konštrukcie

Interiérové dveře očima studentů

Ostermann
Ostermann
Ostermann
Zdieľajte článok jednoducho so svojimi priateľmi.

Když zadáte studentům designu úkol, aby navrhli dveře podle vlastních představ, tak musíte počítat absolutně se vším. Takový úkol dostali loni studenti posledního semestru produktového designu na odborné vysoké škole v Postupimi (Fachhochschule Potsdam). Při navrhování měli brát zřetel především na estetické, ekologické, ekonomické, sociální a kulturní aspekty. Z návrhů pak byla vytvořena výstava pod názvem „NEUE TÜREN“ prezentovaná na letošním nábytkářském veletrhu imm cologne . Pro přiblížení obsahu výstavy jsme vybrali dva z představených modelů. Předem je nutné podotknout, že se jednalo o prototypy, které sice byly funkční, avšak jejich funkce spočívala v tom, že umožňovala pouze demonstrovat, jak by to v praxi „mělo fungovat“.

Poetické dveře

První model nám jeho autorka Christin Rothe představila jako „poetické dveře“. Jejich skutečný název je ale Komorebi, což je japonský výraz pro okamžik, kdy sluneční světlo proniká korunami stro­ mů a vytváří efektní paprskovitou zář. Podobný světelný efekt mají v interiéru vytvářet tyto dveře, spojující dvě místnosti. Dveřní křídlo je složeno ze 33 vodorovných příček z masivních hranolků obdélníkového průřezu. 17 z nich je průběžných přes celou šířku křídla a 16 je délkově přepůlených, přičemž průběžné a půlené příčky se pravidelně střídají. Příčky jsou vzájemně přes distanční podložky spojené dvěma svislými průchozími ocelovými tyčemi, umístěnými v první a třetí čtvrtině šířky křídla. Distanční podložky vytváří mezi příčkami mezery, kterými proniká světlo a vytváří efekt komorebi. Spojovací tyče slouží zároveň jako otočné čepy pro půlené příčky, které jsou pohyblivě spojené s plochými ocelovými táhly, uloženými volně v drážkách průběžných příček. Každé táhlo je svým koncem spojené se zárubní a každá z průběžných příček je připojena k zárubni samostatným závěsem. Tento kinetický systém způsobuje, že při otevření dveří se krátké příčky v horizontální rovině pootočí a vystoupí z plochy křídla. Tím vznikne prostorový efekt a z dveří se stává dřevěná plastika. Tak by tomu alespoň mělo být podle představ Christin Rothe.

Pythagorovské dveře

Druhým modelem jsou geometrické skládací a posuvné dveře, jejichž autorkou je Danai Moshona. Jak již jejich název napovídá, návrh vychází ze známé Pythagorovy věty, popisující vztah mezi délkami stran pravoúhlých trojúhelníků v euklidovské rovině. Plochu dveřního křídla tvoří obdélníková základna s poměrem stran 2:1 (tedy dva čtverce), která je úhlopříčně rozdělena na 4 rovnoramenné trojúhelníky, přičemž 2 z nich jsou ve svislé ose rozděleny na 4 pravoúhlé trojúhelníky. Výsledkem je symetricky harmonická konstrukce euklidovské geometrie. Na způsob otevírání dveří, což je hlavní specifikum tohoto návrhu, ale samotná Pythagorova věta nemá žádný vliv. Princip funkce, tedy skládání, bychom spíše mohli přirovnat k japonským skládačkám origami. Všech 6 trojúhelníků, vyrobených z lehké voštinové desky, je k sobě bočními plochami připojeno pomocí skrytých závěsů. Boční trojúhelníky jsou pak stejným způsobem připojeny ke dvěma svislým stojkám, zavěšeným v horní části do vodicí kolejnice a v dolní části uloženým pomocí čepů ve vodicí drážce. Při otevírání se horní a dolní trojúhelník „prolomí“ na jednu stranu a posouváním jedné (volné) stojky se celé dveřní křídlo složí. Na dotaz, jaké mají tyto dveře výhody oproti klasickým skládacím systémům a zda ostré rohy trčící do prostoru nepředstavují určité bezpečnostní riziko, jsme od autorky návrhu dostali odpověď, že šlo především o efekt a nový netypický design.

Uložiť

Uložiť

Zdieľajte článok jednoducho so svojimi priateľmi.

Nastaviť odber noviniek

Please enable the javascript to submit this form

sk_SKSlovenčina
cs_CZČeština sk_SKSlovenčina