Slovenčina
Dnem 1.7.2013 nabyla účinnosti další důležitá novela zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jejímž cílem je zlepšit postavení věřitele, a to zejména s ohledem na platební morálku obchodních společností. Mimo jiné také stanoví dobu splatnosti ceny za dodávky zboží na 30 dní, zakazuje dohody vylučující úroky z prodlení a definuje nárok věřitele na náhradu nákladů na uplatnění pohledávek.
Doba splatnosti 30 dní
Zmíněná novela stanoví dobu splatnosti ceny za dodávky zboží jednotně, a to 30 dní, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU, ze dne 16. února 2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (dále jen Směrnice), jak pro veřejný, tak soukromý sektor. Z této novely pak následně vyplývá:
• Cenu za dodávky zboží nebo služeb ve vztazích mezi podnikateli je dlužník povinen zaplatit do 30 dnů od dodání zboží (služeb) nebo ode dne doručení faktury. Tuto dobu je možné dohodou mezi oběma stranami prodloužit na více než 60 dnů, ale pouze v případě, že to vůči věřiteli nebude hrubě nespravedlivé. Při výkladu termínu „hrubá nespravedlnost“ se vychází z článku 7 odst. 1–3 Směrnice, podle něhož je třeba zhodnotit okolnosti případu spočívající v hrubém porušení poctivých obchodních zvyklostí v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním, v povaze zboží či v objektivních důvodech odchýlení se od zákonem stanovené doby splatnosti.
• Protiváhou povinnosti jedné strany zaplatit v určité lhůtě je pak povinnost druhé strany převzít zboží ve lhůtě 30 dnů. Prodlužovat tuto lhůtu lze pouze za předpokladu, že to nebude vůči věřiteli hrubě nespravedlivé.
• V případě, kdy dlužníkem je veřejný zadavatel, je možné dobu splatnosti delší než 30 dnů sjednat pouze tehdy, pokud je to odůvodněno povahou závazku. Při tom ale současně platí, že den doručení faktury nesmí být předmětem smluvního ujednání. Taková doba splatnosti však nesmí přesáhnout 60 dnů. Pravidla pro veřejného zadavatele se vztahují také na subdodavatele a jejich věřitele.
Dojde-li mezi smluvními stranami k sjednání dohody, která bude v rozporu v rozporu s výše uvedenými body, pak je taková dohoda neplatná. Při tom platí, že dovolat se této neplatnosti může i jakákoliv právnická osoba založená s cílem hájit zájmy podnikatelů (svaz, sdružení, cech apod.).
Vyloučení úroku z prodlení je neplatné
Kromě snahy o zlepšení platební morálky obchodních společností, obsahuje novela i některé další změny určené k ochraně věřitelů. Výslovně stanovuje nevyvratitelnou právní domněnku, že dohoda vylučující úrok z prodlení je hrubě nespravedlivá. Následkem uzavření takové dohody by opět byla její neplatnost. Tímto způsobem obchodní zákoník chrání především takového věřitele, který při uzavírání smlouvy vystupuje v pozici tzv. slabšího hráče.
Náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky
Zásadní novinkou v obchodním zákoníku je zákonný nárok věřitele na úhradu nákladů souvisejících s uplatněním každé jednotlivé pohledávky, a to i tehdy, když zároveň požaduje úrok z prodlení. Nárok na náhradu nákladů má věřitel v případě, že se jedná o závazkový vztah mezi podnikateli nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu veřejnému zadavateli. Minimální výše těchto nákladů je stanovena v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů a činí 1200 Kč na každou pohledávku. V této souvislosti obchodní zákoník konstruuje vyvratitelnou domněnku, že dohoda, která vylučuje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, je hrubě nespravedlivá a tedy neplatná. Vzhledem k tomu, že se jedná o vyvratitelnou domněnku, je podle právního výkladu možné v konkrétním případě prokázat opak.
Zdroj: www.businessinfo.cz
