Slovenčina
Poškrábané nebo jinak poškozené sklo na vchodových dveřích či okně? Jeho výměna je problematická nebo příliš nákladná? V takových případech se jako možné řešení nabízí jeho renovace. Přesněji řečeno vybroušení defektů a vyleštění poškozeného místa bez nutnosti demontáže. Tímto způsobem lze renovovat všechny typy skel – Float, ESG, VSG, TVG a dle vyjádření specializované firmy dokonce i protipožární skla.
Nejedná se přitom o žádnou „high-tech“ technologii, ale o relativně jednoduchý ruční proces, který vyžaduje pouze určité speciální materiály (na trhu většinou standardně dostupné) a jistou dávku zručnosti a zkušeností – jedním slovem know-how. Samozřejmě na trhu existují specializované firmy, které tyto služby nabízí, a jejichž technologické postupy se opírají o vlastní výzkum a vývoj v oblasti aplikace a produkci prostředků na opracování skla a leštících prostředků, které tvoří nejdůležitější součást při opravě skleněných povrchů.
Jaké defekty lze opravit?
K nejčastějším defektům patří poškození od jisker, projevující se množstvím malých černých teček na povrchu skla. Jde o drobné částečky kovu a strusky „zepečené“ do skla. K tomuto poškození dochází zejména při práci s rozbrušovací bruskou v blízkosti skleněných ploch.
K dalšímu velmi rozšířenému poškození patří poškrábání skla od velmi jemného (k němuž může docházet při nesprávném čištění) až po velmi intenzivní. V praxi se s těmito defekty nejčastěji setkáváme v souvislosti s projevy vandalismu např. na oknech veřejných dopravních prostředků, výkladních skříních, skleněných fasádách, skleněných výplních dveří veřejných budov atd.
K typickému poškození patří také poleptání od betonu, resp. cementu, k němuž dochází na stavbách při nedostatečné ochraně skleněných povrchů při provádění tzv. mokrých procesů. Z cementu se většinou díky působení dešťové vody vymývají alkalické složky. Pokud se tyto složky dostanou do kontaktu se skleněným povrchem, dochází k poleptání povrchu.
Kdy se rozhodnout pro opravu?
Prvotní vizuální kontrolu můžete provést sami. Zde je několik tipů. Během kontroly v podstatě kontrolujete průhlednost skla. To znamená, že rozhodujícím faktorem je viditelnost toho, co je za sklem, nikoli čelní pohled na sklo. Stůjte 3 metry od skla (podle švýcarských norem; v EU platí 1 metr). Nasměrujte své pole pozorování zevnitř ven – nebo v souladu s obvyklým užíváním místnosti. Venkovní kontroly provádějte za rozptýleného denního světla, tedy ne na přímém slunci. Když kontrolujete prosklené plochy v interiéru, používejte stejné osvětlení, jaké budou mít při používání.
Typy poškrábání skla
Extra jemné poškrábání
Toto velmi jemné (<0,0001 mm) povrchové poškrábání není za normálních denních podmínek viditelné ani hmatově rozpoznatelné a není často považováno za poškození. Vzniká nejčastěji při „suchém“ úklidu. Jemné poškrábání Jemné (>0,0015 mm) poškrábání, které je typicky viditelné pouze proti tmavému pozadí nebo při pozorném pozorování, když je na to upozorněno; není hmatově rozpoznatelné. Může vznikat např. při neodborném čištění skla, při použití znečistěných úklidových prostředků, při neodborném mechanickém odstraňování hrubých nečistot apod.
Povrchové poškrábání
Toto poškrábání je jasně viditelné při rozptýleném světle a proti tmavému pozadí a je snadno identifikovatelné pomocí nehtů. Vzniká zejména při neodborném mechanickém odstraňování hrubých nečistot, při odstraňování nalepených výzdob či nápisů pomocí různých škrabek atd.
Podpovrchové poškrábání
Jeví se jako bílé čáry a mají nepravidelný, hrubý obrys. Tyto škrábance jsou zřetelně cítit nehtem (hloubka > 0,1 mm). Mohou vznikat během přepravy při nevyhovujícím způsobu balení, při montáži, při nechtěném či záměrném poškození tvrdým ostrým předmětem apod.
Odření
Povrchové poškození typicky zahrnuje skupinu povrchových a podpovrchových škrábanců. Obvykle se jedná o projevy vandalismu.
Vyrytí
To se týká symbolů nebo písmen vyškrabaných do skla ostrým předmětem. Jsou často rušivé a obvykle se skládají z čar a profilů. Tyto artefakty mají hloubku > 0,1 mm a lze je jasně nahmatat nehtem. Jedná se o typický projev vandalismu.
Renovace poškrábaného skla
Proces renovace poškrábaného skla spočívá v několika krocích broušení a leštění poškozeného povrchu. Vzhledem k velmi malé hloubce poškození (zpravidla méně než 0,1 mm) je množství materiálu odbroušeného během procesu natolik malé, že spadá hluboko pod odchylky tloušťky specifikované v ČSN EN 572 část 2–9 (Sklo ve stavebnictví) jako přijatelné výrobní tolerance. To znamená, že sklo se výrazně neztenčuje a nedochází ani k optickému zkreslování průhledu. Např. ČSN EN 572-2 specifikuje toleranci ±0,3 mm pro plavené sklo o tloušťce 8 mm. Protože typická hloubka poškrábání skla je mezi 0,02 a 0,05 mm, vybroušení a vyleštění škrábanců sotva ovlivní rovinnost skleněné tabule, která zůstává v rámci tolerancí přijatelných pro výrobu skla.
Jak již bylo zmíněno, v procesu jsou používány speciální materiály určené pro broušení a leštění skla, a to buď materiály standardně dostupné na trhu, nebo materiály vytvořené na základě vlastního vývoje. Jako hlavní pracovní nástroj bývá používána ruční rotační leštička, případně ruční excentrická bruska.
Proces renovace obecně spočívá ve čtyřech základních krocích:
- Výbrus: Plošné odbroušení materiálu, jehož cílem je odstranění škrábanců a sjednocení povrchu
- Jemný brus: Cílem je srovnání plochy a její příprava pro leštění
- Předleštění: Cílem je vyhlazení povrchu a odstranění všech mikroškrábanců
- Finální leštění: Vyleštění plochy do finální podoby a sjednocení opravovaného místa s okolní nepoškozenou plochou
První dva kroky se mohou provádět v několika stupních podle charakteru poškození. Používají se zpravidla brusné papírové kotouče a brusiva se síťovým podkladem různé zrnitosti dle typu poškození: P80–400 pro hrubé broušení a P180–1000 pro jemné broušení.
Další dva kroky (předleštění a finální leštění) představují proces leštění za pomoci lešticích kotoučů a lešticích past.
Někteří renomovaní výrobci brusiv nabízí i kompletní sady pro renovaci povrchu skla obsahující potřebné materiály určené pro broušení a leštění skla, včetně potřebného nářadí.
Foto: archiv autora
