výstavy

24. Designblok 2022

Vystavy_Designblok
Todus – slide collection – další „dítě“ do rodiny Lucie Koldové, aktuálně nejznámější české designérky s velkým nadnárodním přesahem a jedné ze skalních designérů Designbloku. Foto: Ludvika Kanická
OHRA_2022_1465X181
OHRA_2022-final_700x180
OHRA_2022_1465X181
Zdieľajte článok jednoducho so svojimi priateľmi.

Bývalý benediktýnský klášter Gabriel Loci se zřejmě nenápadně zařadil mezi subjekty spojené s konáním největšího festivalu designu v naší zemi a ve střední Evropě – Designbloku. Ten už 24 let dává milovníkům tohoto fenoménu netradiční šanci shlédnout na jednom místě tvorbu 289 škol, firem, konceptuálních skupin či ateliérů z celé oblasti produktového designu.

Kontrast vybydleného prostoru opuštěného kláštera ze druhé poloviny 19. století tvoří s originálními objekty v duchu současnosti a budoucnosti zvláštní atmosféru zcela odlišnou od nablýskaných salonů, jak je známe z Kolína či Milána. Vadou na kráse tohoto projektu je snad jen poměrně složitý půdorys objektu na několika podlažích, proto někteří návštěvníci hledají některé expozice zbytečně dlouho.

Obrovský zájem o Designblok je jednoznačným důkazem toho, že tento festival vstoupil do duší všech přátel designu jako neoddiskutovatelná součást každého roku. Prostor před klášterem promění v lidské mraveniště, kde dominuje mladá generace. Kdo se bezhlavě vrhne do útrob kláštera, možná ani nezjistí, jak zajímavé produkty jsou prezentovány venku. Za všechny bych uvedla firmu Egoé, která zahrála na notu mladé generace předvedením minimalistického bydlení.

Les/prales

Každý ročník Designbloku má nosné téma. Letos jim byl les/prales. Tato myšlenka rezonovala celou centrální halou ve scénografii designérek Moniky Matějkové a Veroniky Watzkové ze skupiny My Dvě pod tradičním názvem Designérie. Význam tématu je velmi aktuální. Všichni s hrůzou pozorujeme, jak se naše kdysi hluboké lesy před očima mění v katastrofické scenérie a dřevo jako významná obnovitelná surovina je potupně konzumováno k topení, mizí obrovskou rychlostí a s ním také zdroj kyslíku a dobré pohody.

Designérie fungovala jako platforma přenosu informací prostřednictvím doprovodného programu a veřejné shromaždiště spojené s konzumací nejen myšlenek. V její blízkosti byla symbolicky instalována nepřehlédnutelná expozice hasicích přístrojů. Tento banální objekt bychom nejraději vytěsnili z našeho života. Ještě máme v živé paměti katastrofu u Pravčické brány, nebo v poslední době četné požáry domovů pro seniory. Mnohé překvapilo, že pod rukama designéra se může i hasičský přístroj měnit v designérský skvost…

Hasicí přístroj Amplla připomíná původní objekt jen červenou barvou. Může být, ale dokončen libovolně, třeba i oblíbeným módním zeleným mechem. Nejsem si ale jista, zda budou v případě paniky běžní spotřebitelé, zvyklí na obvyklé „hasičáky“ včas vědět, co mají dělat.

Nadčasový elegantní design nové generace ale už získal řadu prestižních ocenění včetně RedDotu. Je to další důkaz toho, jak pružně design reaguje na společenské a politické impulzy. V tomto duchu lze vnímat i dílčí expozici Pro Ukrajinu.

Téma lesa je čitelné ve většině expozic stejně jako přednostní použití dřeva, přičemž nezáleží na tom, zda jde o klasické firmy produkující nábytek, školy, konceptuální skupiny, začínající designéry, nebo obchodníky. Pravidelně se zde vyskytují sice v omezeném množství, zato v neomezené kvalitě.

Snad nejvíc mne letos oslovil Form­design, který si bez velkého křiku cílevědomě jede po své ose a 30 let obohacuje náš trh dokonalým nábytkem nejvyšší kvality. Český podnik otce a dvou synů kráčí dvěma cestami: individuální výroba (poslední realizací byla kancelář na Mendelově univerzitě dle návrhu doc. Maňáka) a produkce vysoce kultivovaných stohovatelných židlí a dalších doplňků, kde aplikuje vlastní technologii ohýbání překližky. Nově předvedl soubor stolových a sedacích prvků pro kancelářský interiér. Jednoduchou harmonickou expozici oživila lesní zvířátka, která formou projekce osvětlila celou její boční stěnu.

Snad nejmarkantněji se s motivem lesa ztotožnila slovenská Javorina, která ho má už ve svém názvu. Poetickou atmosféru stylizovaného lesa, který tvořil rámec pro vystavení drobných sedacích prvků, dotvořila ranní mlha.

Diploma selection

Svoje pevné místo ve scénáři Designbloku si už před léty vydobyla Diploma selection – mezinárodní soutěž diplomových prací. Letos se o přízeň poroty ucházelo 47 univerzit ze 13 zemí a z celkem 171 prací vzešly 2 skupiny finalistů. Práce posuzovala jury složená z renomovaných designérů, producentů, novinářů a pedagogů, nechyběla ředitelka muzea nebo děkan fakulty designu. Pro mne byla největší zárukou osobnost Giuia Cappelliniho, uměleckého ředitele rodinné firmy a značky Capellini, která vynesla do výšin designérské slávy mimo jiné sourozence Ronana a Erwana Boulourrecovy, ale také Ineke Hans, Francoiçe Azambourgua a další.

Zastoupeny byly textilní modely, svítidla, nábytek, šperky atd., často se tvořilo na bázi recyklace a vedle známých kritérií hodnocení designu se začal brát v úvahu další novodobý fenomén – přizpůsobivost situaci.

Art House

V klášteře se potkalo nové se starým, což byla nosná myšlenka i pro druhou část Designbloku umístěnou stejně jako loni v Uměleckoprůmyslovém muzeu pod názvem Art House. Velká pozornost zde byla věnovaná významnému mecenáši Vojtěchu Lannovi, který muzeu věnoval rozsáhlou privátní sbírku historického skla. To bylo v novém aranžmá vystaveno konfrontaci se současnou sklářskou tvorbou předvedenou zástupci několika generací. Mohli jsme se kochat krásou skleněných objektů takových osobností, jakou jsou manželé Brychtová a Roubíček, Rony Plesl, ale i těch nejmladších. Zvláště v době, kdy díky krizi mnohé sklárny bojují o přežití, je pro ně významnou morální podporou zdůraznění významu naší sklářské tradice. Zapojení Uměleckoprůmyslového muzea do celé akce lze také vnímat jako zvýraznění designu jako fenoménu oscilujícího mezi uměním a technikou.

Zdroje: dokumentace firem a web DB

Foto: autorka

Zdieľajte článok jednoducho so svojimi priateľmi.
Značky
sk_SKSlovenčina