Při studiu aktivit některých osobností si člověk musí nutně položit otázku, jak je možné, že toho v životě tolik stihli? Patří k nim i Gio Ponti, italský architekt, designér a publicista, který je u nás poněkud opomíjen. Je to zřejmě tím, že stojí ve stínu osobností stejného období, které k nám zřejmě mají teritoriálně a jazykově blíže (Otto Wagner, Adolf Loos, Josef Hoffmann).
Francouzského architekta Le Corbusiera (původní jméno Charles – Edouard Jeanneret), jednoho z velikánů světové architektury poloviny dvacátého století, zřejmě není třeba představovat. Je oficiálně považován za vůdčí osobnost moderní architektury a o zakázky nikdy neměl nouzi. Zejména 30. léta patřila k nejproduktivnějšímu období a seznam jeho děl je vskutku úctyhodný.
U příležitosti stoletého výročí úmrtí Kolomana Mosera (*1868 – †1918), jednoho z největších vizionářů a zakladatelů vídeňské moderny, uspořádalo muzeum MAK výstavu „KOLOMAN MOSER, univerzální umělec mezi Gustavem Klimtem a Josefem Hoffmannem“. Výstava se noří hluboko do díla tohoto výjimečného umělce a pečlivě analyzuje jeho mnohostrannou činnost. Veřejnosti je představeno přibližně 500 exponátů, z nichž většina pochází z archivů MAKu. Jsou doplněny četnými výpůjčkami z privátních zdrojů. Mnohé jsou předvedeny na veřejnosti poprvé a možná i naposledy.
Po stopách společné minulosti Čechů a Slováků v období Rakousko-uherské monarchie postupně odhalujeme krásy a tajemství Schönbrunnu, Belvederu či Hofburgu, navštěvujeme i mimovídeňská sídla jako Laxenburg či zámek Hof, ale svoji nesmazatelnou stopu zde zanechaly i jiné význačné evropské rody, např. Lichtenštejnové. Jejich sídlo se tyčí na strmé skále na samém okraji Vídeňského lesa, na dohled od rakouské metropole.
