reportáže

Nikdy není pozdě začít s něčím novým

Nikdy není pozdě začít s něčím novým
JAF Holz - nabytkovedilce.cz
JAF Holz - nabytkovedilce.cz
JAF Holz - nabytkovedilce.cz

Svoji poslední reportáž v minulém vydání Dřevařského magazínu jsem uvedl konstatováním, že úspěšné podnikání je založeno na schopnosti najít a vyplnit „díru na trhu“. Známým faktem je ale i to, že onu „díru“ v daném segmentu často daleko zřetelněji vidí lidé mimo obor, než odborníci, kteří se v dané profesi léta pohybují. Může za to mj. i tzv. profesní slepota. A nemusí se to vždy týkat jen nabízeného sortimentu. Např. když něco delší dobu děláme špatně a nikdo nás na to neupozorní (anebo všechna upozornění úspěšně ignorujeme), tak si na to postupem času zvykneme a vnímáme to jako „normální“ stav. Naše okolí to ale může vnímat jinak. Na této zkušenosti, z pozice zákazníka, založil před 5 lety svůj nový byznys Ing. Petr Šilhánek z Březové-Oleška.

Před tím, než v létě roku 2014 založil svoji firmu Truhlárna, s.r.o., pracoval Petr Šilhánek 20 let v oblasti finančního poradenství. Z toho 15 let na manažerské pozici ve známé nadnárodní společnosti patřící ke světové špičce v oblasti stavebních strojů, kde měl na starosti český, slovenský a maďarský trh. V roce 2012 se na základě restrukturalizačních změn rozhodl z firmy odejít. Zároveň ukončil i svoji kariéru v oblasti finančního poradenství a místo toho začal podnikat v truhlářské výrobě.

DM: Co Vás vedlo k rozhodnutí změnit svoji profesní kariéru tak zásadním způsobem?
P. Š.: Ve svém pokračování na poli leasingu a finančního poradenství jsem již neviděl žádnou perspektivu. Jednak už se mi nechtělo pracovat v žádné korporaci, kde bych byl vystaven rozhodování svých nadřízených, nejistotě související s rizikem restrukturalizací podle představ měnících se vrcholových manažerů atd. A druhým faktorem byla skutečnost, že firma, v níž jsem pracoval, patřila ke světové špičce, takže ať už by šel do jakékoliv jiné společnosti, vždy by to téměř s jistotou byla změna k horšímu.

DM: Co Vás ale přivedlo k rozhodnutí začít s truhlařinou? Nebo jste se tomuto oboru již někdy věnoval?
P. Š.: V podstatě jen na „hobby“ úrovni. Já jsem vystudovaný strojní inženýr se specializací na CAD/CAM systémy. Ale tuhle profesi jsem v podstatě nikdy nedělal. Po promoci na začátku 90. let jsem ve svém oboru nenašel odpovídající uplatnění. Shodou okolností jsem se dostal do finančního sektoru, kde jsem setrval 20 let. V roce 2012, když jsem s touto činností skončil, jsem se rozhodl dát si na nějaký čas „pauzu“, abych si jednak odpočinul a jednak abych dodělal nějaké práce na rodinném domku, ke kterým jsem se dřív kvůli nedostatku času nedostal. Zejména se jednalo o vnitřní vybavení novým nábytkem na míru a podle mých představ, který jsem si chtěl vyrobit a namontovat sám. Nakoupil jsem si materiál a u truhlářů jsem si ho pouze nechal naformátovat a ofrézovat. Práce v domácích „hobby“ podmínkách šly ale pomalu, a tak jsem si chtěl pomoci rozšířením spolupráce s truhláři. Tady jsem ale narazil na problém, na který jsem ze své dřívější profese nebyl zvyklý. Řemeslník mi něco slíbil, pak to ale nedodržel. Jednalo se hlavně o termíny. Vyzkoušel jsem několik truhlářů, ale u všech jsem se setkal se stejným problémem. Buď vůbec neměli čas, nebo mi to slíbili, ale pak nedodrželi termín.

DM: To je bohužel velmi rozšířený nešvar u řemeslníků obecně. Zvláště v posledních letech, kdy jsou doslova zahlceni prací.
P. Š.: To by ale nemělo být používáno jako omluva. Např. v mé předchozí profesi byly podobné praktiky naprosto nepřípustné. Na takový přístup k zákazníkovi jsem nebyl zvyklý a nehodlal jsem to přijmout. Říkal jsem si, že si snad nakoupím zařízení a udělám si to kompletně sám, abych to měl tehdy, kdy to potřebuji, a ne až na to někomu zbyde čas. Pak jsem si uvědomil, že asi nebudu sám, kdo má tento problém, a že podobně nespokojených zákazníků bude určitě víc. Tak mě napadlo založit svůj nový byznys právě na tomto nešvaru.

DM: Myslíte na plnění slibů anebo na neslibování?
P. Š.: Na obojím. Přesněji řečeno: plnit to, co slíbím a neslibovat nesplnitelné. V praxi to znamená nabídnout zákazníkovi nejen kvalitní truhlářskou výrobu, ale zejména prvotřídní servis postavený nikoli na slibech, ale na reálných termínech a jejich striktním dodržování. Taková byla alespoň moje původní představa. Pozdější praxe ale ukázala, že tak jednoduché to zase není.

DM: Co, to plnění slibů?
P. Š.: Myslím vše kolem založení a provozování firmy. Objevily se některé faktory, s nimiž jsem nepočítal, a které mi to poněkud zkomplikovaly. Nejdříve jsem se musel „vyučit“ v oboru truhlář, abych mohl dostat živnostenský list a založit firmu. Absolvoval jsem rekvalifikační kurz, během něhož jsem získal především teoretické vědomosti z oblasti zpracování dřeva a truhlářské výroby. Praxi sice nemám, ale mým cílem nebylo stát se praktikujícím truhlářem. Chtěl jsem založit a řídit firmu se zaměstnanci – kvalifikovanými truhláři. Moje role měla být čistě manažerská včetně přípravy výroby. V průmyslovém areálu v Jílovém u Prahy jsem si pronajal halu a nakoupil technologie. Do firmy jsem přijal dva truhláře, kteří měli celou výrobu na starosti. Ale zkomplikovalo se mi to tím, že mě místní spoluobčané přemluvili, abych kandidoval do obecního zastupitelstva a dopadlo to tak, že mě zvolili na čtyři roky do funkce starosty. To mi vzalo téměř veškerý čas a Truhlárna, s.r.o. se stala tak trochu „bezprizorní“ firmou, která fungovala jen jakousi setrvačností. Neměla ale de facto žádný rozvoj. Až ukončení mojí „mise“ na místní radnici v roce 2018 mi umožnilo začít se naplno věnovat podnikání. Po roce fungování, kdy jsem se firmě mohl věnovat tzv. na sto procent, vidím, že to konečně začíná dávat nějaký smysl.

DM: A vyšel Vám ten Váš původní záměr, tedy plnit sliby a neslibovat nesplnitelné, nebo jste ve stejné situaci, jako ti truhláři, kvůli kterým jste svůj byznys založil?
P. Š.: Důležité je práci plánovat. To neplatí jen pro větší firmy. Jen tak můžete mít přehled o své výrobě a o termínech a nemělo by se vám stát, že zákazníkovi slíbíte něco, co nejste schopen splnit. Není třeba hledat v tom nějaké složitosti. Mně např. pomáhají jednoduché excelové tabulky, které jsem si za tímto účelem vytvořil. V nich mám zanesené přibližné časy jednotlivých činností a pracovních operací, a při zadávání zakázky do systému se mi automaticky vygeneruje přibližná doba potřebná k výrobě zakázky. Takže se mi nemůže stát, že bych někomu slíbil nereálný termín. Anebo musíme počítat s prodlouženou pracovní dobou, pracovními víkendy apod. A samozřejmě musíte mít k dispozici i odpovídající technologie. V roce 2018 jsem si pořídil CNC vrtací a frézovací centrum, které nám výrazně zefektivnilo výrobu, a k tomu návrhový a výrobní CAD/CAM software, který mi zásadně zefektivnil, zrychlil a zpřesnil přípravu výroby, a navíc vygeneruje výrobní NC programy.

DM: Takže jste se nakonec přece jen dostal k tomu, co jste vystudoval.
P. Š.: V podstatě ano, jen trochu v jiném oboru. Ale to asi není podstatné. Podstatný je přístup k principu plánování výroby a výroby samotné.

DM: Máte na mysli digitalizaci a robotizaci, tedy Průmysl 4.0?
P. Š.: Přesně tak. Ono to zatím ještě stále na mnohé výrobce působí jako sci-fi a ne každý si to ve své firmě umí představit, ale vývoj tímto směrem je nevyhnutelný. Pokud práce bude dost a stávající problémy s lidmi budou přetrvávat, tak bude jen otázkou ceny robotů, jak velkou část lidské síly nahradí. Robot nemarodí, nebere si dovolenou, nevadí mu přesčasy a nenárokuje si za ně příplatky. A samozřejmě, pokud funguje správně, eliminuje chyby způsobené lidským faktorem. Pro mě je Průmysl 4.0 od počátku jasná volba. Zatím to sice pro mnohé zní jako píseň daleké budoucnosti, já jsem ale přesvědčen o tom, že realita není příliš vzdálená. Vždyť už dnes to podstatné, to je digitalizace výroby, funguje. Software zpracuje zakázku a vygeneruje výrobní data pro stroje. Každý dílec má svůj kód, který si stroj načte a podle zadání ho opracuje. Takže obsluha zde de facto pouze supluje manipulační techniku. A tuto roli přece může plnohodnotně zastat robot. Pak už jde jen o to, eliminovat možné chyby při manipulaci a vyřešit logistiku mezi jednotlivými uzly. A ve vývoji pokračovat dál směrem ke kompletaci dílců, k montáži výrobků, k propojení se skladovým hospodářstvím, s účetnictvím, s expedicí a s ní související optimalizací nakládky (přepravy) atd. A i tyto vize již byly v různých formách prezentovány. Takže velmi zjednodušeně řečeno, už jde „pouze“ o to, dotáhnout tyto systémy do finální a v praxi použitelné podoby a vytvořit funkční bezpečné rozhraní pro zákazníka. To, že to takhle zatím dnes ještě nefunguje, neznamená, že to nebude fungovat za pár let. A my na to musíme být připraveni. Je to otázka naší konkurenceschopnosti. Výhodu má ten, kdo je o krok napřed.

Autor: Radomír Čapka
Kontakt: radomir.capka@gmail.com
Foto: autor a archiv firmy

Nastaviť odber noviniek

Please enable the javascript to submit this form

sk_SKSlovenčina
cs_CZČeština sk_SKSlovenčina