odborná témata

Konference INTERIÉRY 2020 – 100% virtuální

Zrekonstruovaný interiér bistra Spižírna 1902…
ohra_728x90px
ohra_350x90px
ohra_728x90px
Sdílejte článek snadno se svými přáteli.

Ve čtvrtek 5. listopadu 2020 proběhl ve výškové budově výstaviště BVV v Brně 9. ročník odborné konference INTERIÉRY 2020 s hlavním tématem „Doba vizuální & doba virtuální“. Kvůli vládním protiepidemickým opatřením byl odvysílán on-line, takže setkání posluchačů a řečníků bylo pouze virtuální. To ale nezměnilo nic na počtu sledujících, respektive změnilo. Bylo jich totiž o cca 55 % více než loni (517). Počet diváků, alespoň podle zapnutých počítačů, překročil hranici 800. Ve skutečnosti byl ale počet „účastníků“ pravděpodobně ještě vyšší, protože u jednoho monitoru často sedělo i více osob z jednoho studia.

Konference INTERIÉRY již podeváté v řadě proběhla pod taktovkou designérky a vydavatelky odborného magazínu Interiéry Ing. Ivy Bastlové, DiS. Letos se původně, stejně jako loni, měla konat na půdě Mendelovy univerzity v Brně ve spolupráci s Ústavem nábytku, designu a bydlení při Lesnické a dřevařské fakultě. Koncem září, kvůli tehdy stále se zhoršující koronavirové situaci, se ji pořadatelé rozhodli přesunout do rotundy brněnského výstaviště, nicméně nakonec proběhla on-line formou ve zmíněné výškové budově BVV. O zájmu o konferenci svědčil počet sledujících, který už při vlastním zahájení čítal, soudě podle zapnutých počítačů, 576 lidí, tedy o 5 více jak loni. Od první přednášky se pak počet účastníků neustále zvyšoval a vygradoval při vstupu Ing. arch. Kamila Štajgla, popisujícího tvorbu návrhů a realizaci pražského bistra „Spižírna“ (806 sledujících). Do samého závěru pak konferenci sledovalo 670 lidí.

Kolik si účtovat za dopravu ke klientovi?

Program konference odstartoval Ing. Jan Kratochvíl z brněnského studia Atak design svojí prezentací různých chyb při tvorbě vizualizací. Nejdůležitější chyby, kterých je třeba se vyvarovat, jsou podle něj chyby technické a estetické. Do kategorie technických chyb zařadil nedostatky vznikající primárně kvůli nezvládnutí softwaru pro tvorbu vizualizací, a to z hlediska modelování (modely musí tvarově odpovídat reálné představě), návaznosti objektů (např. spáry mezi dvířky nesmí být malé ani velké), textury (každému modelu je třeba přiřadit kvalitní a reálně vypadající materiál) a v tomto případě rozhodujícího renderingu, což je způsob a nastavení kvality fyzikálního modelu, který se používá pro simulaci, respektive vykreslení obrázku vizualizace. V případě chyb estetických zmínil určitou paralelu s fotografováním s tím, že na vizualizaci je třeba vztáhnout stejná pravidla – hlavně princip dělení zobrazovacího pole. Dalšími klíčovými elementy jsou dobré nasvícení a míra a použití stafáže neboli doplňků a zařizovacích předmětů. Nejdůležitějším v této kategorii je to, aby vizualizace nesklouzla k přílišné dokonalosti, neboť design pak působí odtažitě a neosobně.

Ve druhé přednášce „Wow efekt se skrývá uvnitř“ seznámil Richard Sajdl ze společnosti Blum diváky s netradičními možnostmi použití kování v nábytku. A to prezentací reálných novinek firmy – policového výsuvu s aretací, který může posloužit jako barový pult v obývacím pokoji, či výsuvného stupínku SPACE STEP, který umožní dosáhnout i do vyšších pater nábytku. V předsíní poslouží také dětem jako sedátko pro pohodlnější obouvání, v koupelně jim nahradí stoličku pro lepší přístup k umývadlu.

Na otázku, kolik si účtovat za dopravu ke klientovi, pak v dalším vstupu odpovídala designérka a současně i organizátorka konference Ing. Iva Bastlová. Začala tím, že virtuální schůzka nikdy nenahradí osobní setkání mezi designérem (ale třeba i truhlářem apod.) a klientem, neboť navrhovaný či realizovaný prostor je třeba vidět v maximálních souvislostech. Stejně tak lze jen těžko nahradit osobní popovídání si s klientem o jeho potřebách a představách. Dalším významným bodem je prezentace vzorků materiálů, které by se měly v projektu realizovat, a které je třeba ke klientovi dopravit. To vše stojí nejen peníze (za vlastní provoz auta, jeho amortizaci atd.), ale i čas strávený na cestě a potažmo u klienta, jehož hodnotu si musí každý určit sám. „Když za vámi klient přijede do kanceláře, abyste se jen obecně seznámili s projektem a zjistili, zda to bude fungovat, je ‚první schůzka zdarma‘ na zvážení. V momentě, kdy zadavatel požaduje, abyste přijeli na místo, považuji tyto jízdy zdarma za nevhodné řešení. Ano, může tu být výjimka doporučení, když je zakázka na 99 % jistá, ale obecně jízdy naslepo za klienty ‚zdarma‘ devalvují cenu vaší práce a také kazí trh. Klienti si musí zvyknout na to, že čas interiérového designéra je třeba uhradit stejně jako jiné služby,“ uvedla Ing. Bastlová s tím, že klient by měl platit i vlastní dopravu, kterou platí u jiných služeb a nepříjde mu to divné. V této souvislosti pak pro ilustraci uvedla účtovanou sazbu za 1 km jízdy elektroopraváře (10–15 Kč), hodinového manžela (3–10 Kč), instalatéra (10–20 Kč), maséra (5–10 Kč) a dopravce (15–25 Kč).

Šedá jako odraz naší doby

Po designérce Ing. Bastlové byla na programu přednáška „Bydlení v ČR a ve vybraných státech EU“ doc. Ing. Pavla Žufana, Ph.D., děkana Provozně-ekonomické fakulty (PEF) Mendelovy univerzity v Brně, který hovořil o vývoji trhu s nábytkem a dalším vybavením interiérů v letech 2010–2019.

Poté následovala zajímavá prezentace Simony Hynkové ze společnosti Kronospan. Ta ukázala posluchačům zajímavosti z příprav firemní prezentační akce City Vibes, která proběhla v říjnu letošního roku v Bratislavě, kde firma na koncepčně řešených miniinteriérech, inspirovaných světovými metropolemi, představila novou kolekci TRENDS 20/21.

Co je eye-tracking (monitoring vizuální pozornosti představující metodu snímání pohybů a zaostření očí), jak funguje, jaké studie s jeho využitím již proběhly a co je jejich výsledkem pro tvorbu designu. To ve své přednášce odprezentoval Ing. Stanislav Mokrý, Ph.D., z eye-trackingové laboratoře ETLab při Ústavu marketingu a obchodu PEF MENDELU v Brně.

Pak se ke slovu dostal Martin Karaščák, produktový manažer společnosti Démos trade s tématem „Dekorujte dekorem“. V rámci něj inspiroval sledující designéry novou kolekcí lamino desek SM’art, využitelných v projektech, kde jde hlavně o originalitu a současně o dodržení nízkého rozpočtu, což prezentoval na příkladu použití dekoru Athena Olympus, který věrně imituje mramor.

Zajímavým zamyšlením pro práci s tapetami byla přednáška „Odvrácená strana tapety“ Václava Veláta ze společnosti VAVEX, který poukázal nejen na dekory a možnosti výroby, ale také na finanční ohodnocení jednotlivých designérů.

Opravdovým hitem konference podle organizátorů se pak stala přednáška „Šedá jako odraz naší společnosti“ Ing. Martina Čermáka z pražské školy inte­riérového designu CREATIO. Ten hovořil o používání barev v interiéru napříč historií, které demonstroval na řadě ukázek od starověku až po funkcionalismus a vnesl zamyšlení a otázku, proč se dnes barvám tolik lidí brání. „Velmi často se setkávám s tím, že jak klienti, tak i odborná veřejnost zaměňují slovo funkcionalismus za bezbarevnost. Možná za tím stojí i příliš puristický výklad Sullivanovy poučky ‚Forma následuje funkci‘ (1893). Možná se na tom podílí i snaha o propojení obvykle strohého a nepestrého vnějšího vzhledu budovy s interiérem. Nevím, ale mám pocit, že kořeny těchto současných šedobílých, šedohnědých, šedo a bílo nevýrazných interiérů stojí v těchto minimálně dvou aspektech neporozumění. Ale co rozhodně vím je to, že barva do interiéru patří,“ řekl Ing. Čermák v závěru svého vstupu s tím, že barevná rozmanitost a pestrost nejsou nijak v rozporu se současnou architekturou. Naopak, dokážou ji podtrhnout, kompozičně a zónově podpořit a nejsou nijak v rozporu se současnými požadavky či estetickými nároky. Kromě toho dobře volené sdružování barev dokáže interiér zútulnit a dát mu lidské měřítko, lidský rozměr. A je třeba také nezapomínat na pozitivní vliv barevnosti na psychiku člověka a psychologické působení barev a pestrosti vůbec.

Spižírna 1902

Zcela z jiného soudku pak byla přednáška „Krása se skrývá v detailu aneb žádné krytky ani otvory“ Ing. Jiřího Pivoňky ze společnosti Hettich, která byla představením firemní novinky v podobě individuálně vypadajících výsuvů.

Velký ohlas u diváků, soudě podle jejich reakcí na chatu a rekordních 806 připojených počítačů, měl pražský architekt Ing. arch. Kamil Štajgl se svojí přednáškou „O spižírně – vizuálně netradiční realizace“. Šlo o detailní představení jeho projektu rekonstrukce interiéru bistra „Spižírna 1902“ v Korunní ulici v Praze, u kterého podle svých slov dostal téměř snovou výchozí pozici – volné pole působnosti, které mělo hranici pouze tam, kde končila jeho tvůrčí fantazie. Této pozici pak odpovídá i výsledek jeho snažení. „Chtěl jsem, aby se návštěvníci ve Spižírně cítili, jako když si dáte svačinu v zahradě. Pocit klidu, tiché radosti a za zády vnímat, jak za chvíli zapadne slunce za horizont. V hlavě mi při tomto pocitu zahradní svačiny vytanula vzpomínka na dílo P. A. Renoira ‚Bal du moulin de la Gallete‘. Dílo uznávané mimo jiné pro touhu zachytit mihotající se flíčky světla v tvářích návštěvníků letní slavnosti. Tento pro mě významný moment v dějinách umění jsem popsal do interiéru pomocí světel, jako přímky slunečních paprsků nepravidelně protínající hlavní prostor. Tuto milou náladu jsme pak spolu s mojí manželkou designérkou Annou Štěpánkovou okořenili estetikou secese, art deca, Mexika, industriálu a punku. Prostě zde platilo – čím víc, tím líp,“ ohodnotil architekt společný projekt.

V dalším vstupu pak Leoš Kubíček z českobudějovické společnosti VIRTUAL LAB s.r.o. hovořil o digitální technologii virtuální a rozšířené reality. V přednášce s názvem „Zažijte prostor a zapomeňte slovo představte si“ přiblížil její možnosti využití v praxi a ukázal, jak konkrétně lze tuto technologii využít na jednotlivých projektech.

Na L. Kubíčka pak plynule navázal jednatel brněnské společnosti LUMIARTSOFT s.r.o. Ondřej Valach. V přednášce „Proč jsou videa a stereoskopická videa nejlepší formou vizualizací“ prezentoval na softwaru Lumion své postřehy v čem a proč jsou lepší videa než klasické vizualizace a přinesl i návod, jak je tvořit a na co si dát pozor.

Další praktické postřehy, tentokrát o používání vzorníků, přinesla divákům designérka a zakladatelka organizace Czechdesign MgA. Veronika Loušová, která hovořila o úskalí navrhování interiérů z virtuálních podkladů a dotažení projektu do reálného cíle.

Zbořme přežité prezentační mýty

Předposlední vstup letošní konference pařil speciálnímu hostu Marku Hrkalovi, tvůrci prezentací a autoru knihy Odprezentuj. Ve své přednášce „Zbořte přežité prezentační mýty“ přinesl zájemcům užitečné rady o tvorbě prezentací s doporučením zbavit se při tom tří nejčastěji zažitých mýtů:

  • mýtus 1 – předám toho co nejvíc. Většina prezentujících se podle něj podvědomě snaží využít prezentaci na maximum. Jejím cílem ale není předat posluchačům vyčerpávající množství informací. Prezentace není dizertační práce, ale je omezená časem a schopností posluchačů vnímat. „Cílem prezentace není předat všechno, co máte, ale nabídnout ochutnávku,“ uvedl Marek Hrkal s tím, že prezentace je jako filmový trailer, který má publikum naladit, nadchnout, ale ne ubít přívalem faktů do bezvědomí.
  • mýtus 2 – dodržím pár zažitých pravidel a budu z obliga. U prezentace není třeba, aby začínala slajdem s agendou, který je zvláště u kratších prezentací naprosto zbytečný. Není nutné hned na začátku vyjmenovat posluchačům vše, co je čeká, ale je dobré jít takříkajíc rovnou na věc. Další zažitou, ale podle M. Hrkala zcela nepotřebnou věcí je firemní logo na každém slajdu. V této souvislosti citoval výrok Nancy Duarte, americké autorky řady knih o prezentacích, kde stojí, že pokud někdo po 15 minutách nebude tušit, jakou společnost zastupujeme, chybějící logo na slajdu bude náš nejmenší problém. „Zbavte se nejen loga, ale vyčistěte své slajdy od veškerého dalšího vizuálního balastu – opakujících se zápatí, čísel stránek textur, ornamentů a rádobyvtipných obrázků,“ apeloval autor na diváky.
  • mýtus 3 – bez děkuji za pozornost to nejde. Součástí skoro každé prezentace je poslední slajd s podle M. Hrkala prázdnou frází „Děkuji za pozornost“. Posluchačům bychom měli za pozornost poděkovat ústně a závěrečný slajd využít účelněji. „Napište na něj své call-to-action. Bez okolků divákům naservírujte, co po nich chcete, neboť poslední slajd bývá vidět i během následné diskuse, takže vaši výzvu-k-akci budou mít neustále na očích,“ apeloval autor na v té době více jak 700 konferenci sledujících diváků.

Program letošní konference uzavřela historička umění PhDr. Dagmar Koudelková, která přiblížila tvorbu architekta Františka Vrány (1934–2013), pozoruhodné osobnosti brněnského kulturního života, který se celý život věnoval nábytku jako praktik – designér i teoretik – publicista, pedagog. Ten ve své době o vizualizacích ani virtuální realitě možná ani nesnil a musel si vystačit s tužkou a papírem. Přesto vytvořil desítky zajímavých návrhů nábytku pro průmyslovou výrobu, interiérových realizací, výstavních instalací a publikoval řadu článků v odborných časopisech.

Foto: archiv pořadatelů

Sdílejte článek snadno se svými přáteli.
Značky

Nastavit odběr novinek

Please enable the javascript to submit this form

cs_CZČeština