Drevorezba je charakterizovaná ako rozšírená ľudová ozdobná technika, pri ktorej sa výraznejšie narušuje povrch dreva nožom alebo dlátom za vzniku odpadu vo forme triesok. Jej jednoduchý technologický princíp výraznou mierou prispel k bohatstvu foriem nielen ľudového nábytku, ale i pracovných predmetov, ktoré boli neoddeliteľnou súčasťou prirodzeného životného prostredia dedinského človeka.
Jedným z medzníkov rozvoja slovenského drevárskeho a nábytkárskeho priemyslu bolo položenie základného kameňa učňovského strediska v Žiline, v ktorom mali ročne vychovať 120 kvalifikovaných absolventov pre potreby výroby. Historickým dátumom bol 27. december 1972. Tvoril ho projekt dvoch výškových 9-poschodových budov na vyučovanie a bývanie. Areál mal byť súčasťou podniku Drevoindustria Žilina.
Naše země jsou už pár let pevně zakotveny na západní straně Evropy. Dříve nás přesvědčovali o opaku a vymývali nám mozky dějinami Sovětského Svazu. Naše minulost je ale od nepaměti spojena s prostorem bývalé Rakousko-uherské monarchie. Měli bychom se o ni zajímat, obzvlášť když ji máme tzv. „za humny“. Může to být poučné i pro budoucnost.
Rakouská firma Wittmann patří do zlatého fondu rakouské nábytkářské produkce. Původní sedlářství v Etzdorfu fungující od roku 1896 změnilo v padesátých letech 20. století výrazně svoji orientaci. Může za to Franz Wittmann, otec dnešní majitelky Ulriky Wittmann. Učinil rozhodující krok: sedlářství lokálního významu přeměnil na čalounický provoz, jehož renomé brzy překročilo rakouské hranice. Může za to filozofie rodinného podniku, která se po čtyři generace nezměnila. Základem úspěchu je pochopení významu kvality řemesla a jako velmi prozíravé se ukázalo tehdy neobvyklé řešení spolupráce s designéry.
