Slovenčina
Dvanáct Lip svobody letos soutěží o titul Strom roku v 17. ročníku ankety pořádané Nadací Partnerství pod záštitou ministra životního prostředí Richarda Brabce.
Mezi finalisty se probojovaly stromy z celkem 11 krajů, které nominovaly obce, základní školy nebo skautské organizace. Od 15. června až do konce září budou ve zpoplatněném hlasování bojovat o hlasy veřejnosti a postup do evropského kola. Porotci ročníku 2018 vzhledem ke stému jubileu založení republiky vybírali finalisty právě ze Stromů svobody, které odkazují k české státnosti a boji za svobodu a demokracii. Podrobnosti k anketě nabídne web www.stromroku.cz.
Pět lip v anketě vysadili lidé hned v revolučním roce 1918. Jedna z finalistek – Opatovická lípa svobody – přežila dokonce jako jediná z celkem šestnácti stromů vysázených ve Velkých Opatovicích na oslavu konce 1. světové války. „Lípa stojí uprostřed křižovatky pěti cest a vždy bývala místem setkávání lidí z okolí. Zdárně přežila ořezy kvůli elektrickému vedení a vyhnula se dokonce i kácení, které jí hrozilo kvůli vytvoření parkoviště. Je symbolem nezdolnosti a svobody českého státu,“ líčí pohnutý osud stromu Dalibor Badal, který jej do ankety přihlásil.
Další tři finalistky ankety oslaví stovku napřesrok. Tak jako kamenická Lípa Svobody vysazená k prvnímu výročí vzniku Československa 28. října 1919. „Ačkoliv toho dne sněžilo, sešlo se před kamenickou školou velké množství lidí. Šestnáct dětí – z každé třídy po jednom – které si zvolili sami žáci, šlo v čele průvodu a jedno z nich neslo lípu. Za ním šli nejstarší občané Kamenice. V sázení se vystřídali nejprve oba nejstarší občané, posléze děti, starosta města Bohumil Voráček, ředitel školy i starosta Sokola a další občané,“ líčí slavnostní zasazení stromu Petra Menclová, další z anketních navrhovatelek.
Mezi finálovými zástupci jsou ale i tři zástupci stromů „teprve“ padesátiletých. Spojuje je odpor proti okupaci Československa a nastupující normalizaci. Lípu svobody v Lázních Bohdaneč vysadili dva učitelé spolu se svými žáky ze základní školy 28. října 1968. „Došlo k tomu úmyslně ve 13 hodin, když byla většina bohdanečských občanů v zaměstnání. V Bohdanči byla totiž umístěna sovětská vojska, a proto byla velká snaha, aby tento akt proběhl zcela klidně. Celá akce nebyla dopředu zveřejňována, na náměstí se na okamžik zastavilo jen několik náhodných chodců,“ vzpomíná na svou dobu poměrně riskantní kousek nyní 94letá pamětnice Božena Konečná, manželka jednoho z iniciátorů akce.
