utorok, 13. november 2018

Registrácia     

Odmítaný i velebený solitér Jože/Josip Plečnik

Výstava ze Slovinska Plečnikův dům. Architektovo pokusné pole ve výstavní síni Studijního a dokumentačního centra Norbertov se uskutečnila v rámci reciproční spolupráce pracovníků centra a Muzea a galerie města Ljubljaně (MGML), jež následuje po předchozí české výstavě Rothmayer a Plečnik v Ljubljani. Zásluhou pracovníků centra, zejména Marie Szadkowské, Ing. arch. Petra Krajčího a překladu do češtiny Elišky Oberhelové a dalších přibližuje i díky vystavené korespondenci Plečnikův osud a dílo.

Slovinský architekt, urbanista, designér, pedagog Jože Plečnik (1872–1957) patří k nejvýznamnějším architektům 20. století. Svým rukopisem vtiskl nezaměnitelný ráz řadě profánních, kultovních i církevních staveb, urbanistických počinů včetně zahradních úprav, interiérů, nábytku, užitkových předmětů, ale např. i bohoslužebného vybavení. Ovlivněn antickým dědictvím, středomořskou a středoevropskou kulturou, především však díky talentu a píli, přistupoval ke každému zamýšlenému dílu s citem pro genia loci, s pokorou, ale i s odvahou překonat nejen dobové nálady a doposud uznávané zásady – od prostých staveb téměř ze zbytkových materiálů (ve Slovinsku kostel sv. Michaela na Blatech) k monumentálním počinům (kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze, zejména pak Pražský hrad) z materiálů vzácných a ušlechtilých. Ucelený obraz podává např. publikace Damjana Prelovšeka, Josip Plečnik, Šlapanice, ERA 2002.

Jože se narodil v rodině truhláře Andreje Plečnika, jenž si přál, aby syn dílnu v budoucnu převzal. Po otcově úmrtí vzhledem k Jožově mládí se tak nestalo. V tomto období, kdy získal státní stipendium, již studoval truhlářství na průmyslové škole stavební v Grazu u profesora Leopolda Theyera (1888–1892); zaujetí pro stavitelství jej od práce kresliče přes nutnost dvouletého zaměstnání v továrně na nábytek dovedlo až na Vídeňskou akademii (1894–1898) do ateliéru významného secesního architekta Otto Wagnera, kde se seznámil mimo jiné s Janem Kotěrou. A to je zárodek budoucí symbiózy tří architektů Kotěry, Plečnika, Rothmayera a tím Plečnikovy cesty z Rakousko-uherské monarchie až na Pražský hrad, sídlo prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka a zpět do rodné Ljubljaně.

Z Plečnikovy tvorby namátkou připomeňme: 1898 Římská cena za školní projekt, za niž absolvoval studijní cestu do Itálie a Francie; ve Vídni po studiích Langerova vila a nájemný dům na Rechte Wienzeile, Zacherlův palác, kostel sv. Ducha…. Z politických důvodů nebyl jmenován nástupcem prof. Wagnera.

Naštěstí pro nás je z Vídně do Prahy nedaleko a tak na základě doporučení prof. Kotěry, jenž z Vysoké školy uměleckoprůmyslové (UMPRUM) přecházel na Akademii výtvarných umění (AVU), se stal Plečnik jeho nástupcem, profesorem na UMPRUM v letech 1911–1914. K jeho žákům patří významní architekti, např. F.L. Gahura, B. Feuerstein, J. Fuchs, L. Hilgert… J. Plečnik se v tomto období účastnil několika soutěží, ale teprve vznik Československé republiky znamenal zásadní přelom v jeho tvorbě. Zvítězil v konkurzu na úpravu jižních zahrad Pražského hradu a v květnu roku 1920 byl jmenován architektem Pražského hradu. Přestože byl v roce 1920 jmenován profesorem na technické univerzitě v Ljubljaně, tvorbě pro Hrad se intenzivně věnoval, přičemž stavební práce na Hradě vedl jeho asistent Otto Rothmayer (rovněž původně truhlář a jeho žák). Souběžně s abdikací T. G. M. v r. 1935 odchází J. Plečnik definitivně z Hradu a O. Rothmayer pokračuje v jeho koncepci a samostatně působí na Hradě až do 50. let. Architektem Pražského hradu se roku 1936 stává další významný architekt Pavel Janák, mimo jiné žák Oto Wagnera a Kotěrův spolupracovník, profesor na UMPRUM v letech 1921–1941. Plečnikovo přátelství s prezidentem Masarykem a jeho dcerou Dr. Alicí Masarykovou, obdivovatelkou mistrovy tvorby, přispělo k realizacím v areálu i vnitřních prostorách Hradu či v Lánech, jež se staly architektonickými klenoty (bohužel ne všechny se zachovaly). Zájemci o tuto oblast Plečnikova působení mohou např. vyhledat: Josip Plečnik – architekt Pražského hradu, kolektiv autorů. Katalog k výstavě na Pražském hradě, Praha 1996; publikaci Pražský hrad za T. G. Masaryka, vydanou správou Pražského hradu, kde se architektonickým proměnám z let 1918–1935 věnuje Zdeněk Lukeš.

Výčet Plečnikových děl ve Slovinsku by si vyžádal samostatnou stať, např. urbanistické zásahy v Ljubljani a úprava nábřeží s mosty, tržnicí, domem „Žehlička“ a řada církevních staveb ve Slovinsku (viz odkaz na literaturu, mimo jiné D. Prelovšek, J. Plečnik, Salzburg 1992). V Ljubljaně byste však neměli pominout interiér univerzitní knihovny a především jeho vlastní dům, jenž svým konceptem a provedením dokresluje osobnost autora a představuje tak pozoruhodné místo výjimečného tvůrce.

Po návratu do Ljubljaně se Plečnik rozhodl upravit skrovné bydlení a hlavně atelier v domě staršího bratra Andreje, což u sestry nebylo možné. Zamýšlel také vytvořit společný prostor pro bratry a sestru s rodinou; tomu upravil i koncept domu a přístavby. Sestra s rodinou se však do domu nikdy nenastěhovala, bohémský život mladšího bratra Janeze J. Plečnikovi nekonvenoval, starší bratr Andrej později sloužil v klášteře v Repnjích a tak nakonec zůstal mistr v domě sám až do svého skonu (jeho prostý náhrobek je ve smutečním areálu Žale).

Dědictví převzal Plečnikův synovec, duchovní Karel Matkovič, který se do domu přestěhoval a pečlivě uspořádal celou pozůstalost. Zemřel roku 1971 a Matkovičovi dědicové vše prodali městu, které zde o rok později zřídilo muzeum architektury a pečovalo o místo do roku 2010, kdy vše přešlo do péče Muzea a galerie města Ljubljaně. Od pořízení dokumentace počínaje rokem 2008, proběhla vlastní obnova domu až k otevření muzejní expozice v letech 2013–2015. Sama jsem dům navštívila v době ještě nedokončených úprav. Dokončené, ač věrny autenticitě místa, přesto svou čistotou mírně ubraly duchu jeho asketického uživatele. Naleznete zde kromě Plečnikova domova instalovaného jako muzejní expozice stálou výstavu o Plečnikově díle a životě, výzkumné centrum, prostory pro občasné výstavy a vzdělávací programy pro děti i dospělé.

Postup proměn Plečnikova domu lze na výstavě v plánech i fotografiích vysledovat – od úprav části bratrova starého domu (kuchyň v přízemí a dvě místnosti v patře) přes válcovou přístavbu a přístavbu zimní zahrady, jež vznikla po koupi sousedního domu se zahradou. Dům chápal jako „pokusné pole“.

Naleznete zde i kreslicí náčiní, které mistr používal. Zaujme jeho atelier i kuchyně, kde kreslil a sedával vedle sporáku, na němž měl konvici s kávou.

Návštěvu v Norbertově nám umožnili Marie Sadkowská a Petr Krajči, který nám kromě komentované prohlídky poskytl i potřebné podklady. Toto centrum propaguje zejména moderní českou meziválečnou a poválečnou architekturu 20. století včetně dvou nedalekých významných památek – Müllerovy a Rothmayerovy vily. Návštěva v badatelně po předchozím objednání, podobně návštěva obou vil (e-mail: Táto e-mailová adresa je chránená pred spamovacími robotmi. Na jej zobrazenie potrebujete mať nainštalovaný JavaScript., Táto e-mailová adresa je chránená pred spamovacími robotmi. Na jej zobrazenie potrebujete mať nainštalovaný JavaScript., Táto e-mailová adresa je chránená pred spamovacími robotmi. Na jej zobrazenie potrebujete mať nainštalovaný JavaScript.).

Pokud navštívíte Slovinsko, adresa domu je: Plečnikova Hiša (Plečnik House), Karunova 4-6, Trnovo, Ljubljana, www.mgml.si.

Autor: Doc. akad. arch. Ivana Čapková
UMPRUM Praha a VOŠ Volyně
Kontakt: Táto e-mailová adresa je chránená pred spamovacími robotmi. Na jej zobrazenie potrebujete mať nainštalovaný JavaScript.
Foto: archiv autorky

Odborný časopis na podporu drevárskej a nábytkárskej výroby.

Zásady spracovania osobných údajov

Uložiť

Uložiť

Newsletter

Prihláste sa pre prijímanie newsletter-a. Nezmeškáte tak žiadne aktuálne novinky.

Rozosielame iba dôležité informácie. Nespamujeme!