reportáže

Od záliby v motorkách přes truhlařinu až k restaurování sakrálních interiérů

Reportaz_Svoboda
Truhlář Pavel Svoboda z Horní Cerekve na Pelhřimovsku. Foto: Ing. František Novák
moddom 2022
Zdieľajte článok jednoducho so svojimi priateľmi.

Truhláře Pavla Svobodu z Horní Cerekve na Pelhřimovsku jsme poprvé představili v roce 2018 ve spojení s jeho unikátním dřevěným motocyklem – Jawa 250 Pérák, zhotoveným v měřítku 1:1 pomocí klasických truhlářských strojů a nářadí a prezentovaným rok před tím na veletrhu Wood-Tec 2017 (viz DM 12/2018).

Letos v polovině června se mi tento řemeslník telefonicky ozval sám, a to ve spojení s jeho dalším dokončeným dřevěným motocyklem – Jawou 50/550, lidově přezdívanou „Pařez“. Mezi 21 dřevinami použitými pro jeho výrobu je totiž i dřevo z větvě nejstaršího rostoucího stromu v ČR tisu červeného z Vilémovic u Ledče nad Sázavou. Díky těmto počinům, zaznamenaným v České knize rekordů, se Pavel Svoboda během své třicetileté řemeslné kariéry posunul od počáteční výroby běžných interiérových výrobků pro zákazníky v okolí až ke spolupráci s restaurátorem historických sakrálních interiérů.

Na začátku byly různé druhy starých motocyklů…

Pravidelným čtenářům Dřevařského magazínu je tedy známo, že tento dnes jedenapadesátiletý truhlář Pavel Svoboda již od dětských let tíhnul k motocyklům. Než si ale směl sednout na svoji první motorku, jezdil jakožto mladý člen tehdejšího branně-sportovního klubu Svazarm cyklotrial. Při tom si tehdy z pohledu cca 10lezetého kluka zcela vážně pohrával s myšlenkou, že se později vrhne na speciální disciplínu „šlapačky“ nebo motokros.

Jeho první bližší seznamování se s motorkami započalo kolem třináctého roku věku, kdy ze stodoly, tvořící součást jeho rodného domu, vytáhnul po dědečkovi Pionýra 550, lidově přezdívaného ‚Pařez‘, z něhož sundal všechny postradatelné plechy a udělal z něj tzv. ‚krosku‘. V patnácti letech si udělal první řidičský průkaz na malé motocykly a o rok později mu otec koupil Jawu 90 Cross. V sedmnácti letech pak začal směle prohánět jeho Jawu 250/353 – Kývačku. I přesto se ale nakonec vysněným motokrosařem nestal.

… ale nakonec zvítězila láska ke dřevu

Po ukončení základní školy si totiž Pavel Svoboda pro svůj profesní život zvolil dřevo, inspirujíc se při tom svým otcem, který jakožto strojní zámečník měl velkou zálibu v truhlařině a disponoval malou domácí dílnou s několika dřevoobráběcími stroji vlastní výroby. Zde si již od dětství osvojoval základy jeho zpracování, které pak dále prohluboval na truhlářském učilišti v jihočeských Hněvkovicích a zde nabyté zkušenosti pak dále rozvíjel v rámci dálkového nástavbového studia na Střední uměleckoprůmyslové škole hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové.

V roce 1992 si zřídil živnostenské oprávnění, na jehož základě se začal věnovat nejrůznější zakázkové výrobě především z masivu a v nevyhnutelných případech i z laminovaných materiálů. A to nejprve při zaměstnání a od roku 2002 pak již jako OSVČ na hlavní pracovní poměr. Svoji činnost, spočívající ve výrobě hlavně kuchyňských linek, dětských pokojů, předsíní a dalšího nábytku a také stavebně-truhlářského sortimentu vyjma oken, provozoval nejprve, spolu s bratrem v pronajatých prostorách a od roku 2004 pak sám ve vlastní dílně v Turovce, malé obci nedaleko jeho bydliště v Horní Cerekvi.

Motorky už jen časově náročným koníčkem…

Postupem času, nabitého prací pro zákazníky rekrutující se hlavně z regionu Pelhřimovska, se však Pavel Svoboda k motocyklovým veteránům české výroby znovu vrátil. Zprvu jen kvůli občasnému rekreačnímu svezení se na nich, a později, z iniciativy svého syna, i k jejich renovacím, které se jim staly velkým koníčkem, jemuž obětovali nejeden víkend. V této souvislosti pak P. Svoboda doslova podlehl kouzlu Jawy 250 Péráka, kterého si nejen koupil, ale navíc podle něj v letech 2015–2017 vyrobil i jeho v úvodu zmíněnou dřevěnou „kopii“ (z 22 dřevin), která je dodnes vystavena v Muzeu rekordů a kuriozit v expozici Zlaté české ručičky v Pelhřimově.

Pomyslný milník v řemeslné kariéře truhláře Pavla Svobody, dřevěnou Jawu 250 – Pérák…

Při prvním představení dřevěného Péráka veřejnosti na 16. ročníku mezinárodní veterán rallye historických motocyklů v Pacově (červen 2017) pak jeden z přítomných nadšenců Pavla Svobodu vyhecoval ke zhotovení druhé dřevěné a českým rekordem se pyšnící motorky – letos dokončené Jawy 50/550 (Pionýr), který byl vyráběn v letech 1955–1958 a pro tvar jednomístného sedadla byl lidově nazýván „Pařez“.

Na celodřevěném modelu v měřítku 1:1, zhotoveném opět ručně bez použití CNC strojů, začal pracovat počátkem roku 2018 a po 2637 hodinách čistého času jej dokončil letos 8. června. Den poté (9. 6. 2022) byl pak tento unikátní motocykl zapsán do České databanky rekordů (v rámci festivalu Pelhřimov – město rekordů), neboť stejně jako originál je 600 mm široký, 936 mm vysoký a 1770 mm dlouhý s rozvorem kol 1165 mm.

Pro zhotovení součástek, z nichž např. startovací páka, hnací řetěz, palivový kohoutek, a na rozdíl od péráka nově také páčky na řidítkách pro ovládání přední brzdy a spojky, jsou „funkční“, použil (s ohledem na pevnost a pro zvýraznění detailů a barevných přechodů jednotlivých dílů) 21 druhů dřevin – smrk, borovici, modřín, ořech, eben, hrušeň, švestku, javor, buk, dub, třešeň, škumpu, rakytník, thuji, břízu, olši, akát, lípu, jasan, ovangkol a tis červený. Poslední jmenovaná dřevina navíc pochází z památného stromu rostoucího v zahradě barokního zámku ve Vilémovicích u Ledče nad Sázavou, který bývá označován jako nejstarší tis střední Evropy nebo nejstarší strom České republiky a jehož stáří odborníci odhadují na cca 1500–2000 let.

…doplnil letos další dřevěný model historického motocyklu Jawy 50/550, lidově přezdívané „Pařez“

„Použitý materiál pochází z náhodně ulomené větve, kterou mi sami nabídli zástupci obce. A to poté, co se z médií dozvěděli, že pracuji na dalším dřevěném modelu s tím, zda bych ji nějak nezužitkoval při výrobě součástek, čímž bych jejich památný strom ještě více zviditelnil. Bylo mi ctí jim vyhovět, a tak jsem z tohoto materiálu zhotovil ventilky, šroub držící krycí plechy a otevírací šroub na ‚prsíčkách‘,“ upřesňuje Pavel Svoboda s dovětkem, že právě tento fakt podle něj nakonec vedl k tomu, že spolu s jeho dřevěným „Pérákem“ (z 22 dřevin) se nově i „Pařez“ pyšní českým rekordem a je vystaven v Muzeu techniky v Telči.

…který vyústil v renovaci sakrálních interiérů

Těmito počiny Pavel Svoboda oslovil nejen několik majitelů a sběratelů automobilových veteránů, jímž tu a tam zhotovoval výdřevy karosérií, přístrojové desky, vnitřní výplně dveří apod., ale především také známého restaurátora pana Jaroslava Bendu z Pelhřimova (viz DM 4/2019), který ho již v průběhu prací na „Pérákovi“ přizval v roce 2017 do svého dnes čtyřčlenného pracovního týmu. Od té doby je hlavní řemeslná činnost Pavla Svobody spojena s restaurováním oltářů, kazatelen a jiných církevních památek, na které se jeho partner dnes dvaasedmdesátiletý Jaroslav Benda specializuje a kdy základem architektury u většiny z nich je dřevo…

Zobraziť celý článok v eDM 9/2022 >>
Zdieľajte článok jednoducho so svojimi priateľmi.
Značky

Nastaviť odber noviniek

Please enable the javascript to submit this form

sk_SKSlovenčina