odborná témata

Stavby s vůní dřeva 2022 – 1. část

OT_SsVD
S rozhlednou na Šeříně by se turistům měl opět vrátit pomalu se vytrácející výhled na pohoří Krkonoš
ohra_728x90px
ohra_350x90px
ohra_728x90px
Sdílejte článek snadno se svými přáteli.

Ve čtvrtek 15. 9. 2022 proběhlo v prostorách Fakulty stavební na ČVUT v Praze slavnostní vyhlášení vítězů 10. ročníku studentské soutěže Stavby s vůní dřeva 2022, pořádané jako jeden ze stálých projektů Nadace dřevo pro život (viz eDM 10/2022). V soutěži, letos vypsané bez konkrétního tématu pouze s otázkou na autory přihlášených děl „Proč pracují právě se dřevem“, se mezi sebou „utkalo“ 47 studentských projektů, z toho 13 v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ a 34 v kategorii „Dřevěné stavby – velké“.

Hodnotnými cenami od Nadace, udělenými za technickou úroveň a nápaditost řešení, byla „ověnčena“ čtveřice architektonicky a konstrukčně zajímavých děl, ztvárněných čtveřicí studentek a studentů (ve dvou případech již absolventů) Českého vysokého učení technického v Praze na Fakultě architektury a Fakultě stavební.

Do soutěže se letos zapojilo 49 česko-slovenských studentů bakalářských a magisterských studijních programů z 10 českých a 5 slovenských fakult. U jimi přihlášených 47 soutěžních děl, vytvořených v rámci jejich závěrečných nebo diplomových prací, odborná porota hodnotila výtvarné zpracování návrhu, technickou kvalitu díla a v neposlední řadě, stejně jako hlasující veřejnost, také jeho originalitu.

Rozhledna na Šeříně

Nejlepším soutěžním dílem 10. ročníku „Staveb s vůní dřeva“ v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ se z pohledu odborné poroty stal projekt Rozhledna na Šeříně, stejnojmenném vrchu nacházejícím se v klidných končinách Krkonoš mezi Beneckem a Špindlerovým mlýnem, zpracovaný dnes již absolventem Fakulty stavební na ČVUT Praha v oboru Architektura a stavitelství Ing. arch. Tomášem Lorencem. Cílem jeho projektu bylo postavit na Šeříně, jehož vrcholek ve výšce 1035 m n. m. tvoří romantický skalnatý masiv a z něhož bylo donedávna možné shlédnout takřka celé pohoří Krkonoš, rozhlednu, která by eliminovala přirozený růst stromů smrkového lesa, který se rozkládá v okolí skály, a který pomalu ale jistě tyto krásné výhledy zakrývá. A to byl také hlavní důvod proč autor jako hlavní stavební materiál zvolil dřevo.

„Mým cílem bylo navrhnout jednoduchou racionální konstrukci uprostřed lesů Krkonošského parku, kde se mi dřevo jakožto lehký a trvanlivý materiál přímo nabízelo jako ideální prostředek k jeho realizaci. Nemluvě o možnosti využití lokálních a obnovitelných zdrojů. Ač byla moje původní myšlenka konstrukce ještě více z přírodních materiálů, nakonec jsem zvolil kombinaci dřeva s ocelí pro optimalizaci tvaru rozhledny a výpomoc dřevu v místech, kde by jeho mechanické vlastnosti nestačily, či v místech, kde by až příliš rychle degradovalo. Proto je například celá spodní stavba pod nástupní úrovní, vysoká cca 8 m, zhotovena z oceli, jelikož v zimě tato místa zapadávají sněhem,“ říká Ing. arch. Lorenc na adresu svého oceněného projektu a dodává, že dřevěné prvky jsou navrženy z rostlého smrkového dřeva z lokální těžby s tlakovou impregnací pro zvýšení životnosti stavby.

Rozhledna podle něj dostala do vínku jednoduchý kruhový tvar (o průměru 4 m) se třemi z něj vystupujícími vyhlídkovými plošinami a černým pláštěm z opalovaného šindele.

„Někomu může připomínat kmen okolních smrků, někomu smrkovou šišku. Tak či onak, hlavním cílem mého návrhu bylo, aby přesně zapadla do okolního prostředí a stala se jeho přirozenou součástí,“ dodává autor s tím, že výše zmíněné plošiny, situované nad vstupní úrovní do rozhledny ve výškách 9,15 m, 12,5 m a 15,95 m, jsou orientované na tři strany a umožňují tak různorodý výhled. Slouží zároveň jako odpočinkové podesty a místo, kde se lidé vystupující nahoru nebo naopak sestupující dolů vzájemně vyhýbají. Díky tomu nedochází ke složitému vyhýbání se na točitém schodišti, jak to občas na rozhlednách bývá. Přístupové točité schodiště nekončí na nejvyšší vyhlídkové plošině, umístěné ve výšce bezmála 16 m nad vstupní úrovní stávající skály, ale pokračuje i dále nad její úroveň a vede ještě o necelé patro výš. Díky tomu je přístup na nejvyšší plošinu krytý před přímou povětrností a zároveň je možné vystoupat až do nejvyššího místa rozhledny a užít si nečekaný výhled.

Nejvyšší bod konstrukce rozhledny je pak ve výšce 21,82 m, čímž se tak řadí spíše mezi nižší stavby tohoto typu. Díky tomu je méně namáhána větrem a její konstrukce mohla být maximálně zjednodušena.

Rozhledna jako taková, respektive její spodní cca osmimetrová ocelová část, je založena na skupině pilot, a kromě toho je ještě z boku ve dvou výškových úrovních vetknuta do přilehlé skály. Konstrukci horní části, začínající na úrovni přístupové lávky, tvoří čtyři hlavní nosné sloupy z rostlých smrkových kmenů s dolním průměrem 320 mm a s horním průměrem 300 mm, které jsou v modulu 2,3 m spojovány ocelovými botkami. Sloupy jsou postaveny tak, že se směrem nahoru zužují. Přirozené zúžení kmene je využito pro vytvoření přesahu kmene přes ocelovou patku. Díky tomu je patka chráněna před zatékáním a degradací vlhkostí.

První ze čtyř sloupů je centrální a zbylé tři jsou umístěny symetricky na obvodu konstrukce. Tyto sloupy jsou v každém modulu spojeny ocelovým ztužidlem s centrálním sloupem a v každém třetím modulu trojúhelníkovým ocelovým ztužidlem s vedlejším sloupem. Prostřídáním jednotlivých modulů po výšce vzniká tuhá konstrukce, která zároveň tvoří podesty schodišť, konstrukce vyhlídkových plošin, a na kterou jsou pomocí ocelových táhel zavěšené celodřevěné schodnice. V místech modulových vazeb jsou též ocelové rámy, které po výšce stabilizují dřevěný plášť kotvený na nerezové lankové síti (Poznámka: na vizualizacích není modelována). Plášť rozhledny je z opalovaného štípaného šindele a tvoří jednak clonu před přímým vlivem povětrnosti a zároveň architektonickou formu rozhledny.

Čtenářský pavilon ve Stromovce

Návrh Čtenářského pavilonu ve Stromovce

Hlasující veřejnosti se v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ nejvíce líbil Čtenářský pavilon ve Stromovce, navržený studentem Fakulty stavební (obor Architektura a stavitelství) na ČVUT Praha Samuelem Čandíkem v rámci ateliérové práce. Hlavním cílem tohoto projektu podle autora bylo navrhnout menší stavbu, která by byla situována do pražského parku Stromovka a zároveň by tím sportovně i kulturně obohatila tuto část našeho hlavního města.

Jím navržený projekt rozlišuje dva různé „provozy“, vzájemně propojené dřevěným nízko nášlapným schodištěm, umístěné na celkové ploše 36 m2. V západní části se na ploše 11,5 m2 nachází pavilon pro meditaci a lehčí sportovní aktivity, jako je např. jóga, pilátes apod., nebo kondiční posilování pro malé skupinky. Východní část objektu s plochou 18,06 m2 je spojena s myšlenkou vytvoření veřejného čtenářského pavilonu, čímž by se Stromovka podle autora mohla přiřadit k celosvětovému trendu venkovních čítáren a místům pro relaxaci. Výstupem těchto dvou konceptů bylo funkční propojení obou projektů v jeden celek. A to již zmíněným širokým, čtyřstupňovým, nízko-nášlapným schodištěm s plochou 6,44 m2.

„Stromovka svou velikostí nabízí mnoho možností, kam projekt umístit. Hlavním kritériem bylo, aby stavba byla kvalitně prosluněná v odpoledních a večerních hodinách, aby se sem člověk po práci mohl vydat, zrelaxovat se a přečíst si u toho i nějakou tu knížku. Důležité také bylo, aby čtenář měl klidné a nerušené prostředí, čehož bylo dosaženo rozdělením projektu na sportovní část a čtenářskou část,“ říká Samuel Čandík na adresu svého projektu s tím, že konkrétní pozice pro jeho umístění byla vybírána také s ohledem na to, aby objekt čítárny nalákal co nejvíce zájemců v parku. Proto byla umístěna do návštěvníky akceptovatelné vzdálenosti od hlavního komunikačního uzle, nicméně ne tak blízko, aby se komunikace stala rušivým elementem. Prostředí kolem ní pak doplňuje soustava náhodně rozmístěných laviček, pokud by chtěl člověk mít větší soukromí.

Z architektonického hlediska je stavba navržena tak, aby konstrukce čtenářského koutku a konstrukce sportovní zóny na sebe reagovaly jako 2 protiklady. Nosná konstrukce koutku (podpěrné rohové sloupy) je zešikmená, konstrukce sportovní zóny je rovná, vertikální. Do protikladu si jdou také zešikmené konstrukce střechy.

„Ačkoliv se zdá, že jde pouze o abstraktní myšlenku, která má jen zviditelnit stavbu, opak je pravdou. Šikmá konstrukce má pomoci plynule odvádět dopadající dešťovou vodu, ale hlavně má pomoci navodit pocit soukromí a bezpečí. Sklon konstrukce čtenářské části totiž způsobuje, že se snižuje světlá výška, a to vytváří dojem, že se stavba zevnitř uzavírá světu. Nicméně, když přijde člověk zvenku, má to význam opačný,“ vysvětluje autor svoji tvůrčí myšlenku a dodává, že svislé ztužující hranoly konstrukce sportovní části, tvořící „výplň“ její východní a jižní strany, zase pomáhají tlumit nepříjemné a ostré sluneční paprsky, které by mohly rušit čtenáře hlavně v jarním a podzimním období, kdy je slunce obecně níže na obloze.

Z konstrukčního hlediska byl objekt navržen jako jednoduchá lehká dřevostavba o výšce v případě čítárny 2500 mm a sportovní zóny 3250 mm, kterou by v případě potřeby mylo možné odstranit. Základ nosné konstrukce tvoří rostlé smrkové hranoly 100×100 mm, ukotvené ke 150 mm silné základové betonové desce, vyztužené ocelovou Kari sítí. Její podpěrné sloupy (šikmé či svislé) jsou se střešními nosníky spojené pomocí ocelových pásových kotev nebo kotev ve tvaru „L“ v kombinaci se šrouby a maticemi. Kromě toho jsou v rozích ještě vyztuženy dřevěnými začepovanými vzpěrami v profilech 50×100 mm, zafixovanými ocelovými šrouby. Svislými dřevěnými profily ve stejných dimenzích jsou pak vyztuženy (vyplněny) ještě východní a jižní strana u sportovní části objektu, přičemž tato výztuž slouží zároveň i jako výše již uvedená sluneční clona.

U čítárny je konstrukce na severní straně vyztužena do stěny začleněným regálem na knihy, opláštěným, a to i z obou boků, čirým 4 mm silným plexisklem. K zastřešení obou částí objektu byla navržena 20 mm silná polykarbonátová deska, upevněná pomocí vrutů v kombinaci s gumovým těsněním. Skladbu podlahy, v závislosti na části čítárenské či sportovní, tvoří nad železobetonovou základovou deskou vytvořená 10 mm silná provětrávaná mezera. Na ni pak navazuje vlastní dřevěná podlaha, složená z 50 mm respektive 50+250 mm silných hranolů zakrytých podlahovými prkny tloušťky 20 mm.

Foto: archiv oceněných autorů

Sdílejte článek snadno se svými přáteli.
Značky

Nastavit odběr novinek

Please enable the javascript to submit this form

cs_CZČeština