Slovenčina
Tento složitý název přesně charakterizuje obsah výstavy, kterou ve vídeňském muzeu Hofmobiliendepot v Andreasgasse uspořádala společnost Vitra Design Museum. Švýcarská společnost má své hlavní sídlo v německém Weil am Rhein. Kromě vlastní produkce exkluzivních nábytkových modelů od současných autorů, ale i tzv. klasiků se výrazně liší od ostatních tím, že do své činnosti zahrnula vedle komerční i edukativní činnost.
Vitra design Museum je totiž vlastníkem bohatého depozitáře nábytkových objektů. Ten je bezednou studnicí inspirace pro rozsáhlý tým odborníků, který zde nalézá témata pro putovní výstavy nábytkového designu. Ty se přesouvají po významných evropských destinacích včetně místního muzea ve Weil am Rhein. Dá se na ně narazit třeba v pařížském Musée des arts décoratifs nebo v Centre Georges Pompidou a témata jsou skutečně skvostná: Alvar Aalto, Ron Arad, Joe Colombo a další. Je mi dost líto, že už dávno nefunguje partnerství Vitra design muzeum například s naší Národní galerií, protože informační hodnota těchto výstav je nevyčíslitelná.
Předmětem výstavy je ohlédnutí na samý začátek doby, kdy se bydlení začalo zkoumat jako ostatní vědní disciplíny. Odborníci si začali uvědomovat, co je ergonomie a antropometrie a začali více zohledňovat požadavky spotřebitelů v tom smyslu, aby veškeré činnosti konané v souvislosti s bydlením byly pro ně co nejméně namáhavé, něco jako americký taylorismus aplikovaný v evropských podmínkách v prostředí bydlení. Ostatně první žena, která se této disciplíně začala věnovat, byla Američanka Christine Frederix. V duchu taylorizmu prováděla veškeré úkony se stopkami v rukou a změnou sledu pohybů hledala nejvyšší výkonnost všech operací.
Frankfurtská kuchyně
Na její výzkum, který položil základy ergonomie v kuchyňském procesu, pak navázala Rakušanka Margarete Schϋtte Lihotsky. Aby optimalizovala veškeré procesy, rozdělila kuchyni do tří zón a aplikovala v nich průmyslové pracovní postupy. Měřila přitom čas a délku pohybů a data zaznamenávala do tabulek. Značnou inspirací pro ni byly kuchyně ve vlacích a lékárenské pulty. Její kuchyně vypadala skutečně spíše jako laboratoř a oprávněně byla nazývána jako „efektivní kuchyň“. Každý objekt měl svoje pevné místo podle pracovních postupů, ve kterých bylo definováno např. že „špinavé nádobí bude uchopeno levou rukou zleva, opláchnuto a vráceno nalevo“. Svůj význam tu sehrálo i maximální nasazení kuchyňských spotřebičů, stejně jako hledisko hygieny, např. omezením plochy, na kterou se může usazovat prach.
Kuchyně byla navržena výhradně pro ženy s cílem ulehčit jim maximálně práci. Se zapojením mužů do procesu vaření se nepočítalo. Nepočítalo se zde ani s procesem stolování, to probíhalo hned ve vedlejší místnosti, kterou s kuchyní spojovaly posuvné dveře. Současně zajišťovaly optickou vazbu obou prostorů.
Lihotsky svůj výzkum dovedla ho až do konce – do fáze výroby prototypu kuchyně. Ten mohl být v podobě několika funkčních sestav ihned vyzkoušen v rámci budování sídliště ve Frankfurtu nad Mohanem, kam byla Lihotsky pozvána. 10 000 bytů bylo jedinečnou příležitostí vyzkoušet nový koncept uspořádání kuchyňského pracoviště a případně zde vychytat veškeré chyby. Díky velké sérii bylo možné snížit výrobní náklady. Nasazení kuchyně bylo spojeno s reklamou v časopisech, ve školách se promítaly filmy, které dokladovaly efektivní využití kuchyně o ploše 8 m2 k běžnému vaření. Cílem bylo upozornit veřejnost na množství práce, která je nutná, než se hrnec postaví na sporák a mísa polévky na stůl.
Po téměř sto letech od vzniku Frankfurtské kuchyně ji můžeme označit za „archetyp“, to znamená jakýsi etalon, nebo vzor ergonomicky dobře řešeného nábytku, který obsahuje vhodně provázané kuchyňské zóny: pracovní, varnou a mycí. Jakákoli jiná kuchyně, malá i velká, drahá i levná, hezká či nevkusná musí vycházet z tohoto archetypu. Kuchyně také obsahuje na tehdejší dobu řadu technických vymožeností, jako např. ohřívárna pokrmů, nebo přehledně umístěný prostor pro uložení bezobalových potravin.
Není tedy divu, že právě kuchyňské pracoviště představovalo jeden ze 20 konceptů bydlení této unikátní výstavy. Vlastnit exponát Frankfurtské kuchyně je prestižní záležitostí každého muzea a vedle depozitáře ve Wheil am Rhein ho zájemci mohou spatřit i v trvalé expozici muzea MAK ve Vídni. Frankfurtská kuchyně způsobila velký rozruch, téměř invazi ergonomie do domácího prostředí. Autorka sama prohlásila, že kdyby to byla bývala tušila, nikdy by se do tohoto úkolu nebyla bývala pustila.
Měřeno současnou dobou můžeme význam Frankfurtské kuchyně porovnat s kuchyní Z island Zahy Hadid, která do procesu vaření zapojila virtuální svět.
Exkurze do minulosti má hlavní cíl předvést široké veřejnosti na reálných příkladech, jak se na poli bydlení projevují společenské, technické a politické změny. V západním světě, kterého jsme i my již delší dobu součástí, jsou tyto jevy často akcelerací tvůrčí činnosti, na jejímž konci je inovativní design. Nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout na soutěž velmocí v kosmickém výzkumu, kdy přistání na měsíci vyvolalo davové šílenství, které špičkoví designéři zhmotnili do podoby množství svítidel připomínajících svým tvarem kouli, minimální prostor speciální lodi zase inspiroval tvůrce k vývoji různých flexibilních systémů atd.
Kdo zde čekal dílo Joe Colomba, známého italského vizionáře a autora nesčetných nadčasových projektů přesně v duchu Space age, ten byl zřejmě zklamán. Tvůrce tohoto kalibru totiž zasluhuje zvláštní pozornost a možná jeho putovní výstava organizovaná firmou Vitra má v blízké budoucnosti namířeno právě do Vídně. Velké pole působnosti bylo ale věnováno dalším ožehavým tématům, jako je minimální obytná plocha až po zmizení hranice mezi obytnou a pracovní plochou, což vyvolala poměrně nedávno pandemie Covid-19.
20 aranžovaných fragmentů interiérů vytvořilo historický přehled přelomových okamžiků v oblasti tvorby interiérů tak, jak to vidí autoři expozice. Nechyběla ani dvě citlivá poválečná období, to první spojené se sociálním bydlením, to druhé s invazí kuchyňských spotřebičů 50 let. Ukázky jsou vyšperkovány díly slavných osobností z oblasti architektury a tvorby designu až po teoretiky a umělce, jako jsou Adolf Loos, Finn Juhl, Charles a Ray Eamesovi, Lina Bo Bardi, Andy Warhol, Karl Lagerfeld a jiní.
Jak důležitý je pro život každého z nás náš domov, to jsme si uvědomili zejména v „Době kovidové“. Jako kdyby nám najednou trochu více záleželo na tom, jak je naše oáza bezpečí zařízena. Taky svoji pozornost neobracíme jen k vlastnímu interiéru, ale náš zájem je zaměřen na jeho širší okolí.
Bydlení za hranice bytu
Příběh na toto téma se odehrál před léty v Liverpoolu a je příkladem přesahu pojmu bydlení daleko za hranice bytu. Původně zde byla multikulturní živá enkláva zahrnující celou čtvrt. Obytný blok s 500 dělnickými byty zdobila viktoriánská fasáda. Její uvažovaná rekonstrukce by zřejmě přinesla podstatné zvýšení nájemného a původní nájemníci by byli nuceni byty opustit. Založili proto Grandby four streets land trust s cílem vybojovat přátelštější formu revitalizace celé čtvrti a naštěstí se našlo řešení pomocí finanční i fyzické spoluúčasti nájemníků v nízkorozpočtovém režimu bez hypotéky. A tak místo demolice a novostavby zvítězila udržitelná myšlenka revitalizace čtvrti se svojí historií. Obyvatelé domů se s nadšením pustili do rekuperace všeho, co se dalo, část suti posloužila dokonce jako materiál pro výrobu keramického obkladu zdí a kamen dle zachovalých vzorů a návrhů architektonické skupiny mladých tvůrců Assembly. Každý si mohl upravit svůj interiér dle vlastních představ a specifických potřeb.
Projekt získal nejprestižnější ocenění za architekturu Turner Price a jeho členové byli pozváni jako hostující profesoři na Vídeňskou technickou univerzitu. Tím projekt přesáhl hranice Anglie a stal se vzorem pro podobná řešení.
Návštěva výstavy může být inspirativní pro všechny studenty architektury, designu a tvorby nábytku, stejně jako pro všechny, kteří v nepříjemné kovidové době touží po informacích.
Foto: muzeum MAK, muzeum Hofmobiliendepot
Souvisejíci články:
