená povinnost na výstavbu budov s téměř nulovou spotřebou energie. Dost dlouhá doba na to, aby se mezi laickou i odbornou veřejností rozšířila spousta mýtů a polopravd ohledně požadavků na energetickou náročnost budov po 1.1.2020, např. nutnost plnit standardy pasivní budovy, povinná instalace nuceného větrání s rekuperací, fotovoltaiky nebo tepelného čerpadla a v důsledku těchto požadavků navýšení cen nových nemovitostí. Pro lepší orientaci v této problematice vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v posledních měsících roku 2019 několik vysvětlujících a upřesňujících stanovisek k tomuto tématu, jejichž cílem je uvést medializované nepřesnosti do kontextu právní úpravy a tím dementovat některé nepravdivé, veřejně publikované informace.

Povinnost stavět budovy s téměř nulovou spotřebou energie (TNSE) nabíhá postupně a termín plnění povinnosti se odvíjí od velikosti energeticky vztažné plochy budovy a toho, kdo budovy užívá/vlastní.

U budov, které vlastní a užívá orgán veřejné moci nebo jím zřizovaný subjekt, se splnění požadavků na TNSE týká budov, kde celková energeticky vztažná plocha je:

• větší než 1500 m² – od 1. ledna 2016,

• větší než 350 m² – od 1. ledna 2017,

• menší než 350 m² – od 1. ledna 2018.

U všech ostatních budov včetně rodinných domů se splnění požadavků na TNSE týká budov, kde celková energeticky vztažná plocha je:

• větší než 1500 m² – od 1. ledna 2018,

• větší než 350 m² – od 1. ledna 2019,

• menší než 350 m² – od 1. ledna 2020.

(Poznámka: Termín plnění povinnosti je vázán na termín podání žádosti o stavební povolení.)

Téměř nulová spotřeba energie

Definice budovy s TNSE je uvedená v § 2 odst. 1 písm. w) zákona jako budova s velmi nízkou energetickou náročností, jejíž spotřeba energie je ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů.

Požadavky na energetickou náročnost budovy pro budovu s TNSE stanovuje prováděcí předpis – vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška”). Z ní vyplývají dva konkrétní požadavky na budovy s TNSE:

• „velmi nízká energetická náročnost“, definovaná redukčním činitelem požadované základní hodnoty průměrného součinitele prostupu tepla f_R=0,7, kterým se násobí hodnota průměrného součinitele prostupu tepla obálkou budovy U_em, dosažená použitím požadovaných hodnot součinitelů prostupu tepla jednotlivých konstrukcí dle ČSN 730540-2 a referenční přirážky na vliv tepelných vazeb dle tabulky 1 vyhlášky.

• „ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů“– požadavekve vyhlášce konkrétně vyjádřený pomocí snížení hodnoty neobnovitelné primární energie stanovené pro referenční budovu. Snížení této hodnoty je možné dosáhnout například využitím zdrojů energie o nižším faktoru primární neobnovitelné energie nebo o vyšší účinnosti, případně zdrojů obnovitelných nebo alternativních. Snížení hodnoty neobnovitelné primární energie je však možné docílit také dalším zlepšením parametrů obálky nad rámec minima potřebného pro téměř nulovou budovu, tedy při hodnotách f_R menších nežli 0,7, bez nutných změn v části TZB oproti referenční budově.

Dlouho se vedly diskuse, jak vykládat termín „ve značném rozsahu“ a jakým způsobem se tento termín má projevit při zpracování průkazu energetické náročnosti budovy. Vzhledem ke skutečnosti, že se názory dotčených subjektů velmi lišily, proběhlo již v roce 2017 několik jednání mezi MPO jako gestorem zákona a Státní energetickou inspekcí (SEI), jakožto kontrolním orgánem zákona, za účasti odborníků z praxe. Výstupem těchto jednání bylo následující stanovisko:

Požadavky vyhlášky jsou stanoveny tak, aby hodnoty ukazatelů energetické náročnosti budovy – neobnovitelná primární energie za rok, celková dodaná energie za rok a průměrný součinitel prostupu tepla, nebyly vyšší než referenční hodnoty ukazatelů energetické náročnosti pro referenční budovu (§ 6 odst. 1 vyhlášky). Vyhláška sice nastavuje přísnější požadavky na budovu s téměř nulovou spotřebou energie ve vybraných ukazatelích energetické náročnosti, nicméně primárně nestanovuje další požadavek na instalaci obnovitelných zdrojů energie (OZE) v budově. Zde je spatřován rozpor v legislativě, která na jednu stranu udává jasnou definici, ale na stranu druhou ustanovení vyhlášky tuto definici ne zcela reflektují, přičemž tato skutečnost pak vede k právní nejistotě.

Na základě tohoto rozporu byla vyvolána další diskuse mezi MPO a SEI. Jelikož hlavním účelem zákona je přispět k zefektivnění, nakládání s energií a to smysluplně, byl docílen konsensus nad názorem, že pokud zákon v § 7 odst. 1 písm. b) a c) stanovuje povinnost splnění požadavků na energetickou náročnost budovy s TNSE a tyto požadavky uvádí vyhláška, pak je dostačující splnit požadavky uvedené ve vyhlášce a to doložit průkazem energetické náročnosti budovy.

Kontrolní orgán k této problematice dříve vyjádřil odlišný právní názor, nicméně po další podrobné a rozsáhlé analýze a spolupráci s odbornou veřejností, přičemž je důležité dále zohlednit také smysl a účel zákona, dospěl k názoru, který je prezentován v tomto stanovisku.

Výpočet energetické náročnosti

Podle vyhlášky 78/2013 Sb. musí každá novostavba splňovat požadavky na ukazatel průměrného součinitele prostupu tepla, celkové dodané energie a primární neobnovitelné energie. Oproti jiným metodikám (pro pasivní a jiné standardy) nemají tyto požadované parametry absolutní hodnotu (jako je to v případě měrné potřeby tepla na vytápění), ale jsou specifické pro každou hodnocenou budovu.

Metodika výpočtu energetické náročnosti je založena na porovnání hodnocené budovy s tzv. referenční budovou, což je výpočtově definovaná budova téhož druhu, stejného geometrického tvaru a velikosti včetně prosklených ploch a částí, stejné orientace ke světovým stranám, stínění okolní zástavbou a přírodními překážkami, stejného vnitřního uspořádání a se stejným typickým užíváním a stejnými uvažovanými klimatickými údaji jako hodnocená budova, avšak s referenčními hodnotami vlastností budovy, jejích konstrukcí a technických systémů budovy (softwarově namodelovaná budova, která je totožná s hodnocenou budovou, přičemž parametry stavebních konstrukcí a užívaných technických systémů odpovídají minimálním požadovaným hodnotám stanovených vyhláškou).

Pokud hodnoty ukazatelů energetické náročnosti hodnocené budovy nejsou větší než hodnoty stejných ukazatelů pro referenční budovu, pak hodnocená budova splňuje zákonné požadavky. V případě budov s TNSE jsou kladeny přísnější požadavky na kvalitu stavebních konstrukcí a snížení primární neobnovitelné energie užité v budově. Proto je pro referenční hodnotu budovy s TNSE uplatňován požadavek pro snížení průměrného součinitele prostupu tepla na 0,7násobek referenční hodnoty pro novou budovu a uplatňuje se požadavek na snížení primární neobnovitelné energie o 10–25 % v závislosti na typu budovy oproti nové budově.

Jak navrhovat budovy s TNSE

Jak je výše uvedeno, požadavky na budovu s TNSE spočívají ve snížení průměrného součinitele prostupu tepla a snížení primární neobnovitelné energie. Jakým způsobem požadovaného snížení projektant dosáhne je pouze na něm. Při méně kvalitní konstrukci budovy (avšak splňující min. požadavky vyhlášky) může nezbytného snížení potřeby energie dosáhnout využitím vysokoúčinných technických zařízení budov (TZB). Naopak v případě velmi kvalitní obálky budovy nemusí projektant navrhovat specifické požadavky na TZB. Velký vliv mají i případné solární zisky, tj. správná orientace budovy ke světovým stranám s instalací vhodného zastínění. Jde tedy o vhodnou kombinaci všech prvků budovy a dalších faktorů. Projektant může navrhnout řešení, kdy budova splní požadavky na budovu s TNSE, přičemž v budově nemusí být instalovaný např. systém nuceného větrání s/bez rekuperace apod.

Energetické třídy

Co se týče ukazatele třídy energetické náročnosti budovy, jedná se o budovu, která je ve škále energetických tříd A–G většinou zařazena do kategorie B, v některých případech dosáhnou parametrů budovy s TNSE i budovy v kategorii C. Pokud by se provedlo porovnání např. s budovou v pasivním standardu, tak tato budova bude téměř vždy zařazena do třídy A (viz průkaz energetické náročnosti www.prukaznadum.cz).

Pro lepší porovnání lze využít následující tabulku:

Jedná se o orientační hodnoty

*Doporučení EK č. 2016/1318/EU o pokynech na podporu budov s TNSE a osvědčených postupů k zajištění, aby do roku 2020 byly všechny nové budovy budovami s TNSE

Z následujícího grafu je patrné, že třída energetické náročnosti B tvoří ve výstavbě značnou část nových budov, a to ještě před samotným vstupem postupné povinnosti v platnost v roce 2013.

Nihil novum – Nic nového

Jak je patrné z uvedené tabulky, budovy s TNSE se významně neliší od dosud kvalitně stavěných budov a nejedná se tedy o budovy, jejichž spotřeba energie by se blížila nule, jak by mohlo z názvu vyplývat a jak bývá v mediích často uváděno. Nicméně takto optimálněji navržená budova bude mít kvalitnější vnitřní prostředí. Za letních horkých dnů v ní nebude docházet k přehřívání a stejně tak v zimním období nebude docházet k výraznějším propadům vnitřní teploty, a to právě z důvodu zvýšených požadavků na kvalitu konstrukcí a prvků (okna, dveře) obálky budovy. Budova bude snadněji plnit hygienické požadavky pro pobyt osob.

Tím, že se budovy s TNSE nebudou výrazně lišit od dosud kvalitně stavěných budov, by nemělo dojít ani k výraznému navýšení nákladů na jejich výstavbu. Jak je patrné z uvedeného grafu, výstavba těchto budov u nás probíhá již řadu let a nejedná se tedy prakticky o nic nového.

Zpracováno z tiskových informací MPO

Autor: Radomír Čapka
Kontakt: radomir.capka@gmail.com
Foto: autor