odborná témata

Povrchy v době koronavirové

Testy odolnosti nábytkových povrchů proti čisticím a dezinfekčním prostředkům v laboratoři CATAS
JAF Holz - nabytkovedilce.cz
JAF Holz - nabytkovedilce.cz
JAF Holz - nabytkovedilce.cz

Charakteristiky povrchů ve vztahu k možnosti kontaminace ještě nikdy nebyly tak horkým tématem jako dnes. Kdybychom v minulosti s větším zájmem zkoumali antibakteriální a antivirové vlastnosti povrchů, mohly dnes představovat dokonce nový globální standard ve světě napadeném pandemií koronaviru. Jde o extrémně citlivé téma, kde by štítky jako „antibakteriální“ nebo „antimikrobiální“ povrchy mohly představovat základní motivaci trhu a v mnoha případech i rozhodující kritérium pro úspěšný byznys. O čem ale ve skutečnosti hovoříme? Jak svět nábytku může a musí řešit materiály představující tento nový potenciál?

Na toto téma jsou stále častěji dotazováni technici a odborníci zkušeben a laboratoří zaměřených na zkoušení dřevěného nábytku. Ve své hloubkové analýze se problematikou zabývá také Franco Bulian, zástupce ředitele italské zkušební laboratoře Catas. Jejím cílem je objasnit a vysvětlit roli povrchů jako možných zdrojů kontaminace.

Termín „nákaza“ (angl. contagion), který se v současné době v našich rozhovorech vyskytuje poměrně často, má zajímavou etymologii odvozenou z latinských slov „cum“ (spolu) a „tangere“ (dotek).

Jednoduchý akt dotyku s povrchem může být zdrojem mnoha infekcí a některé studie například ukazují, že kliky dveří nebo tlačítka výtahu na frekventovaných místech patří mezi hlavní „přenašeče“ mnoha virů.

Tyto zvláštní „biologické entity“ jsou ve skutečnosti schopny snadno přejít z povrchů, jichž se dotkneme, na naše ruce a z nich pak k našim ústům a očím. Ty představují „otevřené dveře“, jimiž snadno proniknou do našeho těla. Australská studie zveřejněná v roce 2015 prokázala, že lidé se svého obličeje dotýkají v průměru 23krát za hodinu a viry využívají těchto gest, i nevědomých, k výraznému šíření.

Přenos viru přes povrchy je zjevně založen na prvním kontaktu pocházejícím od nakažené osoby, většinou prostřednictvím známých „kapének“ (kapičky slin vyvolané kýchnutím, kašlem nebo jednoduše mluvením s jinou osobou), a schopnosti viru přežít na kontaminovaném povrchu.
Nedávné studie, aplikované konkrétně na Covid-19, popisují poměrně dlouhé přežití tohoto viru na plastech (až 72 hodin) a na oceli (48 hodin), zatímco na lepence nebo mědi je tato doba výrazně kratší.

Nejzajímavější údaje týkající se vnitřního prostředí jsou pravděpodobně ty, které se týkají plastů, protože mnoho povrchů kolem nás je dokončeno nátěrovými hmotami, potaženo fólií, pokryto lamináty nebo jinými materiály na bázi polymeru, které představují primární složky plastů.

Kromě všech těchto teoretických úvah se v našem každodenním životě v důsledku dramatických účinků Covid-19 mnoho praktických věcí změnilo a zjistili jsme, že kromě vzájemné vzdálenosti je zásadní také hygiena našich rukou a všech povrchů kolem nás.

Tyto nové potřeby a návyky určují významné důsledky také pro svět nábytku a povrchových úprav. Fakticky rostou požadavky na antibakteriální povrchy, avšak za mnohem zásadnější je považována schopnost povrchů nábytku odolávat častým čisticím a dezinfekčním operacím. V tomto ohledu italský ústav nedávno zahájil specifické studie ve spolupráci s různými partnery z nábytkářské branže.

Antibakteriální účinnost povrchů

Antibakteriálního účinku nábytkových povrchů se obvykle dosahuje přidáním zvláštních přísad (například látek na bázi stříbra), které zajišťují biocidní a/nebo inhibiční účinek na jejich proliferaci (rozmnožování).

Catas provádí specifické testy pro studium antibakteriálního působení plastů a jiných neporézních materiálů tím, že kontaminuje zkoumaný povrch a ověřuje jeho účinky na přežití bakterií. Referenčními metodami jsou metody popsané v ISO 22196 a JIS Z2801, jakož i interní metody speciálně vytvořené pro přizpůsobení zkoušky materiálům, které vzhledem ke svým vnitřním vlastnostem nemohly být testovány podle standardizovaných metod.

Tyto testy však neberou v úvahu viry a zejména Covid-19, s nímž ústav (stejně jako většina institucí) z pochopitelných důvodů zatím neexperimentuje.

Odolnost proti čisticím a dezinfekčním prostředkům

Jak je uvedeno výše, časté čištění a dezinfekce povrchů jsou doporučené činnosti na všech úrovních ochrany proti šíření Covid-19.
Mezi produkty, které jsou proti viru údajně účinné, patří přípravky na bázi alkoholu a přípravky obsahující oxidační činidla, jako je chlornan sodný nebo peroxid vodíku.

Alkohol je zcela jistě činitel, který je třeba brát v úvahu, protože má někdy sklon k změkčení některých povlakových filmů. Na druhé straně oxidační činidla mohou být zodpovědná za změnu barvy nebo „vyblednutí“, i když v současné době není k dispozici mnoho údajů, které by umožňovaly předložit skutečnou případovou studii.

Nakonec je třeba věnovat zvláštní pozornost barvicím složkám, které se někdy přidávají do těchto čisticích přípravků. Pokud tyto látky proniknou hluboko do povrchů, může být obtížné je odstranit, což vede k tvorbě zabarvených oblastí.

V tomto ohledu vyvinula italská laboratoř zvláštní vyšetřovací protokol (založený na EN 12720) k ověření schopnosti povrchů odolávat kontaktu s čisticími a dezinfekčními prostředky.

Odolnost proti oděru

Kromě posouzení pouhého kontaktu kapaliny s testovaným povrchem vyvinula laboratoř také zkušební metodu pro hodnocení kombinovaného účinku kontaktu s odřením, simulující skutečnou čisticí operaci.

Kombinovaný efekt může být ve skutečnosti velmi škodlivý, neboť může způsobovat různé typy poškození na nábytkových površích. Nástroje, které zkušebna používá, mohou nepochybně představovat platnou a připravenou pomoc pro celý trh v naději, že i standardizační svět začne tyto nové potřeby a výzvy řešit a pracovat na nich.

(U nás se touto aktuální problematikou zabývá např. Zkušebna nábytku při Textilním zkušebním ústavu v Brně.)

Foto: archiv autora

cs_CZČeština
sk_SKSlovenčina cs_CZČeština