čtvrtek 21. červen 2018 17:48
Registrace    

V Kolumbových vlnách nakonec nevypluli, ale zato si jich všimli filmaři

Přestože účinkují v celosvětově známých filmech a seriálech s rozpočty v miliónech dolarů – Vikingové, Hra o trůny, Tristan a Isolda či Letopisy Narnie, vznikají v nenápadné pronajaté dílně v Lipníku nad Bečvou. Jedná se o historické lodě vyráběné dvaašedesátiletým strojařem Radimem Zapletalem a jeho spolupracovníky z přerovské veřejné obchodní společnosti KOLUMBUS 92, které se jakožto filmové dekorace od skutečných lodí sice liší konstrukcí i materiálem, ale přesto jsou stabilní a schopné plavby.

Od historických celoplátových zbrojí…

Statutární osoba výše zmíněné v.o.s. KOLUMBUS 92, založené v roce 1991 se sídlem v Přerově a sdružující několik místních živnostníků, pan Radim Zapletal (*1955) měl již na základní škole určité sklony k designu. Minulý režim mu však neumožnil, aby své vlohy v tomto oboru rozvíjel, a proto vystudoval SPŠ strojní a po ní až do roku 1990 byl zaměstnán v tehdejším národním podniku Přerovské strojírny. Ke svému oboru se však, byť určitou oklikou, nakonec dostal počátkem 90. let, když už jako živnostník začal kromě nejrůznějších uměleckých předmětů vyrábět spolu s několika dalšími řemeslníky také např. historickou zbroj, zbraně i dobývací stroje pro filmaře, jejichž prostřednictvím se postupně dostal až k opakované výrobě historických lodí. Nicméně s touto činností neoficiálně započal ještě při zaměstnání v roce 1981, kdy spolu s několika kamarády stál u zrodu přerovské skupiny historického šermu Markus M, která se začala specializovat na období 13.–17. století. Jako první v republice vytvořila program, v němž v plné míře využívala vlastnoručně zhotovenou funkční celoplátovou zbroj, která členům skupiny umožňovala s minimálním rizikem realizovat iluzi skutečného boje. A to např. při rekonstrukcích tří velkých bitev a obléhání moravského hradu Helfštýna, které předvedli v letech 1985–1993 za účasti vždy až do té doby nevídaných 400 bojovníků a několika tisícovek diváků. Při jedné z těchto akcí také postavili kopii středověkého metacího praku, který byl až do roku 2002 nedílnou součástí hradu Helfštýna.

…přes Kolumbovu karavelu…

„Koncem 80. let, kdy se pomalu blížilo 500. výročí první plavby Kryštofa Kolumba do domnělé Indie (3. srpna 1492), nás s kamarády ze skupiny napadlo, že bychom si naši šermířskou činnost mohli zpestřit postavením repliky jedné z karavel jeho flotily a v roce 1992 se s ní připojit k připravovanému oslavnému vyplutí regaty historických lodí ze Španělska do Ameriky. Tento nápad jsme záhy začali realizovat, a to i s podporou vedení Přerovských strojíren, nicméně představa postavit v našich podmínkách loď pro námořní plavbu byla poněkud naivní. Přesvědčila nás o tom Státní plavební správa, kde sice byli a stále jsou výborní lidé, ale jsou opatrní v tom smyslu, že nad čím se u moře lidově řečeno mávne rukou, tak u nás ne. Po jednání s nimi se totiž ukázalo, že jedinou schůdnou cestou bude koupit nějakou starou loď s papíry a tu přestavět. Načež jsme vyrazili do Polska, kde jsme projeli celé Baltské pobřeží, odkud jsme nakonec dovezli dřevěný rybářský kutr z roku 1949, který jsme přestavěli do podoby jedné ze zmíněných karavel, jež jsme při příležitosti tehdejšího svatořečení Anežky České pojmenovali Sancta Agnes,“ vzpomíná Radim Zapletal na své „loďařské“ začátky, probíhající za přítomnosti najatého polského lodního konstruktéra, od něhož za 2 měsíce spolupráce nasbíral spolu s kolegy potřebné zkušenosti. Nicméně s příchodem sametové revoluce se bohužel vše, co bylo do té doby k zamýšlené plavbě nasmlouvané, zbořilo a s přibývajícími problémy byli zhotovitelé nuceni loď prodat.

…až k lodím coby filmovým dekoracím

I když přerovští „loďaři“ tenkrát na moře nevypluli, hodně se o nich psalo jak v domácím, tak i zahraničním tisku. Koncem 90. let, když na pražském Barrandově zahraniční produkce začínaly točit jeden velkofilm za druhým, si na příběh Radima Zapletala a lidí kolem něj vzpomněl producent filmu Mlhy Avalonu s poptávkou na zhotovení historického dřevěného člunu. Bezprostředně po jeho úspěšném zvládnutí a transportu do Barrandovských ateliérů se R. Zapletalovi začaly ozývat i další zahraniční produkce, pro které se svými kolegy během následujících cca šesti let stavěl lodě např. do americko-českého fantasy filmu Van Helsing, koprodukčního velkofilmu Tristan a Isolda (16 m dlouhý vikingský drakar) či do Letopisů Narnie, pro jejichž filmové zpracování kromě lodi vytvářeli i zbroj pro 300 bojovníků.

Říká se, že po tučných letech obvykle přichází léta hubená. Nejinak tomu bylo i u R. Zapletala v případě jeho lodí poté, co zahraniční filmaři po stopnutí finančních pobídek od českého státu přestali u nás natáčet a kdy se řemeslník věnoval různým menším zakázkám z oblasti historického zbrojního vybavení. Opětovný návrat do lepších časů přišel v roce 2012 po telefonátu z Irska v souvislosti s natáčením nového seriálu Vikingové. „Potřebovali velmi rychle postavit několik drakarů neboli nejznámějších vikingských lodí s dračí hlavou zdobící příď. Někdo ze štábu si vzpomněl, že před léty byla tato loď stavěna někde v Česku a tak se nakonec objevili u nás a bylo z toho celkem pět lodí,“ pochvaluje si Radim Zapletal s tím, že Vikingové odstartovali novou éru jeho filmových zakázek, která díky dobrým referencím trvá dodnes.

Konstrukčně sice jiné, ale přesto bezpečně plují

S požadavkem na další 4 lodě se totiž bezprostředně po Vikinzích moravským řemeslníkům ozvala např. produkce seriálu Hra o trůny, dále např. produkce seriálu Konec Templářů, pro který zhotovovali středověkou loď typu koga, a po nich přišly na řadu mezi jinými i záchranné čluny typu Titanic do filmu Wonder Woman, kopie tisíce let staré starořecké lodi diéra pro skupinu historického šermu Bludní rytieri z Trenčína či zakázky spojené s natáčením filmových pohádek (např. vory pro vánoční pohádku ČT Svatojánský věneček), reklam apod. Na přelomu října a listopadu loňského roku, kdy jsme Radima Zapletala navštívili, měl na svém kontě již celkem asi 50 různých plavidel, na kterých se spolu s ním podílí i pětice jeho přátel s nemalými zkušenostmi v oboru zpracování dřeva Robert Gattnar, Radomír Haluska, Martin Svatoň, Jan Burian a řemeslně velmi zručný Juraj Buzogaň (původem z východního Slovenska), kteří jak sám říká, jsou jeho velkým životním štěstím. Jejich filmové lodě, vznikající od zmíněného roku 2012 v pronajaté dílně SŠ elektrotechnické v Lipníku nad Bečvou, jsou vzhledově zhotovovány podle historických předloh a návrhů filmových výtvarníků. Od skutečných lodí se většinou liší svojí konstrukcí, materiálem a v neposlední řadě i rozměry.

„Kromě výtvarného návrhu, který např. u vikingských lodí dělal známý filmový designér Tom Conroy, který měl určitou svoji představu, jež jsme pak společně s ohledem na výrobní proces sladili do optimální formy, dostáváme většinou jen rozměrové parametry a případně nějaké údaje týkající se speciálních scén. Třeba to, že tam někde potřebují mít přístup s kamerou apod. Vlastní průběh stavby pak pro potřeby produkce průběžně dokumentujeme, abychom mohli včas reagovat na případné změny z jejich strany. V některých případech dostáváme i technickou výkresovou dokumentaci, což bývá dost nešťastná záležitost, protože ji často zpracovávají lidé mimo lodní průmysl bez praktických zkušeností,“ přibližuje nám R. Zapletal specifika stavby filmových lodí, pro niž si řemeslníci během své činnosti vytvořili vlastní technologii, která je plně funkční a dá se s ní pracovat velmi rychle a přitom levně. To je podle R. Zapletala důležité jak pro stihnutí termínu natáčecích dnů, které jsou nekompromisní, tak také při zpracovávání nabídek ve veřejných soutěžích na jednotlivé zakázky. Vytvořená technologie je postavena na rozpočtových nákladech producentů, na výše zmíněných rozměrových a speciálních požadavcích filmařů a v nepolední řadě na živostnosti lodí tak, aby bez relativně větší údržby sloužily cca 10 let, což filmařům stačí i pro natáčení několika řad uvedených seriálů.

„Co se rozměrů týče, tam jsme limitováni délkou dílny a průchodností vrat 3,5x3,5 m. S ohledem na to jsme schopni dělat lodě dlouhé až 16 metrů a široké tak, abychom je dostali z dílny, tedy s rezervou cca 2 cm na každé straně. Výška vrat nám zatím vyhovuje, neboť lodě se přepravují bez takeláže1 či přístřešků u některých typů, které se instalují až po spuštění na vodní hladinu,“ upřesňuje výrobce s tím, že pro zhotovení nosné konstrukce respektive kostry filmových lodí včetně podlah jsou používány smrkové hranoly a prkna a pro tzv. obšívku (vnější opláštění kostry) vodovzdorná překližka. Spojení jednotlivých prvků kostry je prováděno na přeplátování v kombinaci s ocelovými šrouby a vruty. Šroubované (ke kostře) jsou také překládané překližkové pásy tvořící obšívku, které jsou navíc ve styčných místech lepeny speciální epoxidovou směsí pro zamezení průniku vody. Takto zhotovené lodě (s trupem na bázi samonosné karoserie), doplněné potřebnou dřevořezbou, takeláží, případně vesly a dalšími nezbytnými či produkcí požadovanými prvky, jsou před transportem pouze naimpregnovány. Konečnou povrchovou úpravu, obvykle spojenou s patřičnou patinací, dostávají až v prostorách dílen filmových studií či v místech natáčení. „Takeláž se montuje až po spuštění lodě na vodní hladinu, u kterého jsme dříve museli být a montáž provést. Dnes už nám produkce natolik věří, že stačí loď transportovat jen v doprovodu řidiče a zprávu o tom, jak to vše dopadlo, pošlou po něm nebo, a to ve většině případech, se ozvou e-mailem, k němuž připojí i autentické fotografie lodi ve finální podobě,“ konstatoval Radim Zapletal v závěru naší návštěvy.

Autor: Ing. František Novák
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: archiv Radima Zapletala

Odborný časopis na podporu dřevařské a nábytkářské výroby.

Zásady zpracování osobních údajů

Newsletter

Přihlaste se pro příjem newsletteru. Nezmeškáte tak žádné aktuální novinky.

Rozesíláme pouze důležité informace. Nespamujeme!